Mé vlčí já (Dokončeno)

Proměna

Ráno:
Vstala jsem s budíkem a moc se mi nechtělo. Vylezla jsem z postele a hlava mě bolela, jak by mi někdo třískal bubny u ucha. Došla jsem po schodech dolů, vzala jsem si rohlík se salámem a šla jsem zpátky do pokoje a do koupelny. V koupelně jsem si odlepila náplast a rána nikde. Sakra, co to? ,,Noo... podivné", řekla jsem si. Udělala jsem ranní hygienu a šla jsem do školy.

Ve škole to bylo horší než doma. Všechno a všechny jsem slyšela hodně nahlas. A cítila jsem se, jak po kocovině. Sedla jsem si do lavice a čekala jsem na pozdní příchod své kamarádky. Klasika... Zase pozdě.
,,Co s tebou je?", zeptala se. ,,Nic, coby?", odpověděla jsem.

Po hodině matematiky jsme měli mít tělocvik. Převlékla jsem se a šli jsme do tělocvičny. Dneska byla na programu atletika. Jelikož běhám, nemám s tím problém. První půl hodina byla v pohodě, ale pak zase začalo bolet celé tělo a nechtělo poslouchat. Zrovna jsem běžela člunkový běh a v tom jsem zakopla a spadla jsem na zem. Učitel se podíval na mě a chtěl mi pomoct, ale já rychle vyskočila na nohy a dělala, že se nic nestalo. Šla jsem si propláchnout obličej. Umyla jsem se ledovou vodou, podívala jsem se do zrcadla a najednou moje oči jen na chvílizežloutly. Pak se vrátily zpět. ,,Sakra začíná mi hrabat. Radši jsem se vrátila zpátky."

Po nudné hodině tělocviku jsme šli do hodiny veterinářství. Zrovna zvonil zvonek na hodinu a mě málem upadly uši. Bylo to strašně hlasité a Míša mě nechápala. Kolem 1 hodiny jsme odcházeli domů a já měla problém řídit, protože to bylo ještě horší. Začaly mě bolet do toho i zuby a ruce. Jakmile jsem dojela domů, šla jsem za Berrym, ale ten couval ode mě a vrčel. Vůbec jsem ho nechápala. Po mých marných pokusech se s ním přivítat jsem se odebrala do pokoje.

Vzala jsem noťas a začala jsem si vyhledávat na internetu něco o vlkodlacích, protože mě to napadlo hned, jak mi to říkal Rick. Hodně věcí, co se tam psalo, mě bylo podobné a bylo to dost děsivé. Zaklapla jsem rychle noťas a vzala jsem mobil a zavolala jsem Rickovi. ,,Ahoj. Mohl bys na chvíli přijet k nám?", zeptala jsem se. ,,Jasně. Za chvíli budu tam.", odpověděl a zavěsil. Já mezitím šla uklidit. Po půl hodině zazvonil domovní zvonek. Šla jsem otevřít a pozvala jsem Ricka dovnitř. Ten se hned uvelebil v křesle a řekl: ,,Taaak... Copak bys ráda?", zeptal se takovým namyšleným tónem. Já mu vše řekla o včerejším běháním a že mě něco kouslo a co se mi děje. Rick se jen poškrábal na hlavě a řekl: ,,No víš je tu jedna věc, o které nevíš, no a to nevím, zda ti mohu říct. Musím se poradit s mým šéfem, ale slibuji, pak ti určitě něco víc řeknu.", řekl.

Po tomhle jsem byla úplně ztracená. Nechápala jsem ještě víc, co se děje. Nabídl mi, že tu zůstane, ale já to odmítla, ale Rick na tom trval. Nakonec po dlouhém přemlouvání jsem souhlasila. Sedli jsme si ke mně do pokoje a řekl mi, jak to bude probíhat dál, že budu mít rozdílné nálady, ale bude nejhorší, když se naštvu. Že budu mít větší hlad a budou všechny smysly silnější. Nechápu, jak tohle ví, co se děje. Ale neřekne mi to. Dostala jsem vztek, zvedla jsem se rychle, vzala jsem ho pod krk a zvedla jsem ho do vzduchu a zavrčela jsem. ,,Sakra co to dělám!?" Rychle jsem se vzpamatovala a pustila jsem ho nechtěně na zem.

Rick se oklepal a začal se smát. ,,Tak to je husté. Už první den a takové nálady. Ty jsi drsná, ale mně nic neuděláš, neboj. Dobrá, řeknu ti to. Jsi vlkodlak a já taky. Jsem jim už delší dobu." řekl. Já jsem vykulila oči, sedla jsem si na postel a nic nemohla pochopit. Sakra.
,,Mohu tě vše naučit, pokud budeš chtít. Budeš někoho potřebovat. Sama to nezvládneš. Věř mi.", řekl. Já radši souhlasila, Rick si sedl ke mně a objal mě. Po náročném dni, plném prapodivných nálad, jsem konečně usnula. Rick zůstal se mnou i přes noc.

Ráno:
,,Vstávej Růženko. Musíš začít trénink. Jo a mimochodem... Nebudeš teď chodit delší dobu do školy a s kamarády ven. Jsi nebezpečná v tomhle stavu." Ráno jsem šla do kuchyně, ale nemohla jsem do sebe nic moc dostat. Vše chutnalo bez chutě. Odpoledne byl na plánu les a cvičení. Rána jsou vždy těžké, ale tohle mi přišlo opravdu těžké.