Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

32. Kapitola

,,Vstávat!"

Já tu ženskou snad zamorduju!! Včera jsem usla asi až kolem čtvrtej a spala jsem snad jenom dvě hodiny!

Celou noc jsem myslela na něj.

Dneska jedeme do toho města, takže supr. Už se těším taky trochu na normální jídlo a ne furt na ty blivajzy, co tady vařej.

Rozhlédnu se po pokoji, ale Miina postel je už prázdná. Beztak je teď zase někde s Niallem...

Přehodím nohy přes okraj postele a dojdu ke skříni, kde si vytáhnu oblečení.

Jelikož jdeme dneska do města a nebudeme tady běhat ani nic podobnýho, tak se dneska líp oblíknu a možná se i trochu namaluju.

Vytáhla jsem si tedy kraťoučký riflový šortky s vojenským potiskem a volnej tmavě modrej crop top. V koupelně jsem se osprchovala, vyčistila zuby a nakonec jsem si dala i řasenku a chtěla jsem si namalovat i obočí, ale i na třetí pokus jsem měla každý jiný, tak jsem to vzdala a se vztekem si to smívala. Už mi došla trpělivost.

Oblíkla jsem se a tedy jen s řasenkou na obličeji vyšla z koupelny. Snaha ale byla.

Mobil v naději, že by mi David odepsal už ani nekontroluju. Vím, že to nemá cenu.

Začíná mě štvát. A hodně.

Asi vás zajímá, co se vlastně stalo mezi mnou a Zaynem. Popravdě, mě taky. Sama nevím...

Kdyby se to stalo před pár dny, tak bych byla celá nesvá z toho, že jsem více méně podvedla Davida. Ale teď ne. Jsem úplně v pohodě.

Možná za to i může Davidova ignorance a ten fakt, že byl ve městě s nějakou holkou. Nevím.

Ale popravdě řečeno... Kdybych se právě v tento moment dozvěděla, že s ní má nějakej románek, tak by mě to nějak extra nezasáhlo.

Mrzelo by mě to, to je jasný. Ale že bych kvůli tomu probrečela noci... To ne.

Asi to bude tím, co se stalo mezi mnou a Zaynem. Těžko říct.

Vyjdu z chatky topící se ve svých myšlenkách. Po cestě do jídelny narazím do pár lidí.

Jsem úplně mimo.

Když si jenom na mikrosekundu vzpomenu na včerejšek, moje tváře dostávají načervenalý odstín. Dojdu do jídelny, kde už sedí všichni kromě Zayna. Asi ještě spí...

Nachytám se, že mírně posmutním, když si všimnu, že tam není.

Mám namířeno k našemu stolu a když jsem těsně u něj, do někoho narazím. Zase. Otočím se a vidím Sashu, která mě vraždí pohledem.

Omluvně se na ni usměju, ale úsměv mě hned přejde, když promluví.

,,To už neumíš ani chodit?" Řekne tím jejím pisklavým hlasem a odkráčí si to k sobě ke stolu.

Jenom nad ní protočím očima.

,,Čau." Sednu si a dám se do jídla.

Všichni mi pozdrav oplatí -kromě Michelle- a dál se věnují nějaké debatě. Ani se nesnažím se zapojit. Zase jsem utopená ve svých myšlenkách a nevnímám okolí.

Z velkého toku myšlenek mě vyruší rána.

Zamrkám a všimnu si mýho hrnku čaje, který je na zemi.

Co to sakra...?

,,Zoey, co děláš?" Podiví se Mia.

Všichni u stolu směřují svůj pohled na mě. Aha, tak jsem to udělala asi já.