Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

49. Kapitola

/Pohled Zayna/

Je asi půl druhé ráno a já nemůžu spát. Civím do stropu a oči mám jak baterky. Vezmu telefon a naklikám krátkou SMS.
Spíš? Téměř slyším jak ve vedlejším pokoji cikne. Okamžitě se mi odešle odpověď.
Ne.
Vážně chceš poslechnout rodiče a spát odděleně?
To se ptáš mě?
Tiše se zasměju. Do půl minuty se s mírným zavrzáním začnou otevírat dveře. Jelikož se mé oči už přizpůsobily tmě, vidím obrysy postavy. Míří ke mně, skočí do postele a když mě na tváři zalehtají její vlasy, rozesměju se a stáhnu si ji pod sebe. ,,Blázníš? Chceš vzbudit naši?" Zašeptá výhružně. ,,Však nic nedělám." ,,Směješ se jak potrhlej." Jen zamručím a rty se jí přitisknu kousek pod klíční kostí. Tiše zasténá. To bude cucflek jak vyšitej. ,,Až si toho ráno všimne máma s tátou, zabijí mě." Uchechtne se. ,,A tebe taky." Tiše se mi směje do rtů, následně mě dlouze líbá. ,,Je ti jasný, že dneska nic nebude, že?" Zadýchaně zašeptá a já jen zakňourám. Tohle je oprus. ,,Můžeš být rád, že tě tady vůbec nechali. Mohli tě taky klidně nechat jet v té bouřce domů." Teď už se ode mě odtáhne úplně. Usmívá se a hledí mi s něžným pohledem do očí. Bože, jak já tuhle holku miluju. ,,Nebuď naštvaný..." ,,Nejsem." Usměju se na ni tentokrát já. ,,Chápu to." Líbnu ji pusu na hrudník. Tiše se zasměje, zavrtí hlavu a odstrčí mě od sebe. ,,Chápeš to, ale líbeš mi prsa." Teď se rozesměju už i já a nevinně miknu rameny. Bezděky  se    na ně zahledím. Trošku jí povyrostly. Celkově v poslední dobře trošičku přibrala. Ona si toho všimne a nejistě si přes ně překříží paže. Já se zamračím a ruce jí oddělám. ,,Coto děláš? Ty se snad stydíš?" Mlčí a dívá se někam za mě. Tváří jí něco mihne. Něco, co nedokážu identifikovat. ,,Jsi dokonalá. Nemáš proč se stydeť . Čím větší, tím lepší, ne?" Vyprskne smíchy. ,,Však já se  nestydím." Trochu se nadzvedne a políbí mě na bradu, těsně pod rty. Já dám hlavu trošku níž, takže další spočine na mých rtech. Pobaveně zakroutí hlavou, ale neodtáhne se. Místo toho mi vlpete prsty do vlasů. Líbeme se, mazlíme. Potom, když usne, já ležím na zádech, ona leží na mně, hlavu má zabořenou mezi mým ramenem a krkem. Já mám jednu ruku za hlavou a druhou ji hladím po zádech. Usnu s úsměvem na tváři. Takhle bych mohl usínat každý den.

