Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

52. Kapitola

Utekl skoro měsíc. Jsou to tři týdny od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Zatímco já chodím do školy a dělám, že je vše naprosto v pohodě, Zayn chodí do práce a až mu skončí směna, jde ještě na brigádu. Je úplně zničený a mě to štve. Když přijdu s tím, že jsem si našla nějakou vyhovující brigádu, odmítavě mě odbyde a s tím, že já dělat prostě nic nebudu, se k tomu dál nehodlá vracet. Bere to jako hotovou věc. Na tajno jsem si jeden večer hledala na internetu nějaké brigády a upoutala mě prodavačka v obchodě s oblečením. Zařídila jsem si místo a od pondělí mi začne směna. Zatím ještě nemám v plánu mu to říkat, nejspíš by mi něco omlátil o hlavu.

Bydlení jsme ještě nevyřešili, ale zatím bydlíme tak jak doteď. Díváme se po různých bytech, ale zatím nám žádný nevyhovoval.

Máma s tátou zatím nic netuší, ale moc dlouho to už odkládat nemůžeme. Bříško sice nejde téměř vůbec vidět, ale bojím se, že podle mých občasných změn nálad, neustálého přežírání a ranního zvracení na to přijde sama. Se Zaynem se nám do toho teda moc nechce, ale jednou to stejně musí přijít.

Právě jsem přišla s Doniyou z nákupů. Don si nakoupila plno věcí, já si nekoupila nic kromě jednoho dudlíku s medvídkem Pů. Don tvrdila, že si myslí, že to bude holka a cpala mi do rukou s princeznami, ale mně se líbil tenhle a navíc se hodí pro holčičku i pro chlapečka.

Rozhodnu se navštívit Zayna v práci. Vezmu mu oběd a pak nějaké cukrovinky, jen tak na chuť. Zaklepu na dveře a on s unaveným hlasem řekne: ,,Dále." Nakouknu dovnitř a můj pohled okamžitě spatří Zayna. Když si mě všimne, oči se mu rozzáří, ale i tak jsou unavené, stejně jako jeho tvář. Povzechnu si a přejdu k němu. ,,Ahoj, zlato." Políbím ho a pak mu se smutným úsměvem položím na stůl oběd. Poděkuje mi a pak si mě přitáhne za pas blíž k sobě. Trošku mi vyhrne halenku a zavrtá mi obličej do bříška. ,,Tak jak se má moje štěstíčko?" Začne do něj znovu šišlat a pusinkovat. ,,Má se dobře, narozdíl od tatínka." Zamračím se. Cítím, jak si povzdechne a zvedne ke mně hlavu. ,,Zlato, už jsme se o tom bavili. Kolikrát ti mám říkat, že je mi dobře?" ,,A kolikrát ti mám říkat já, že můžu taky něco dělat? Nebaví mě chodit do školy a pak celý den sedět sama doma, zatímco ty tady makáš. Peněz už máme dost, Zayne. Jasně, na byt to není, ale to stačí! Nemusíme bydlet hned v bytě. Můžeme bydlet klidně u nás. U vás je moc lidí, ale u nás bydlím jenom já a naši. Další osoba a později malinkatý miminko nikomu překážet nebude, chápeš? Na začátek to stačí. Jasně, budeme i tak chodit do práce, ale jen do jedné! Nebudeš se vracet pozdě v noci vyčerpaný k smrti a ve čtyři zase vstávat." ,,Lásko..." ,,Ne! Tenhle pohled si strč víš kam. Na jednu práci se vysereš a hotovo." ,,Ale vždyť já jsem úplně v pohodě." ,,Nejsi, vidím to na tobě." Rezignovaně rozhodí rukama. ,,Dobře, na jednu se vykašlu. Ale ty peníze nám budou chybět." ,,Peníze nejsou všechno. Hlavně, že ty budeš v pohodě. To pak bude fajn i nám." Posadí se mi na klín a s něžným pohledem si položí dlaně na bříško. Omotám kolem ni paže a opřu si hlavu o její prsa. ,,Co bys chtěla? Holčičku?" ,,Je mi to jedno. Chci, aby bylo zdravé, jinak je mi to úplně fuk." ,,Ne, vážně. Kdybys to mohlo nějak ovlivnit, co bys chtěla?" Na chvíli se zamyslí. ,,Asi chlapečka. Chtěla bych toho velkého ochranářského kluka, co si bude bránit svou malou sestřičku. Strašně se mi to líbí. Třeba jak ty bráníš holky... Hlavně Wall. Jasně, dáváš si pozor na všechny, ale Walliyha je teď v tom věku, kdy se o ní otáčí jeden za druhým. Taky není divu, je to krásná holka. Po bráškovi." Dodá a já se rozesměju. I ona se směje, cítím, jak se ji zvedá hruď. ,,Chtěla bych chlapečka a chtěla bych, aby byl přesnou kopií tebe. Úplně do puntíku." Zvedne mi k ní hlavu a něžně mě políbí. ,,Strašně tě miluju." Zašeptám jí do rtů.

