Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

27. Kapitola

Je něco kolem dvanácté, sedím u Liama v chatce a rozebíráme Batmana. Před chvílí jsme skončili s nějakou divnou soutěží, co zase vymyslel ten hňup a heslo od wifi vyhrála nějaká blondýna. Niall je zase -jak jinak- s Miou a určitě si zase někde zkoumají mandle. Kde je Michelle nevím a Zoey bude nejspíš s tou Sashou. Mimoděk se trochu zamyslím nad Zoey, což se mi trochu vymstilo.

,,Kámo, nad čím dumáš?"

,,Sorry, cože?" Jenom protočí očima.

,,Nad čím dumáš? Na něco jsem se tě ptal a ty jsi myšlenkama pryč. Že v tom jede nějaká holka...?"

,,Zkušenosti?" Ušklíbnu se.

,,Heh?"

,,S Michelle." Řeknu a on zrudne. No-no Liame, od kdy se TY červenáš?

,,Proč zrovna ona?" Řekne a dělá jako by nic.

,,Nedělej ze mě vola. Vidím, jak po sobě koukáte." Vykulí na mě oči.

,,Jak na mě kouká?" Vyhrkne ze sebe a já se ušklíbnu.

,,Tak jako ty na ni. A nesnaž se předstírat, že se ti nelíbí, všichni to moc dobře vidíme." V očích se mu zajiskří a uculí se.

,,Jde to hodně poznat?" Kývnu a zasměju se. ,,Já ale taky něco tuším." Dodá a zakmitá obočím.

,,Co jako?"

,,Že se zase tobě líbí Zoey." Ušklíbne se. No jasný, když jsem to řekl tej blonďatej palici, tak se nebudu divit, když to do zítřka bude vědět celej tábor.

,,To ti řekl Niall, že jo."

,,Ne. To jsem zase pro změnu viděl já. Pořád ji pozoruješ, ale jinak, než někoho jinýho. Ji tak nějak... zamilovaně."

,,Dobrý to stačí. Uznávám, líbí se mi. Hodně. Ale láska to fakt není." Ujistím ho. Jak jsem už řekl; líbí se mi, asi ji mám i rád, ale že bych ji miloval... to fakt ne.

,,Jen aby ses nedivil." Ušklíbne se. Pff, si tady někdo asi hraje na poradce lásky...

V to někdo vletí do chatky a tím upoutá naší pozornost. Niall.

,,Jdem hrát flašku, jdete taky?" S Liamem se na sebe podíváme, kývneme a jdeme společně s Niallem do něčí chatky. Už tady je pár lidí. Je tady Mia, vedle který si hned sedá Niall a dá ji hned pusu. Nevím proč ale přijde mi to odporný. Hned se dostaví myšlenka, že bych byl teplej... Ale ne to je hovadina. By se mi nelíbila Zoey, ne? Nebo, že bych byl bisexuál...? Ne to je taky kravina. Snad...

Snažil jsem se uklidnit, což se mi hned povedlo, když jsem zaregistroval Zoey. Seděla vedle Mii a vedle ní seděla Sasha, se kterou si o něčem povídala. Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě. Vychrtlá umělá blondýna, zmalovaná jak laciná děvka a výstřih snad až ke kotníkům, kterým stejně nemá co odhalit. Počítám, že i mozek má vylízanej. V tomhle opravdu Zoey nechápu. Proč Michelle odstrčila kvůli tomuhle stvoření...? Radši se v tom nebudu piplat, stejně bych na nic nepřišel.

Vedle ní teda sedí Liam a pak Michelle.

Když okem zabloudím zpět k Zoey, znovu pomyslím na to, jak je krásná. Její hnědé oči, které ladí s tmavě hnědými vlasy. Její upřímný úsměv -který mi ještě bohužel nevěnovala- mě vždy dostane na kolena. Postavu jakou má ona, by chtěla každá. Vše, co má ona by chtěla každá.

Až když se na mě podívá si uvědomím, že na ni celou dobu zírám. Usměju se na ni -zkusit jsem to musel. Buď mi úsměv oplatí, nebo ne- a ona mi váhavě úsměv opětuje. Yes! Usmála se na mě! Věnovala mi úsměv, chápete to?