Ráno nás vzbudí bušení na dveře. Zoey ze mě polekaně sletí a oba natočíme hlavy ke dveřím. ,,Sakra, sakra, sakra!" Vyskočí z postele a běží ke dveřím. Já přes sebe rychle přehodím triko. Sice mám trenky, ale když mě její rodiče uvidí bez trika, tak co si asi budou myslet. Otevře dveře a okamžitě uvidím obličej její mámy. Ta nás pobaveně sleduje, ale nic neřekne. ,,Snídaně je na stole." Prohlásí jen a pak odpochoduje pryč. Povzdechnu si a vstanu z postele. Zoey se na mě otočí a pokrčí rameny. ,,Čekal jsem, že bude milá nějakou poznámku." ,,Buď to přijde u snídaně a nebo to nebude řešit." Znovu pokrčí rameny a pak jde k sobě do pokoje s tím, že si de vzít něco na sebe. Já si na sebe natáhnu věci, co jsem měl včera na chodbě se zrovna potkám se Zoey. Seběhneme schody a okamžitě spatříme její rodiče, jak snídají. James čte noviny a popíjí čaj. Mary nás pobaveně sleduje, zatímco si maže chleba. ,,Dobré ráno." Řekneme se Zoey sborově a Mary s Jamesem okamžitě odpoví taky. Tiše se posadíme. Upřímně, ani nemám chuť k jídlu. Zato Zoey vypadá, že by snědla i koně. Natáhne se po tvarohovém koláčku a pak očima přejíždí po stole. Když se jí oči zastaví na sklenici kyselých okurek, vytřeštím oči. Vytáhne si jednu okurku, ukousne si a pak si ukousne kousku koláčku. Já s Mary na ni hledíme jak na zjevení, jen James se stále věnuje novinám. Zoey vycítí naše pohledy a s plnou pusou se na nás zamračí. ,,Co je?" Zahuhlá a zase si ukousne koláčku. Pobaveně zakroutím hlavou a napiju se čaje. Mary vypadá, jakoby chtěla něco říct, ale rozmyslí si to. Začne se o něčem bavit s Jamesem a já se zase zaměřím na mou holku. Ocucává si z prstů šťávu z okurek a spokojeně si při tom mlaská. Mám co dělat, abych se nezačal smát. Bože, s kým to chodím?

/Pohled Zoey/

Když vyjíždíme o našich hluboce vydechnu. Naštěstí se k tomu, že jsem spala u Zayna, máma nevyjadřovala. Stejně si myslím, že s tím tak nějak počítala.
,,Zlato, mohl bys zastavit jenom u lékárny? Máma mě poprosila, jestli bych ji nevyzvedka léky, co ji předepsala doktorka." Vychrlím ze sebe. Nesnáším mu lhát. ,,Jasně," usměje se. Mně moc do smíchu není, mám sevřený žaludek a jsem šíleně nervózní. Jakmile zastaví před lékárnou, rychlostí blesku vyletím z auta a jdu ke vchodu. Čím jsem blíž, tím mi je hůř. Ano, říkala jsem, že mám i radost a že se těším, což je taky pravda, ale strašně se bojím. Všeho. Přejdu k prodavačce a poprosím ji o dva těhotenské testy. Zaplatím, testy schovám do kabelky a s poděkováním odcházím. Sednu si do auta a zapásuju se. ,,Koupilas to?" ,,Jojo. Můžeme jet." Kývne a položí mi ruku na koleno. S úsměvem ho za ní chytnu a propletu si s ním prsty. Jestli jsem opravdu těhotná, bojím se jak zareaguje. Jasně, bavili jsme se o tom, ale to bylo jiný. To bylo jenom "co by, kdyby", ale teď je to tady a může reagovat úplně jinak. Může ode mě utéct. Přeci jenom je mu čerstvě dvacet. Je ještě příliš mladý na otce. Ovšem mně bylo předevčírem osmnáct, takže jsem na tom ještě hůř.

Jakmile se zastavíme před jejich domem, rozrazí se dveře a v nich stojí naštvaná Trisha. Nechápavě se podívám na Zayna. Ten jen ztěžka polkne. ,,Tys vašim nezavolal, že zůstaneme u nás?" ,,Nějak mi to vypadlo z hlavy." Provinile se zašklebí a vypne motor. Já protočím panenky a vystoupím z auta. Zayn mě následuje. Trisha se s rukama v bok rozejde k nám. ,,No to je toho. Když už vám nestojím ani za to, abyste zavolali, že jste v pořádku dojeli a zůstanete u vás," podívá se na mě, ,,Mohli jste mi aspoň napsat." Zamračí se. Nejčastěji se dívá na Zayna, ovšem i po mně hodí pár nesouhlasných pohledů. ,,Promiň, nějak jsem si to neuvědomil." ,,No to je od tebe moc hezký." Prohlásí. Tak pojďte. Safaa se vás nemůže dočkat."

