Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

45. Kapitola

/Pohled Zayna/

Ten večer se to nějak protáhlo, nakonec jsme se domů vrátili až nad ránem. Máminý kecy ve dvě odpoledne o tom, ať vstávám mi lezly na nervy. Stejně jsem spal dál...
Šílená kocovina tomu taky moc nepřidávala a když jsem si uvědomil, že má zítra Zoey 18. narozeniny a nejspíš bude další pařba, chtělo se mi břečet. Ovšem já jsem tak chytrej, že jsem dostal nápad.

Rychle se posadím, ovšem se zaskučením a obrovskou pultující bolestí hlavy, si lehám zase zpátky. Opatrně a hlavně pomalu se natáhnu pro počítač, co mi leží v nohách a i hned ho otevřu. Hledám, zjišťuju, pročítám recenze... Trvalo mi asi hodinu, ne-li dvě, než jsem našel vyhovující hotel. Zabukoval jsem nám letenky a šel na věc. Sáhnu po mobilu a vyhledám v kontaktech číslo na Emily. ,,Zayne?" ,,Čau, potřebuju, aby jsi Zoey vytáhla z domu. Zajděte třeba na kafe, nebo co vy holky děláte. Potřebuju, aby měli prázdnej barák." ,,A co tam jako chceš dělat?" ,,Vykrást jim sejf! Co bych tam asi dělal? Zítra má narozeniny a chci jí udělat překvapení." ,,Zayne, ráda bych, ale po včerejšku mám takovou kocovinu, že od rána objímám záchod. Pochybuju, že na tom bude Zoey jinak." ,,Já vím, ale potřebuju to! Tak co mám dělat? Zkus si třeba něco vymyslet, jí třeba zavolej, že ti umřel křeček." ,,Nemám křečka." ,,Bože, tak třeba, že jsi se rozešla s Louisem." ,,My spolu ani nechodíme." ,,Něco si vymysli!" ,,Na něco přijdu," zafuní. ,,Dík, máš to u mně!" S tím hovor rychle ukončím deru se z postele. Hlava se mi motá, žaludek jak na vodě, ale na leháros nemám čas. Bohužel v ten moment, když jsem se skláněl pro kufr, mi žaludek v břiše udělal nějakolik salt, ale celej jsem ho poblil.
Se zaklením ho hážu k pračce- máma si s tím už poradí- a já zalezu do sprchy.

,,Zoey je pryč, ale její rodiče jsou doma. Prý dneska nemají směnu nebo co. Tak se s tím nějak poper." Zapípá mi SMS od Emily. Zafuním a protočím očima. Doufal jsem, že se vyhnu vysvětlování, prošení a škemrání a chtěl je postavit před hotovou věc. Ne všechno jde vždy podle plánu...
Vážně mě zajímá, na co ji vylákala ven. Já si každopádně beru od mámy prášek na bolest hlavy, protože mi jinak asi pukne.

Ještě před tím, než zazvoním na zvonek Hammerových, se zkontroluju v odrazu mobilu a pak čekám, až někdo otevře.
,,Jé, Zayne, ahoj. Zoey zrovna teď není doma-" ,,Já vím, vlastně jsem přišel za váma." Mary mě trochu zaskočeně pozve dál a jde za mnou až k obýváku. ,,Stalo se něco?" ,,Ne, nic. Chtěl jsem se s vámi na něčem domluvit." ,,A na čem?" zvídavě nakrčí obočí. ,,Zoey má zítra narozeniny a mě napadlo, že bych ji vzal do Paříže. Jestli vám to nevadí..." ,,A to takhle narychlo?" zadiví se, ,,A na jak dlouho?" ,,Celý zítřek a další den ráno by jsme se vrátili... Já jenom jestli s tím souhlasíte a nevadí vám to." ,,Dobře tak jeďte. V kolik vám to letí?" ,,V osm ráno." ,,A ví o tom?" ,,Ne, chci, aby to bylo překvapení." chápavě kývne a pak vstane. ,,Pojď se mnou, sbalíme jí nějaký věci." kývne hlavou směrem ke schodům, po kterých se následně vydáme a vkročíme do jejího pokoje. Mary odněkud vytáhne velký kufr, do kterého začneme skládat nějaké oblečení. Zírám na obrovský množství různých šminek s čehosi, co do kufru Mary přikládá. Na co to ta holka potřebuje? Na co tolik? Jedna z věcí, kterým nerozumím...

Nakonec jsem se zdržel dýl, než jsem měl v plánu, zatímco jsem dobaloval kufr, Mary odběhla dolů a za chvíli se domem rozlila nádherná vůně, co se linula z trouby. Mary mě doslova cpala buchtou, zapovídali jsme se, ukazovala mi albumy fotek, jejich rodinné videozáznamy, kdy byla Zoey ještě mrně, smáli se, vyprávěli... Ani jeden jsme nezaregistroval bouchnutí hlavními dveřmi. Když se mi kolem krku obmotají opálené štíhlé paže, málem dostanu infarkt. ,,Co ty tady?" zavybruje mi nad hlavou Zoeynin hlas. ,,Se nemůžu stavit?" Zakloním hlavu, zářivě se usměju na culícího se andílka. Skloní se, dá mi pusu a pak se posadí vedle mě. Mary si nás prohlíží s úsměvem na tváři a s komentářem, že nás tady raději nechá, opouští obývák.

,,Nečekala jsem tě tady." Přitulí se ke mně. ,,Já jsem samý překvapení." ,,Celkově je to dneska samý překvapení. Neuhodneš, co se Emily stalo." Hah, tak to jsem vážně zvědavej, co si ten ďábel vymyslel. ,,Před pár týdny se vyspala s nějakým týpkem v klubu, když byla totálně na káry a prý otěhotněla! A prý ani neví, s kým to dítě má." Vyprsknu smíchy. Ta holka má ale bujnou fantazii... tohle jsem vážně nečekal. Ale musím uznat, že je to lepší, než s tím křečkem.
,,Proč se směješ? To není vtipný, Zayne." ,,Jo promiň, já vim." Snažím si zachovat vážný výraz, ale mám co dělat, abych se zase nezačal smát. ,,Můžeš aspoň předstírat, že ti to není jedno?" ,,Promiň, jo jasný. Eh, promiň. Určitě se to vyřeší a žádný dítě z toho stejně nebude." ,,Jak to jako myslíš? Chceš tím říct, že jsem si to vymyslela? Nebo ona?" ,,Co? Ne! To vůbec, já si jenom myslím, že se třeba mohla splést." ,,Aha. Takže ona je vlastně úplně blbá." ,,To jsem neřekl!" ,,Ale naznačil jsi to." ,,Uh, bože ne! Já tím jenom třeba chtěl říct, že se test spletl. Nemusí být sto procentní." ,,To máš pravdu..." ,,A u doktora byla?" ,,Ne, termín má na zítřek." ,,No vidíš, nic není jistý. Vsadím se s tebou o co chceš, že těhotná není." ,,Jsi si podezřele až moc jistý." podezíravě se na mě zamračí. ,,Jsem jasnovědec." Miknu rameny, jakoby to byla jasná věc a ona vyprskne smíchy.  ,,A teplej ještě k tomu." podotkne a jekotem ode mě utíká. Polechtal jsem ji na chodidle, když přes mě měla přehozený nohy.
,,To máš za toho gaye!"