Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

26. Kapitola

/Pohled Zayna/

Ten debil mě neskutečně nasral. Porvali jsme se, ale já té rvačky vůbec nelituju. Právě naopak. Teď stojí přede mnou snad ta nejkrásnější holka na planetě a ošetřuje mi rány.

Bez přestávky ji mlčky pozoruju a nemůžu se vynadívat.

,,Na co tak koukáš?"

,,Na tebe." dostanu ze sebe dřív, než si to stačím rozmyslet.

Překvapilo ji to a neví, co říct. Nechci ji zbytečně nervovat, tak se na ní upřímně usměju a poděkuju. Ona stále v šoku kývne a já pak opouštím chatku. Nejradši bych tam zůstal a nehnul se od ní na krok, ale nechtěl jsem ji zbytečně stresovat.

Opustil jsem tedy její chatku, i když nerad, a šel do té své. Tam byl Niall, Michelle a Liam. Seděli na postelích a o něčem si povídali.

,,Kdes byl? Jak vidím, máš to ošetřený, ale v ošetřovně jsme tě nenašli." řekl Liam a přejel mě pohledem.

,,Teď to neřešte... Jo a Michelle, ty se nebavíš s holkama?"

,,Ne."

,,Proč?"

,,Protože jsou úplně blbý. Víš, nelíbí se mi ta holka, Sasha." Nechápavě povytáhnu obočí. Dojde ji, že absolutně netuším, o kom je řeč a tak dodá: ,,Jedna holka. Zkamarádila se se Zoey a Miou, ale my jsme si nesedly. Nelíbí se mi, přijde mi divná. No a Zoey to nedokáže pochopit a furt ji obhajuje. Tak jsme se pohádaly. Jen nechápu, proč se se mnou nebaví Mia." Řekne.

,,Aha..." řeknu nepřítomně. Už vím o kom je řeč. Sasha je nejspíš ta holka, co byla se mnou ve skupině, jak jsme hledali ty papírky. Působí na mě jako taková ta pravá umělá barbína. Nechápu, proč se zrovna s tímhle typem holky Zoey baví. No, ale je to její věc...

,,A kdes teda byl?" Řekne teď Niall.

,,Neřešte to, prosím. Ne teď." Oni kývnou a za chvíli Liam s Michelle odcházejí s tím, že je pozdě a jdou si lehnout, jinak zítra nevstanou. Nad tím jsem se uchechtl, protože vzbudit Michelle bude přímo nadlidskej úkol. Když jsme byli malý a ona byla u nás na prázdninách, holky jí skákaly u hlavy, písničky řvaly přes celý patro a ona si pořád spokojeně chrupkala. Pak jsme se ji pokoušeli všichni -včetně mámy- vzbudit, ale prostě to nešlo. Má strašně tvrdej spánek...
Když vstává do školy, tak asi má na budíku nějakej tvrdej rock nebo něco. Jinak nechápu, jak se jí podaří vstát do školy.

,,Ááá! Zayne!!!" Zavřeštil skoro až nelidsky Niall z koupelny. Vlítl jsem tam rychlostí blesků a pohled mi padl na Nialla bez trička, jak křečovitě stojí na prkně od záchodu a šíleně vřeští.

,,Co se stalo?!" Vyhrknu hned ze sebe.

,,P-p-pavouk!" Vykoktá a schová si tvář do dlaní. Jako vážně...?

,,Nialle, děláš si prdel?" Zasměju se. On se na mě vyděšeně podívá a vzápětí opět nelidsky zařve. Leknu se tak, že málem spadnu na zem. Pavouk leze Niallovi po rameni a ten seskočil ze záchoda, hopsal po celej koupelně a při tom řval, jako bych ho vraždil.

,,Bože, ukaž." Řeknu a přitáhnu si ho blíž k sobě. Vezmu pavouka a vyhodím z okna. Niall se na mě podívá a skočí mi kolem krku.

