Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

48. Kapitola

/Pohled Zoey/

Slyším z dálky hlas. Později rozeznám, že patří Zaynovi. Oči mám zavřené, v místnosti je naprosté ticho, které narušuje jen Zaynův šepot. Pomalu zamžourám a mírně pootevřu oči. Chvíli mi trvá než si zvyknu na nový prostor a uvědomím si, že jsem v hotelu. Pak se zaposlouchám a jedním okem pozoruju Zayna, který sedí na zemi a zápasí s kufrem, zatím co telefonuje. Je roztomilej.
,,No letí nám to až v jednu, ale v jedenáct musíme být na letišti. Nasnídáme se a vyrazíme. Ne, teď spí. Já jsem se teď snažil naskládat naše věci do kufrů, ale moje nervy to za chvíli vzdají a kufr poletí vzduchem." Zavrčí, ale tiše, aby mě nevzbudil. Přitom jsem už nějakou dobu vzhůru. ,,Jo, na letišti zavolám. Pozdravuj holky." Telefon odhodí bokem a těžce si povzdechne při pohledu na kufr. Má tam vsěchno šíleně poházené a kdyby se to jenom poskládalo, hned to půjde líp zavřít.
Potlačím zasmání a potichu vstanu z postele, dojdu k němu a přikradu se mu za záda. Obejmu ho okolo krku a on sebou mírně cukne.
,,Ukaž, udělám to." Rozesměju se a dám se do práce s přeskládáváním. ,,Nechtěl jsem tě budit." Dotkne se zničeho nic mé pokožky na krku, odhrne mi vlasy bokem a několikrát mě políbína krku. Ztěžka polknu a mírně zavrtím hlavou. ,,Dneska ne... Furt mi není moc dobře." Zachraptím a otočím se směrem k němu. Vadí mi, že mu musím takhle lhát. Chápavě kývne a líbne mi pusu na koutek rtů. A pak na druhý. Rozesměju se.  ,,Jsi úžasná. Moje dokonalá princezna." ,,Aby ses už nezbláznil z těch tvých lichotek." ,,Já se už zbláznil v prvním okamžiku kdy jsem tě uviděl." Oči se mu rozzáří a mně se na tváři vyčaruje široký úsměv. ,,Ty máš dneska nějakou naládu, ty romantiku." Zahihňám se a pohladím ho po tváři. ,,Prostě si uvědomuju, jak moc jsi mi změnila živit k lepšímu a můj život by bez tebe stál úplně za hovno." Jen si počkej, ta změna teprve přijde. ,,Ale prosím tě. To neříkej." ,,Je to tak. Byl jsem fetka, alkoholik, dělal jsem problémy, táta mě ne jednou vytahoval z průšvihu s policií. A pak potkám holku, která mě změní v úplně jinýho člověka, se kterou chodím po Paříži za ruku a jsem do ní neskutečně zamilovanej." Políbí mě a já mu polibky s ochotou oplácím. ,,Tys mě taky změnil. Taky jsem nebyla nějakej svatej andílek." Oba se rozesmějeme. ,,Ne. Tos nebyla." Znova mě políbí. A pak znova a znova a znova. Nedokážu se mu bránit.

Po dlouhém letu jsme se konečně ocitli na letišti. Vezmeme si z pásu zavazadla a míříme k východu. Jakmile nasedneme do auta s úsměvem se podívám na Zayna. ,,Děkuju za krásný narozeniny. Bylo to dokonalý." Až na tu část se zvracením a mým tušením, že jsem asi těhotná. Políbí mě. Cítím, jak se usměje. ,,Třeba tě příští rok vezmu do Egypta." Prohlásí a oba vypskneme smíchy. Pak už nastartuje motor a vyrazíme na silnici. Po chvíli, zatímco sleduje dopravu před ním, mi položí ruku na koleno. Dělá to pokaždý, když jsme spolu v autě. Myslím, že si to ani neuvdědomuje a prostě to dělá automaticky. Ovšem když z nějakého důvodu musím řídit já, šíleně mě to rozptyluje.
Nekomentuju to a položím si svou dlaň na tu jeho. Pak si chvíli pohrávám s jeho prsty a když se na něj kouknu, na tváři mu sedí široký úsměv, což ho vykouzlí i mně. Nic neříkáme, ale vyhovuje nám to. Je to tak perfektní. Druhou ruku si položím na bříško. Nejdřív jsem byla v šoku, zoufalá a svým způsobem i nešťastná. Teď mě to nějak přešlo a nejraději bych si za to dala facku. Svým způsobem se už na toho prcka těším. Já vím, že to ještě není stoprocentní, ještě jsem si neudělala ani test, ani nebyla u doktora. Ale nějak podvědomě vím, že tam je. Cítím to.

