T_T95: noták já ti něco o sobě řekl a ty mi za to pošleš fotečku 😘
T_T95: tak šup šup...
JK19: si upad ne???
JK19: jak mě vídáš často?? Co když jseš nějakej peďák??
T_T95: zkus přemýšlet a nejsem peďák 😂😂😂😂
JK19: a to ti mám jako věřit jo?? Fa...
Uběhli asi další dva týdny a můj vztah s Taem byl skvělý i s klukama to vypadalo, že jsme na dobré cestě. Ale ne všechno je vždycky perfektní!
Tae vždycky někam mizel s tím, že ho volá mamka. Nikdy mi nechtěl říct, proč pořád odchází. V hlavě mi kolovali věci typu: 'podvádí mě', 'lže!' a nevím, co ještě. Byl jsem zklamaný, že ve mě nemá takovou důvěru aby mi to řekl.
Zrovna jsme leželi na gauči a koukali na telku, když Taemu zase zvonil telefon. "Jo? Už zase? Dobře už jdu! Zatím!" Položil to a mobil vrátil do kapsy. "Kookie já-..." "Už zase musíš odejít, že! Proč mi prostě neřekneš proč! To ti za to nestojím nebo co?!" "Kookie! Já už vážně musím! Dneska naposled slibuju! Jen mi věř jo! Potom ti to řeknu!" Políbil mě na čelo a prostě odešel.
Seděl jsem tam v slzách a proklínal ho. 'Tohle si pěkně vyžere!' Nasupeně jsem odkráčel do kuchyně a začal si dělat večeři. Mamka odjela na 'víkend' se svým novým přítelem. Přeju jí to. Ten chlap je milej a pracují spolu, takže...
Sedl jsem si k televizi a začal jíst. Dojedl jsem a šel to po sobě umýt, když mi začal zvonit telefón. "No?" "K-kookie?" "Jiminie, co se děje?" "M-můžu dnesk s-spát u tebe?" "Bože, jasně, co je?!" "J-já ti to řeknu až u-u tebe." Vzlykl a já jen souhlasil.
Čekal jsem na něj a nervózně dupal nohou. Úplně jsem byl na nervy z toho, co se stalo. Takhle rozrušenej Jimin ještě nebyl.
Po 20 minutách někdo zvonil u dveří. Hned jsem vyskočil z gauče běžel ke dveřím. Hned, co jsem otevřel mi do náruče skočil Jimin. Jeho taška dopadla na zem a svoje nohy mi omotal kolem pasu. Ihned propukl v pláč a já ho objal. Po chvíli jsem vzal jeho věci, zavřel dveře a jako koalu ho odnesl do mého pokoje.
Položil jsem ho na postel a lehl si k němu. Hladil jsem ho po zádech a nechal ho se vybrečet. Teď z něj beztak nic nedostanu. Šeptal jsem mu konejšivá slova a hladil ho po vlasech. Jeho pláč trval dlouho dokud nepřestal. Smutně se na mě koukl a já se usmál. "Půjdem spát jo? Vyřešíme to zítra. Teď si odpočiň hyung." Jen přikývl a já se zvedl. Ze skříně jsem si vzal triko s kraťasema a šel se oblíct do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a umyl si obličej. Na sprchu teď seru. Jimin mě napodobil a nakonec jsme zalehli do mojí postele.
Jimina jsem pevně objal a popřal mu "Dobrou noc." S tichým "Dobrou" mi zaspal v náručí a já nakonec usnul taky.
Taehyung pov.
Znovu jsem ho musel opustit. Celkem mě štve, že si myslí, že mu nevěřím. Jde jen o to, že jsem srab. Nedokážu mu říct tak pitomou věc.
Došel jsem domů za mamkou, která už čekala ať můžeme vyjet. Tak, jako vždy jsme jeli do nemocnice, kde se mě ujala už dost známá sestřička. Zavedla mě za doktorek, který mě, jako vždy vyšetřil.