,,Děkuju ti, můj chrabrý rytíři! Zachránil jsi mi život." Vyprsknu smíchy a on po chvíli taky.

***

,,Vstávat!" Vřeští za dveřma nějaká šílená ženská a buší do dveří. Niall vyskočí z postele, běží ke skříni a pak do koupelny. Nechápu nač tolik energie...

Unaveně si protřu oči a civím do prázdné zdi. Za nějakou dobu vyjde konečně Niall z koupelny s uměleckým dílem na hlavě. Jdu do koupelny já, osprchuju se, vyčistím si zuby, obléknu se -vasil a tepláky- a do ruky beru hřeben. Pročešu si vlasy a beru si do ruky gel. Naplácám si ho na dlaň a pokouším se o něco, co vypadá aspoň trochu k světu a ne jak vrabčí hnízdo.

Po cca třiceti minutách vycházím z koupelny a spolu s Niallem opouštíme chatku. Vzpomenu si na Michelle a to její vstávání, tak mě zajímá, jak na tom je. Jdeme k ní do chatky a samozřejmě, jak jinak, chrní. Nějaká zrzka, která má taky tuhle chatku, se na nás překvapeně podívá.

,,Klid, jsem bratranec. Jdu ji vzbudit, ale asi to bude marný." Řeknu a kývnu hlavou k Šípkové Růžence.

Ona jen protočí očima, prohodí vlasy a odejde. Barbie #2 asi...
Nevšímám si teda toho a přijdu blíž k posteli Michelle. Ukazovákem ji šťouchnu do blond hlavy. Je totálně tuhá...

,,Michelle!" Zařvu jí do ucha. S ní to ani nehne. Zatřepu s ní.. zase nic.

,,Vstávat! Dělej!" Zařve Niall a začne jí skákat po posteli. Ztrhnu z ní peřinu. Furt spí. Sednu si k ní a začnu jí lechtat. Chrní.

,,To není možný!"

,,Zavolej Liama..." řeknu až zoufale, když po deseti minutách stále spí.

Niall odchází a za chvíli příjde i s Liamem za zády.

,,Co je?" Řekne. Stačí dvě slova, co vyšla z jeho úst a Michelle z postele doslova vystřelí. Rozhlédne se kolem a když spatří Liama, zrudne. Pak nás pozdraví a jde do koupelny.

,,Co jste po mě chtěli?" Zeptal se Liam hned, jak za sebou Michelle zavřela dveře.

,,Vzbudit Michelle." zaculím se.

,,A proč jste šli zrovna pro mě?" nechápavě povytáhne obočí.

,,Protože ty jedinej jsi ji mohl vzbudit." zasměje se Niall.

,,A proč zrovna já?" teď už se zasměje taky a oči mu září.

,,No protože. Když bude chtít, řekne ti to sama. A pojďte už na snídani, mám šílenej hlad."

***

U našeho stolu sedím já, Niall, Liam a zase Michelle. S holkama se asi pořád teda nebaví...

Michelle sedí vedle mě, mlčky pokukuje po Liamovi a ten jí "nenápadný" pohledy oplácí.

Za chvíli přijde Alex. Říká, že máme zase sraz před jídelnou a tam nám řekne, co budeme dneska dělat. Taky řekne, že jsme včera se Zoey nevytřeli jídelnu, takže nám ten trest prodlužuje ještě o dva dny. Idiot.

Sleduju ty dva a snažím se nesmát. Liam s Michelle po sobě pokukují a při tom jsou úplně ticho. S potlačeným smíchem se podívám na Nialla, kterej nemá taky daleko k smíchu.

,,Ehm.. Sluší ti to." řekne jí, nervózně se usměje a poškrábe na zátylku. Já dusím smích. Michelle se zaculí a zrudne. Než ale něco stihne říct, začne mluvit Niall.

,,A mě jako ne? Pche." pronese, zvedne nosánek, zvedá se že židle a odchází. My tři vybuchneme smíchy.