Mé vlčí já (Dokončeno)

Bojovník

Sedím u ohně a čekám, čekám na odpověď, kterou jsem chtěla znát už od začátku KDO VLASTNĚ JSEM?. Šaman se zvedl a podíval se na mě ,, jsi připravená se dozvědět pravdu?" zeptal se. Já se pořádně usadila a zhluboka se nadechla a přikývla. ..Má se to tak, nejsi obyčejný vlkodlak, musela si být adoptovaná, protože tví rodiče jsou divocí bojovníci vlčí a to je dost důležité, protože už jsi určitě zjistila že jsi větší a silnější než ostatní a to z daleka nekončí budeš sílit a transformovat se dál" řekl. Já jsem byla v šoku a v údivu nemohla jsem tomu uvěřit já a bojovník? Musela jsem se zasmát. ,,A co jsou ti bojovníci zač?" zeptala jsem se. ,,Dobrá otázka, jsou jakoby první z prvních kmenů co tu kdy byly, byly silnější a větší než ostatní a pak už jenom kousaly lidi a ty se měnily a slábly a tohle zbylo z toho všeho obyčejní vlkodlaci, ale tvůj pravý kmen ještě existuje a žije hluboko v horách daleko na jihu znám to tam trochu, ale jsou dost odlišní to je fakt" řekl.

Po téhle debatě jsem opustila stan a musela jsem to vydýchat, protože to bylo dosti vyčerpávající. Takže jsem adoptovaná a navíc bojovník proč ne co víc si přát. Sedla jsem si na kmen a zadívala jsem se na hvězdy, které dneska šly opravdu hodně vidět. Vše to docela zapadalo do sebe, ale musím vědět více musím najít mou rodinu ať to stojí co to stojí. Šaman přišel za mnou a přisedl si ke mě. ,,Víš jsi po dlouhé době někdo kdo je opravdu jiný a hodně silný zároveň a musím ti říct, že si musíš dávat pozor tvá síla nekončí ba naopak vzroste a může být nekontrolovatelná a tak musíš cvičit a uvidíš, že to potom bude lehčí a dokážeš nemožné vlčí bojovnice" řekl a odešel.

Ráno jsem spala docela dlouho, protože dneska jsme nemusela na lov a tak jsem si přispala. Během mého spánku lehkého jsem uslyšela vytí a znamenalo, že potrava dorazila a jde se jíst. Vstala jsem trochu se upravila a šla jsem se najíst na tohle jsem si rychle zvykla a bylo to dost zajímavé. Každý slušně jedl a já dostala svou porci a nevím co to do mě vjelo, ale vrhla jsem se na to jak bych nejedla celé měsíce. Hladově jsem maso hltala, krev všude prskala a vypadal jsem fakt divně. Všichni kolem přestaly jíst a upřely zrak na mě já jsem si toho všimla až po jídle a cítila jsem se dost trapně. Utřela jsem si pusu a omluvila jsem se. Naštěstí se ihned po omluvě všichni daly do jídla a neřešily to dál. Po jídle jsem si šla zaběhat s klukami. Měly jsme si dát menší kruh, protože nejsou ještě tak dost vytrvalý a měly co dělat aby udržely mé tempo. Uprostřed lesa jsme slyšely něco podivného, radši jsme se zastavily a kluci se dosti bály, protože to opravdu bylo divné ve vzduchu to smrdělo a bylo to jak by to šlo od každého kouta. Šly jsme dál a pak najednou přímo před námi......

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ......