Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

30. Kapitola

Hledím do očí toho kokota, se kterým jsem se rval v jídelně. Ani nevím jak se jmenuje a ani v nejmenším mě to nezajímá.

Přejede mě povýšeným pohledem a odporně se ušklíbne.

,,Co jsi zase měl, že neumíš ani rovně chodit?"

,,Běž do prdele, nehodlám s tebou ztrácet čas." Odbydu ho a snažím se ho obejít.

,,To v tý jídelně byla pěkná slabota. Ty bys nepřepral ani malýho puberťáka."

,,Sám jsi puberťák, nechápu na co si hraješ."

,,Nehraju si na nic narozdíl od tebe."

,,Nechápu o čem mluvíš. Nebudu strácet čas s debilem. Měj se." Protočím oči a vykročím vpřed, ale zastaví mě jeho tělo, co se přede mě postavilo.

,,Já nejsem debil, kámo. To ještě stihneš poznat a věř mi, že se ti to líbit nebude." Zamračí se na mě jako nějaký tříletý dítě ve školce a odkráčí pryč.

Je mi z toho do smíchu. Co si o sobě proboha myslí...?

Uchechtnu se a jdu neznámo kam. Michelle ještě nějakou dobu nechám přemýšlet, teď by z toho stejně nic nebylo.

Procházím se po areálu a přemýšlím.

O čem? O Zoey.

Jak to s námi bude, až skončí tábor a všichni pojedeme domů. Třeba ji občas potkám ve městě jako to bylo den před táborem, ale to je málo. Já ji chci vidět každej den, jako teď. Ne třeba jednou za tři měsíce.

,,Zayne?" Vyruší mě hlas z mých myšlenek. Otočím se za hlasem a uvidím Liama.

,,Co?"

,,Neviděl jsi někde Michelle?" Těká očima po okolí. Jen silou vůle zadržuju smích.

,,Co po ní zase chceš? Nech ji chvíli žít."

,,Beze mě je jako mrtvá?" Pobaveně se na mě podívá.

,,Odkdy je Daddy Liam sarkastickej?"

,,Daddy Liam není nikdy sarkastickej."

,,Ne?"

,,Ne."

,,A co to teď teda bylo?"

,,Co jako?"

,,Aghh."

,,Co bylo tohle?"

,,Co?"

,,Ten zvuk."

,,Jo, to bučela kráva."

,,Spíš kretén."

,,Hele!"

Začal se chechtat a utíkat.

,,Pojď sem! Ten kretén ti jen tak neprojde." Rozutíkal jsem se za ním a teď se naháněli mezi stromi jako osmiletý kluci. Přesně v moment, kdy jsem už Liama doháněl, ukopl jsem si malíček o kmen stromu, letěl vzduchem a tvrdě přistál na zelené trávě jsem slyšel smích.

Otočil jsem se za zvukem stejně jako Liam a spatřili jsme Zoey s mobilem v ruce, Miu a Nialla a všichni tři se lámali smíchy v pase.
Jsem rád, že se Zoey taky směje, aspoň nemyslí na Michelle.

,,Co to jako bylo?" Dostane ze sebe Mia mezi smíchem.

,,Vy jste se naháněli jako malý kluci! A pak jak jsi zakopl a letěl vzduchem..." rozřechtá se Zoey ještě víc než doposud a já ji věnuju ublížený pohled. Niall nemůže kvůli smíchu ani mluvit.