Odejde asi za hodinu s tím, že dnes jede s rodiči na návštěvu prarodičů do Londýna. Pár hodin ještě zůstanu v kanceláři a když mi konečně skončí směna, prásknu za sebou dveřmi. Z práce do kavárny, z kavárny domů.
Zavřu za sebou dveře a zuju si boty. Kolem projde Doniya a s prázdným výrazem ve tváři mě pozdraví. Dojdu k ledničce, kde si vezmu plechovku piva a pak sebou hodím na pohovku vedle táty. ,,Tak jak bylo v práci?" Provokativně se zašklebí a dál nespustí zrak z televize. Unaveně si povzechnu a nereaguju. ,,Zayne, je ti jasný, že ti můžu půjčit, že jo? Chci ti pomoct, nechci, abys takhle trpěl." ,,Jsem v pohodě." Řeknu jako dneska už po několikáté. ,,Zoey by to určitě taky ocenila. Popřemýšlej o tom." Poplácá mě po rameni, pak vstane a odchází. Zaúpím a napiju se piva. Chvíli civím do blba a pak, když vycházím z obýváku, srazím se z Walliyhou. Je nějak až moc vyfiklá, zbrklá, nervózní a spěchala. Zamračím se. Snažila se mě obejít, ale zastavím ji a za paži si ji přitáhnu zpět k sobě.  ,,Wo,wo, wo, kampak?" ,,To není tvoje starost," Protočí očima. ,,a teď uhni, nemám čas." Snaží se mě obejít znovu, ale postavím se před ní a tím jí to znemožním. Rezignovaně rozhodí rukama a zamračí se na mě. ,,Co chceš, Zayne?" ,,Ty jdeš na rande?" ,,Jak jsem řekla, není to tvoje starost." ,,Ale je! Jsi moje sestra, mám právo to vědět." ,,Nemáš žádný právo, idiote. Seš dospělej, budeš mít dítě, začni se konečně starat sám o sebe a ne o druhý. Je to otravný a trapný." Vyprskne a naštvaně odcupitá pryč. Vytřeštěně civím na místo před sebe, kde před chvílí Wall stála a v ten moment kolem mě projde táta s neutrálním výrazem. ,,Tys o tom věděl?" ,,Jo," Mikne rameny. ,,A tobě to nevadí?" ,,A co by mi mělo vadit? Je mladá, ať si užívá života. A protestovat by mi bylo stejně k ničemu." Zmateně na něj pohlédnu. ,,Tebe ani nezajímá co je to za kluka?" ,,Zayne, šla jen na rande s klukem, to je normální. Až to začne být vážný, začnu se zajímat, to se neboj. Ale víš na kolik schůzek ještě půjde, než teprve narazí na toho pravýho? Na dost, je jí teprve patnáct. Času má ještě habaděj." Pobaveně mě poplácá po rameni. Tak jestli jsem byl zmatený, teď jsem zmatený ještě víc. Je mi jedno, jestli to tátu nezajímá, ale já mám o ségru strach. Třeba je to nějakej šulin, co se vsadil, že ji zbalí a pak se sní vyspí. A nebo je to obyčenej zamilovanej puberťák. Přemýšlím kam by vzal puberťák holku na rande a jelikož nemají moc originální nápady, napadne mě kino. Stoprocentně je to kino.

Vyletím ze dveří a nasednu do auta. Klíče dám do zapalování, otočím klíčem a nastartuju motor. Rozjedu se přímo do místního kina. Cestou přemýšlím na co asi tak můžou jít. Jedním okem mrknu na čas. Když trochu pohnu, mohl bych je stihnout ještě před kinem. Dupnu na plyn a řítím se ulicemi Bradfordu. Až to Wall zjistí, tak mě zabije.
Vystoupím z auta a přejdu ke komu. Okamžitě ji spatřím. Stojí ve frontě u pokladny a čeká, až přijde na řadu. Ovšem je sama. Zamračím se a začnu očima kmitat po okolí. Pak se vrátím pohledem zpět k Wall a když spatřím Harryho, jak si to k ní kráčí s dvěmi Colami a popkornem, mám pocit, že omdlím. To si ze mě snad dělají srandu!