Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

40. Kapitola

/Pohled Zayna/

Máma poletuje po kuchyni jako šílená, Doniya jí pomáhá a Wall se Saf uklízejí. ,,Mami v klidu, nepřijde sociálka! Je to jenom oběd..." Povzdechnu si a dál s tátou sleduju fotbal.
,,Prosím tě, ty mi do toho nekecej. Saf, já to vidím! Zahoď to do koše a ne za gauč!"
Tiše se zasměju, protože jsem ji na to navedl. Jenomže táta si toho všiml a uštědřil mi pohlavek. Safaa se na mě uraženě zamračí a začne mě ignorovat.
,,Zayne, můžeš na chvilku?" Řekne zničeho nic táta a zvedne se z pohovky. Tázavě se na něj podívám a následuju ho až ven na terasu. Zavře za námi dveře a nabídne mi cigaretu. Jednu si vezmu a hned si zapálím. Táta udělá to samý a pak se na mě vážně podívá. Vážně mám strach co z něho vypadne. ,,Tak mě napadlo... Spali jste spolu už?" Vytřeštím na něj oči a začnu se dusit kouřem. Tak tohle jsem opravdu nečekal! ,,Chápu, že ti to není příjemný, mně taky ne, ale-" ,,Tati prosím tě dost, tohle s tebou opravdu řešit nebudu." Popotáhnu a věnuju mu pohled. ,,Proč to chceš vědět? Nechci bejt drzej, ale do toho ti fakt nic není." ,,Já vím, jen mám obavy, aby se ze mě nestal děda. Na dědečka si připadám ještě poměrně mladej." Zatímco on je naprosto vážnej, já se uchechtnu. ,,Neboj, dáváme si pozor. A teď mě omluv, tohle je na mě vážně moc." Se smíchem zavrtím hlavou, típnu cigaretu a jdu dovnitř.
,,Už pro Zoey můžu přijet nebo ještě třeba chcete umýt okna?" ,,Vtipnej, opravdu." Protočí máma očima, zatímco z trouby vytahuje už druhou buchtu. Ach jo...

