Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

54. Kapitola

Znovu uprostřed hodiny běžím na záchody. Tak tak to stihnu, skloním se nad záchod a vyklopím ze sebe celou snídani. Po chvilce spláchnu, unaveně se posadím na zem a pohladím si břicho. ,,Co ti na tom nechutnalo, prcku?" Uchechtnu se. Odejdu ze záchodů a rozejdu se ke třídě. ,,Zoey?" Zaslechnu za sebou známý hlas. Davidův hlas. Panebože, jen to ne! Ani se neotočím, pokračuju dál v cestě. ,,Zoey, musím s tebou mluvit." Teď už se naštvaně otočím a rozhodím kolem sebe rukama. ,,Nemáme o čem mluvit! My dva jsme skončili." ,,Ale já s tebou ne. Vyslechni mě, prosím." ,,Nemám zájem." ,,Jenom mě vyslechni, prosím! Pak ti už dám pokoj." ,,Tak dělej." Povzdechnu si. ,,Udělal jsem obrovskou chybu a jsem si toho vědom. Opravdu, opravdu mě to mrzí! Kdybych to mohl vrátit, nikdy bych ti neublížil. Chci tě zpátky. Chtěl bych, aby ses ke mně vrátila." ,,No ty si ze mně snad děláš srandu," Rozesměju se, ,,Tak ty mě podvedeš, vysereš se na mě, ještě mi řekneš, že za to můžu já a teď chceš, abych se k tobě vrátila, i když moc dobře víš, že mám přítele a jsem s ním šťastná? Ty jsi snad chorej! Ty nejsi normální." Pevně zatne čelist. ,,Ty s ním chodíš?" ,,Jo. A je to ten nejúžasnější kluk, jakýho jsem kdy mohla potkat. Takže ti jsem i vlastně svým způsobem vděčná. Ale vážně nikdy nepočítej s tím, že bych se k tobě vrátila. To se nikdy nestane." Se zaťatými zuby kývne. ,,Jasně. Když tobě někdo zlomí srdce, tak je to nejhorší člověk na světě. Ale když ho někomu zlomíš ty, tak je to naprosto v pořádku." ,,Prosím tě, ty vůbec o zlomeným srdci nemluv. Ty si vůbec nedokážeš představit co to je, Davide. Ty nemáš srdce. Kdyby jo, neudělal bys to, cos udělal. A už se s tebou nehodlám bavit. Nech mě být, nemluv na mě. Tuhle kapitolu života jsem už dávno ukončila a nehodlám se k tomu vracet. S bohem." Rozhořčeně odkráčím pryč. Chtěla jsem mu říct, že se Zaynem čekám dokonce i dítě. Tak strašně jsem chtěla. Vidět ten jeho výraz... Ale zabránila mi v tom myšlenka, že by ho to naštvalo a něco by udělal buď Zaynovi, nebo miminku. Od něj nikdy nevím co očekávat. To jsem se za ty tři roky moc dobře naučila.
Vkročím do třídy a když se posadím, Emily se na mě tázavě zahledí. ,,Kdes byla takovou dobu?" ,,Zastavil mě David." Emily zalapá po dechu. ,,No to si děláš srandu!" ,,Dámy!" Okřikne nás učitelka. Omluvně se na ni podívám a Emily ztiší hlas. ,,Co chtěl?" ,,Abych se k němu vrátila." ,,To je debil." ,,Nemůžu nesouhlasit."