Trisha vkročí do domu a my zatím z kufru vytáhneme dárky. Zayn vejde dovnitř a já ho následuju. Okamžitě se ozve vřískot a pak zpoza rohu vyletí Safaa. Rozběhne se a skočí Zaynovi přímo do náruče. Všechny jeho sestry ho milují, ale Safaa je jím naprosto posedlá. Stojím za nimi a s úsměvem to pozoruju. On se směje, hladí ji ve vláskách a ona je štěstím bez sebe, že vidí svého brášku. Aniž bych si to uvědomila, položím si dlaň na břicho. Třeba se co nevidět takhle bude mazlit i s naším prckem. Když ji Zayn pustí zpátky na zem, všimne si i mě. Očka se jí rozzáří a rozběhne se i ke mně. ,,Zoey!" Omotá se mi okolo pasu a já se se smíchem skrčím a obejmu ji. ,,Ahoj, zlatíčko. Něco jsme ti s bráchou přivezli." Usměju se a mrknu na Zayna. Ten vezme ty princeznovské šatičky i s korunkou a poklepe Safae na rameno. Ona se otočí a zase zaječí. Nedokážu vyčíst její výraz ve tváři, protože je zády ke mně, ale už teď vidím, že je nadšená. ,,Panebože! Já budu princezna! To jsou ty nejkrásnější šaty, jaký jsem viděla. Já budu hezčí než samotná Popelka!" Se Zaynem se rozesmějeme a spokojeně ji sledujeme. Jsem ráda, že se jí líbí. Jsou určitě lepší, než nějaký plyšák. Odběhne někam do kuchyně a my jdeme za ní. V tom nás spatří Wall a okamžitě běží k nám. Hned potom, co se přivítáme jí dáme dárky. Jí, stejně jako Doniyi jsem koupila něco na sebe ve městě. Která holka by nechtěla mít oblečení z Paříže? A z Disney Landu jsme jim vzali jen nějaký suvenýr. Obě jsou z dárků nadšené. Trisha prohlašuje, že je Yaser v práci a vrátí se až večer. No jo, neuvědomili jsme si, že je pondělí. Zayn říká, že se za ním asi staví později do práce. Ale já nepůjdu, jsem domluvená na kafe s Emily. Ovšem si kafe nedám, protože kafe nemůžu ani cítit. Už teď je mi jasný, že jsem těhotná a to jsem si ještě nedělala ten test. Při vzpomínce na test se mi sevře žaludek. Nevydržím už čekat, čekala jsem jeden celý den. Rychle si doběhnu na záchod a zamknu na sebou dveře. Hluboce se nadechnu a dám se do toho.

Ty dvě minuty čekání jsou nekonečné. Přecházím po koupelně sem a tam a jsem čím dál tím víc nervózní. Někdo zaklepe na dveře. Polekaně se otočím a zpozorním. ,,Zoey, jsi v pohodě?" Ozve se Doniya. Sakra. ,,J-jo, hned budu venku." Zaskřehotám a nervózně nakouknu do umyvadla. Furt nic. ,,Jen mi asi něco nesedlo." Dodám rychle a doufám, že odejde. ,,Nemám zavolat Zayna, nebo tak něco?" Zeptá se starostlivě. ,,Ne! Ne, to je dobrý. Díky." Vyhrknu a zase nakouknu do umyvadla. Zatím pořád nic. Začínám být zoufalá. Sednu si na záchod a složím hlavu do dlaní. To jsou nejhorší a nejdelší dvě minuty v mém životě. Pak zase dojdu k umyvadlu a uvidím, že se tam začíná něco vybarvovat. Okamžitě popadnu test do ruky a upřeně ho pozoruju.

Dvě čárky. Jsou tam dvě čárky.