Zazvoním před jejími dveřmi a čekám až mi někdo přijde otevřít. Naskytne se mi pohled na blonďatou paní, co se na mě usmívá jako sluníčko. ,,Eh, dobrý den, paní Hammerová." ,,Ahoj, ty musíš být Zayn. Tak pojď dovnitř, Zoey se ještě chystá. A říkej mi Mary." Zářivě se na mě usměje, čímž odhalí řadu bílých zubů. Ustoupí mi, abych mohl projít a tak učiním. ,,No, manžel za chvíli přijde. Dáš si zatím třeba něco k pití?" Prohlásí, jakmile mě zavede do kuchyně. ,,Ne, děkuju."
Doufám, že i Zoeynin táta bude takhle milej, mám z toho celkem obavy.
Vlk o vlku...
Do kuchyně přijde poměrně vysoký muž s přísným obličejem. Ups.
,,Zdravím, jsem Zayn Malik." Vstanu ze židle, přejdu k němu a podám mu ruku. ,,Tak ty jsi ten Zoeynin kluk?" Aniž by mou ruku přijal, sjede mě káravým pohledem. ,,Jamesi..." Mary si povzdechne a promne si dlaní čelo. ,,Však nic neříkám." Ohradí se, ale nepřestane mě neustále tak zvláštně pozorovat. Není to dvakrát příjemný. ,,Ano, to jsem já." Snažím se zachovat klidný tón, ovšem uvnitř mě to vře. Chápu, nevypadám zrovna jako svatoušek, tetování, náušnice v uchu a piercing dělá svoje, ale to hned neznamená, že jsem nějakej feťák nebo drogovej dealer.
Na to nic neřekne a dojde si do lednice pro pivo. Celej se napnu a posadím se zpět ke stolu. Mary se na mě lítostivě podívá a prohlásí, že jde trochu popoženout Zoey. Fakt skvělý nápad, nechat mě tady s tím strašně milým chlápkem o samotě.
,,Tak, Zayne. Pověz mi o sobě něco. Jak jsi se s mou dcerou seznámil?" Posadí se naproti mě a nabídne mi pivo, který odmítnu. Přísný výraz z jeho tváře stále nezmizel a já se už v duchu modlím, ať Zoey pohne.
,,Jsem odsud z Bradfordu, je mi devatenáct, loni jsem dostudoval střední a se Zoey jsme se poznali vlastně úplně náhodou. V kavárně na mě vylila kafe," nad tou myšlenkou se ušklíbnu. V ten moment jsem ji chtěl zabít a nikdy by mě nenapadlo, že bych s ní někdy mohl něco mít. ,,ale oficiálně jsme se seznámili na tom táboře." Kývne a upije ze své plechovky. ,,Nevypadáš moc jako typ, co chodí na tábory." Zase ten káravý pohled. Zatnu čelist a zhluboka se nadechnu. Musí do mě furt rýpat?
,,Zdání může klamat." Narazím na fakt, jak mě odsuzuje, aniž by mě blíže poznal. ,,Ovšem to neplatí ve všech případech." Vzájemně do sebe máme zapíchnuté vražedné pohledy a ani blížící se hlasy a kroky nás nedonutí přerušit náš oční kontakt.
,,Už jsem hotová. Můžeme jet?" Vyhrkne Zoey nervózně když zaregistruje naše pohledy.
,,Jo. Můžem." Řeknu nevrle a vstanu. ,,Nashle."
Řeknu a se Zoey míříme do chodby. ,,Nazdar." Uvidím, jak Mary na toho nepříjemnýho chlapa hodí vražedný pohled a pak jde za náma. Zoey ani nepípne a tiše si obouvá boty.
,,Za Jamese se omlouvám, vážně mě to mrzí."
,,Vy za nic nemůžete, nemá vás co mrzet."
,,Tak my už půjdem." Řekne Zoey poměrně rozhozeně a chytne mě za ruku. ,,Jo. Jasně. Mějte se." Mary se na nás zklesle usměje. Vyjdeme, nastoupíme do auta a konečně se rozjedu pryč.

Svírám volat, div mi nesbělají klouby. Zoey si toho všimne a pohladí mě po noze. ,,Uklidni se, nebo ten volant rozdrtíš." ,,Jak se mám sakra uklidnit? Jsme úplně vytočenej!" ,,Neječ po mě!" Taky zvýší hlas. ,,To se jenom špatně vyspal nebo je takhle protivnej furt? Protože jestli jo, tak to potěš pánbůh." Ignoruju její poznámku. ,,Nemusíš ho hned odsuzovat, vůbec ho neznáš." Prskne. ,,A copak to jde jinak? Zoey já se snažil! Fakt jo. A to on je ten, kdo někoho odsuzuje! Ještě jsem neprohodil ani slovo a už se na mě tvářil jak na odpad!" ,,Já vím, přehnal to, ale teď to zase přeháníš ty. A nemluv o něm takhle hnusně, furt je to můj táta!" ,,Vážně se ho budeš zastávat?" ,,Já se nikoho nezastá-" ,,Ale jo, zastáváš! Ale víš co mě mrzí? MĚ jsi se nezastala! Neřekla jsi jediný slovo! Jen jsi tam stála a nechala jsi ho, ať na mě háže špínu." ,,Pane bože, Zayne! Vždyť já u toho ani nebyla! Já přišla až v tedy, když panovalo hrobový ticho. Jak jsem se tě měla sakra zastávat, když nikdo nic neříkal?" Přeřváváme jeden druhýho a já bych teď nejradši zastavil a šel se ožrat do němoty. I když chlastnem taky nic nevyřeším.

Po zbytek cesty mezi námi panovalo dusno. Zaparkoval jsem v garáži, vystoupil jsem z auta, nasraně šel ke dveřím a zazvonil. Slyšlím za sebou kroky a když si Zoey stoupne vede mě, periferně si všimnu, že má taky dost naštvanej výraz. ,,Tak konečně jste tady! Kde to vázlo?" ,,Ani se neptej." Projdu kolem mámy a hodím sebou na pohovku.