Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

25. Kapitola

Je něco po devátý. Sedím u stolu s Miou a Sashou a snídáme. Michelle sedí s klukama. Mii jsem už řekla to s Michelle a šlo vidět, že jí to sklamalo. Chvíli nevěděla, jestli bude s námi -já a Sasha- a nebo s ní. Nakonec se rozhodla pro nás a společně jí všichni tři ignorujeme. Jak jsem zjistila, Sasha jí taky nemá zrovna v lásce. Všimla jsem si, že už se baví i se Zaynem, takže mu asi odpustila, stejně jako Liam. Dosnídali jsme a šli odnést tácy. Jakmile jsem ale vstala, do někoho jsem narazila. S mým štěstím jsem zase čekala Zayna, ale jakmile jsem zvedla pohled, zamrazilo mě. Dívala jsem se do zelených očí toho kreténa, kterýmu jsem včera zpravidla nos. Bože, jak já ho nenávidím!

,,Co děláš, kurvo?! Neumíš dávat pozor?!" Zařve po mě. Nadechuju se k nějakýmu dobrýmu stěru, když najednou hrubě zavrže židle. Otočím se tím směrem a vidím od vzteku rudýho Zayna. Dost mě to překvapí a zírám na něj jak na blázna. Což vlastně je, ale to je jedno...

,,Cos to řekl?! Jak žes ji nazval?!" zařval na toho debila tyčící se Zayn asi centimetr od jeho ksichtu. Jsou na sobě úplně nalepený a dýchaj si navzájem do obličeje. No kurva, to není dobrý. To už se sem hnal i Liam s Niallem.

,,Zayne, neblbni." Řekne hned Niall a snaží se ho od něj odtáhnout.

,,Ale ale, nelíbí se ti, jak k tej tvojí mluvím, co? Nelíbí se ti, když říkám, že je kurva? Obyčejná šlapka a kurva?" Uchechtne se Zaynovi do tváře. Zalapu po dechu, ale nevím z čeho. Jestli kvůli tomu, že řekl, že jsem jeho a nebo z toho druhýho. Než se ale na cokoli zmůžu, křupne mu v čelisti a padá na zem. Zayn ho zvedne a dá mu další, tentokrát mířenou do nosu. Ten opět zavrávorá a spadne. Za chvíli se zvedne, tentokrát sám, a dá Zaynovi nečekanou pěstí do nosu. Zayn po něm skočí, oba spadnou na zem, obkročmo si na něj sedne a mlátí do něj hlava nehlava. Ten kluk do něj taky buší a oba mají klouby od krve toho druhého. Niall s Liamem je od sebe pokoušeli dostat. Marně. Zkouším to i já s holkama, ale ignorujou nás.

Za chvíli se prohodí a kluk sedí na Zaynovi. Krev je všude kolem. Kolem se utvořil hlouček lidí, kteří nadšeně pískali a fandili. Idioti! Furt se snažím je od sebe dostat, ale nejde mi to. Kluci se snaží je od sebe odtrhnout ale nedaří se jím to taky. Najednou se Liam napřáhne a dá tomu klukovi pěstí z boku do tváře. Ten to nečeká a překvapeně se podívá do boku. Zayn toho chtěl využít a stáhnout ho zpět pod sebe, ale Niallové omotané paže kolem něj, co ho staví na nohy mu to znemožňují. Toho kluka zase zvedá Liam a až teď jsou aspoň dva metry od sebe.

Teprve teď do jídelny vletí někdo z vedoucích.

,,Co se tady stalo?!"

,,Měl blbý keci." procedí Zayn skrze zuby.

,,Pojďte se mnou oba na ošetřovnu. Musí se to vydezinfikovat a to obočí vypadá na šití." Řekla ta ženská, když si prohlídla toho kluka.

,,Nikam nejdu." Řekne Zayn a vymaní se z Niallového sevření. Opouští jídelnu a já mám pocit, že bych mu měla poděkovat. Rozběhnu se za ním.

,,Zayne, počkej." zavolám na něj a on se otočí. Doběhnu ho a zastavím těsně u něj.

,,Ehm... Děkuju." provinile se usměju, protože vím, že za tu rvačku můžu já.

,,Neděkuj, udělal bych to znova. Neměl mít blbý keci." řekne a podívá se mi do očí. Až teď si pořádně všímám té barvy. Jsou jako kádě hořké čokolády, kterou tak miluju.

Zkoumám jeho obličej. Rovný nos, že kterého teče krev. Tmavé, husté a nyní roztržené obočí, ze kterého teče taky krev. Dlouhé, husté řasy, které mu orámují oči tmavě hnědé barvy. Plné rty, několika denní strniště, černé vlasy vyčesané nahoru. Na tvářích modřiny.

,,Měl bys jít na tu ošetřovnu." Řeknu a váhavě se dotknu bříškem prstu jeho obočí. Sykne bolestí a semkne víčka.

,,Nikam nejdu..." bože ten je tvrdohlavej...

,,Musíš. Ošetřovatelka ti to ošetří a vydezinfikuje. Ještě dostaneš infekci tady v tom prachu."

,,Nechci aby tam na mě sahala nějaká stará ženská. Je mi to nepříjemný." Vyprsknu smíchy.

,,Jo tak ty bys radši nějakou štětku v šatičkách sotva pod prdel. To by ti už příjemný bylo, co?" Zasměju se. On se uchechtne a zavrtí hlavou. Pak se na mě usměje. Poslední dobou se chová nějak divně.

,,Když tě nedotáhnu tam, tak pojď aspoň se mnou. Aspoň něco udělám sama." Řeknu, nečekám na jeho reakci, popadnu ho za paži a tahám ho k sobě do chatky. Hned mířím do koupelny a posadím ho na vanu. Beru ručník, namočím ho a opatrně se jím dotknu obočí. Zasyčí. No jo, ručník je na to moc drsný, ale může si za to sám. Kdyby šel na tu ošetřovnu, nebolelo by to tolik.

On sedí, já stojím a hlavy máme ve stejné výšce. Je strašný bejt malá...

Když dodělám obočí, opatrně stírám krev ze rtů. Kdybych neměla vztah, asi bych se i zamyslela, jak chuntaj.

Ne, Zoey! Na to ani nemysli!

Davida miluju a milovat budu, takže nechápu, co to teď vlastně řeším. Je to blbost. Jsem divná...

Snažím se nemyslet a jen se soustředit na to, co dělám. Zayn mě celou dobu tiše pozoruje, což mi to znemožňuje.

Konečně jsem hotová. Ručník hodím mezi špinavé prádlo a podívám se na Zayna. Ten mě stále pozoruje.

,,Na co tak koukáš?"

,,Na tebe."