"No...!" Pronesl, když vešla moje mamka. Divně se zatvářil a koukl na mě. "Zdá se, že to budeme muset řešit operativně!" Vyvalil jsem oči až mi div nevypadly. "Je to nutné?" Mamka se zeptala zcela v klidu a já furt zaraženě seděl. 'Bože Kook mě za to, že jsem mu to neřekl zabije!' "Bohužel! Ale nebojte se není to žádný těžký zákrok. Dopadne to dobře!" Usmál se na mě a já jen s otevřenou pusou přikývl. "Sestra vám později zavolá a řekne termín operace. Nemusíte se ničeho bát!" Zvedl jsem se a s pozdravem vypadl z místnosti. Nelíbí se mi to, ani z daleka. Počkal jsem na mamku a následně jsme vyrazili k autu. Ani jeden z nás nic neříkal, nebylo proč. Jak řekl dokror, není to bůh ví jaká operace. S blbým pocitem jsem vystoupil z auta a vešel do domu. Šel jsem si dát sprchu a na zavolání mamky se vydal na večeři. Taky bysme mohli chodit na kontroly ráno a ne takhle k večeru. -_- Zasedl jsem ke stolu a začal jíst. Dojedl jsem a odnesl nábobí do umyvadla. Nabídl jsem mamce, že to umyju. Jsem přece hodný syn. Ok tomu nevěřím ani já sám, natož vy! Ale jako odreagování to snad pomůže.
Když jsem domyl nádobí šel jsem si lehnout. Vzal jsem do ruky mobil a zavolal Kookiemu. Nebral mi to, takže asi spí a nebo má zas vyplí zvuk, jako vždy. Nakonec jsem mu napsal zprávu.
Lovee♡: Dobrou noc lásko. Někdy ti to vysvětlím. Ale zítra jsem jen a jen tvůj. 😙😙😙
Zalehl jsem a přikryl se až po bradu. Ale ať jsem se snažil usnout jakkoliv, nedařilo se mi to. S povzdychnutím jsem popadl mobil a sluchátka a pokusil se uspat se hudbou. Pustil jsem si EXO-Promise a čekal až mě uspí. (Mě to uspí vždycky a nebo rozbrečí.- To je ta častější reakce. Mám s ní spojenou ne moc příjemnou vzpomínku. 😢😅) Pouslouchal jsem to pořád dokola, ale nic. Nakonec jsem se na nějaké písničky vysral a šel se do kuchyně najíst. V noci dostával hlad. (Já taky!!! Mám hlad i teď😱😱😱!)
Sešel jsem do kuchyně a z lednice začal vytahovat jídlo. Není nic lepšího než půlnoční svačinka! Začal jsem si dělat sendvič a pobrukoval si nějakou random písničku. Jídlo jsem dal na talíř a uklidil všechny stopy. Mamka nesnáší, když se kradu do lednice takhle pozdě, ale řekněte to mému žaludku! Ano přesně, ten na to hází ignor. (Jako já na lidi 😂😂😂.) Začal jsem si u toho tancovat, jak nějaký šaman, co dostal ránu elektrickým proudem. Když jsem to uklidil i s pitím jsem se vydal do pokoje. Ve dveřích ale stál můj taťka s pohledem 'co si fetoval?' "Ehm.. nic si neviděl! Tohle je jen iluze!" Začal jsem máchat rukama a pomalu se kolem něj protáhl. Vyšplhal jsem po schodech a zavřel se v pokoji. Rosvítil jsem si lampičku a pustil se do jídla. Prázdný talíř jsem položil na stolek a uložil se. Zkouknul jsem na mobilu sociální sítě. A nakonec jsem konečně zabral s mobilem v ruce.
____________________________________
Vážně mám hlad! No pomalu se blížím k tomu k čemu chci, takže.... nwm kdy bude konec, ale no to je jedno...
Mám zase depresivní myšlenky. A ty depresivní ff mi moc nepomáhají. -_-
Omg víte, že vás všechny miluju! Ale sebe nejvíc! Zas to moje ego. 😂😂😂😂 Moc moc moc děkuju lásky moje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