Po škole jdu rovnou do centra. Ve škole jsem přemýšlela a definitivně se rozhodla. Budu pracovat ať se to Zaynovi líbí, nebo ne. Po hodině s úsměvem opouštím starbucks a mířím si to k Zaynovi do práce. Jsem tam za deset minut a když vcházím do kanceláře, nemůžu se zbavit úsměvu. ,,Ahoj." ,,Ahoj. Co ve škole?" ,,No vlastně docela hrůza, ale k tomu se dostanu. Chci ti prvně říct něco jinýho." Promnu si dlaně a nervózně se pousměju. On se zamračí, vstane ze židle a přejde blíž ke mně. ,,Co se děje?" ,,Nó, dneska po škole jsem šla... Šla jsem do Starbucksu, no a...Eh, domluvila jsem si tam práci." Všímám si, že se začíná mračit čím dál, tím víc. ,,A to jako proč?" ,,Zaynie, vždyť nemůžeš tolik dřít. Chci ti pomáhat, budu dělat ve Starbucksu vždycky po škole. Budu za pultem dělat kafe. Není to namáhavý, takže nemáš důvod mi to rozmlouvat, protože by ses snažil zbytečně. Už je to domluvený, zítra mám směnu." Jenom mrká a hltá informace. Promne si čelo a posadí se zpátky na křeslo. ,,Nebudu ti to rozmlouvat. Ale nadšený nejsem." ,,Nemáš proč. Já jsem spokojená. Navíc budu pracovat s Louisem." Kývne. ,,Řeknu mu, aby na tebe dával pozor." ,,Vždyť nejsem malá! Chováš se, jakobych já byla tvoje dítě." Rozesměju se. ,,Tu roli otce bereš nějak vážně." Teď se rozeměje on a poklepe si na stehno. A já samozřejmě jako poslušný pejsek k němu dojdu a na to stehno se posadím. Omotá si kolem mě ruce a opře si o mě hlavu. ,,Uděláme dohodu. Do toho Starbucksu budeš chodit, ale jenom do doby, než budeš mít bříško. Jakmile ti už trochu naroste, přestaneš s tím. Nechci nic riskovat. Souhlasíš?" ,,Jasný." Líbnu ho na nos a on se zakření. ,,Já mluvím vážně!" ,,Však já taky." Pak zvážní. ,,Nemyslíš, že je na čase už o tom vašim říct?" ,,O čem?" ,,O miminku." Povzdechnu si. ,,Určitě jo. Jenomže mně se do toho vůbec nechce. Bojím se toho, jak budou reagovat. Konečně jste se s tátou začali tolerovat a teď, když zjistí, že jsi mě zbouchnul, zabije tě. Budeme zase na začátku. Akorát asi ještě hůř." ,,Neboj, dopadne to dobře. Uvidíš."

Dojdu domů, vysprchuju se, hodím na sebe tepláky a Zaynovo triko, co tady nechal, když tu minule spal. Vlasy si svážu do drdolu a odlíčím se. Z batohu vytáhnu sešit s tím, že se začnu učit na zítřejší test, uslyším máminý zvýšenýhlas, jak po někom křičí. Se zamračeným výrazem seběhnu schody do chodby a když uvidím cíl jejího zájmu, téměř se tam rozběhnu, div nezačnu křičet taky.
,,Ty tady už nejsi výtaný, vypadni!" ,,Mami, klid. Jdi, já to vyřídím." Pošlu ji do kuchyně a znovu, dnes už podruhé, nenávistným pohled propaluju Davidovy oči. ,,Co tady do háje děláš? Říkal jsi, že mi už dáš pokoj." ,,Nevzdám to bez boje. Chci tě zpátky." Ta věta mě extrémně rozčílí, ale zároveň je mi i do smíchu. ,,Jdeš o pár měsíců pozdě, kamaráde. I kdybych neměla šťastnej vztah, nikdy bych se k tobě nevrátila. A teď táhni, nemám na tebe čas." ,,Zoey, notak, prosím! Miluju tě! Udělám cokoliv." ,,Už jsi udělal dost," vztekle ho sjedu pohledem, ,,A už zmizni a dej mi doopravdy pokoj. S tebou jsem skočila. Konec, chápeš? Konec!" Zabouchnu mu před nosem a vztekle přejdu ke schodům, ovšem, zastaví mě máma. Než něco ale stačí říct, začnu mluvit já. ,,Neměla ses s ním vůbec zabývat. Měla jsi mu prostě zabouchnout před ksichtem a hotovo." Promnu si dlaněmi obličej a sednu si ke stolu do kuchyně. Máma mě následuje a sedne si naproti mně. ,,Už jsem na něj zvyklá. Chodil sem otravovat celé léto." Vytřeštím oči a ruce mi z obličeje spadnou. ,,Cože?!" ,,Bylas šťastná, neustále byla někde se Zaynem a užívala si života. Nechtěla jsem ti ho kazit tím, že bych ti říkala že nám David buší denno denně do dveří." Smutně se usměje a pohladí mě po ruce. ,,Ale je to můj problém a já nechci, aby ses do toho pletla." ,,Jsi moje dcera. Tvoje problémy jsou i moje." Mrkne, vstane, obejde stůl a obejme mě. Hladí mě ve vlasech a konejšivě se mnou mírně kolíbá ze strany na stranu. ,,Mám tě ráda." Pípnu. Tak strašně jí potřebuju říct tu novinu. Vyloženě se držím zuby nehty, abych to neprozradila. Asi bych jí to i teď řekla, ale chci, aby u toho byl i Zayn. Má na to právo, je to přeci i jeho dítě. ,,Já tebe taky, zlato."