Po cca půl hodině jízdy Zayn zastaví na příjezdové cestě domu mých rodičů. ,,Vůbec se mi od tebe nechce." Zakňourám. ,,Nemusíš. Můžeme se tady chvíli zdržet a pak pojedeme k nám. Můžeš tam i spát..." Ruka se z kolena najednou ocitla na stehně a vstoupá nebezpečně víš. Rozesměju se a po ruce ho plácnu. ,,Ale jdi ty! Myslíš taky někdy na něco jinýho? A pojď už, máma kouká z okna." Teď se pro změnu rozesměje on. Vystoupíme z auta a přejdeme ke kufru. Zayn mi podá zavazadlo a sám vezme nějaké tašky s nákupy. Zatímco si to míříme ke vchodu, dveře se rozletí do kořán a kráčí si to k nám máma s moukou na tváři a zástěrou. ,,Tak tady jste! Jaká byla Paříž?" Dlouze mě obejme a pak jde obejmout i Zayna. Za chvíli se ve dveřích objeví i táta. Ten to všechno s úsměvem pozoruje. ,,Pojďte dovnitř, ať nezmoknete. Bude pršet." A má pravdu. Obloha nad námi poměrně rychle tmavne. Máma s tátou nám pomůžou vzít věci z kufru a to už na nás kápne pár kapek. Posadíme se do kuchyně za stůl, kde lze cítit vůně vanilky a skořice. Okamžitě dostanu šílenou chuť to sníst, ať je to cokoliv. Máme se hrne zpátky k troubě a kontroluje buchtu, koláč, nebo co to je, a táta si vezme z plechovky pivo. Jedno navrhne i Zaynovi, ale on odmítne, protože musí řídit. Nedá se ani z jedné strany říct, že by se měli nějak extra rádi, ale aspoň se respektují, zacož jsem nesmírně vděčná. Oceňuju i tátovu snahu, že se snaží být milý. Máma před nás za chvíli postaví buchtu, která provoněla celý barák. Vypadá úžasně. Zatímco si na ní všichni pochutnáváme, vyprávíme zážitky z Paříže a Disney Landu. Když máma uslyší, že jsme byli i v Disney Landu, úplně se jí rozzáří oči. Potom dám každýmu nějaký dáreček, co jsme jim přivezli. Jsou nadšení. Ovšem ten jeden největší dáreček si zatím nechám ještě pro sebe, dokud to není stoprocentní. Se Zaynem jsme chtěli jet ještě k nim, ale venku je neskutečná bouřka. Slyšíme i hromy a občas se obloha i zableskne. Na Zaynovi vidím, že mi není moc po chuti v tomhle počasí někam jet.
,,Však tady ještě zůstaň a počkej, až to přestane. Nemusíš teď nikam nikam jezdit." Řeknu rozhodně. Nechci aby se mu po cestě ještě nedej bože něco stalo. ,,Tohle vidím až tak do rána." Prohlásí táta při pohledu z okna. ,,Tak u nás přespi. Určitě to nebude vadit." Podívám se na rodiče. Tátovi se to moc nezamlouvá, ale stejně jako máma, nakonec kývne. ,,Vaši to pochopí. Pojedeme k nim až zítra, až se to počasí uklidní. Co ty na to?" Chvíli přemýšlí, pak ale kývne. ,,Tak dobře." Usměje se. ,,Sice jsem úžasná máma, ale ne zas tak úžasná. Zayn bude spát v pokoji pro hosty, je to jasný?" Zakmitá nám výhružně před obličeji ukazováčkem. Já protočím oči, ale kývnu. Tak nějak jsem s tím počítala.