Mé vlčí já (Dokončeno)

Divoch

Probouzím se do dalšího rána, jsem v dobré náladě a ihned po jídle jsem měla dneska na plánu obhlídku našeho obydlí. A tak jsem dostala instrukce a vyrazila jsem. Pomalým krokem se pohybuji a  poslouchám každý zvuk a jsem připravena zaútočit. Nic se dlouho nedělo a už jsem měla půlku za sebou a půlku přede mnou. Najednou jsem si všimla, že na stromě je kousek oblečení a kolem stromu je krev byl cítil z toho člověk. Najednou se mi do hlavy nalil adrenalin a chtěla jsem začít lovit. Řeknu vám bylo to dost těžké odolat tomu. Nádech zhluboka a výdech už mi to docela šlo. Aby toho nebylo málo najednou jsem uslyšela podivné křupnutí listí a ihned jsem zpozorovala. Za stromem kousek ode mě stál mladý kluk a byl celý od krve a vypadal, že ho něco velkého pokousalo. ,,Uteč!!" zakřičela jsem a přitom jsem se držela stromu jinak by bylo po něm. Ten kluk, se ale ani nehnul. A tak jsem zavrčela a poté utekl.

Pokračovala jsem dále a kousek dál byly na stromech kousky oblečení a spousta krve. A stále jsem pokračovala a pak najednou naproti mě byl vlk a trhal člověka na kusy. Jakmile si mě všiml zavrčel a přestal žrát a šel ke mě. Měl oranžové oči a tak to byl jen obyčejný vlkodlak a tak jsem zavrčela a ukázala své oči a on stáhl ocas mezi nohy a zakňučel. ,,Co to tu provádíš? Ty nevíš, že jsi na cizím území?!" řekla jsem a vrčela jsem z hluboka. ,, Omlouvám se už se to nestane má paní" řekl a utekl. Po prvé co jsem se cítila dost silně.  Už jsem se blížila ke konci obchůzky a naštěstí nic dalšího mě nepřekvapilo. Po příchodu jsem nahlásila vše co se odehrála a alfa poslal hlídku uklidit zbytky. ,,Výborná práce bojovnice" řekl alfa a poplácal mě po zádech. Byla jsem hrdá na sebe a měla jsem proč.

,,Večer půjdou bojovníci srovnat vlkodlaky toulavé" řekl afla.

Odpoledne jsem odpočívala a využila jsem toho, že nikdo nic po mě nechtěl. Ale mé nadšení z ticha vyrušilo klepání na dveře. Otevřela jsem a tam stál mladý kluk, kterého jsem ještě neviděla. ,,Má paní mám se vás zeptat zda něco nechcete" řekl. ,,Nee děkuji " odpověděla jsem. Lehla jsem si zpět do postele a usnula jsem. Večer si pro mě přišla moje skupinka. Došla jsem na své místo a čekaly jsme na ostatní. Jeden kluk mě plácl po zádech a dodal: ,, tak co těšíš se?" řekl. Já se usmála a řekla že jo. Vyrazily jsme konečně. Byla tma a ta naše schopnost vidět ve tmě mi byla k ničemu, protože jsem to ještě neuměla a tak jsem vrážela snad do každého stromu co tam byl. Všichni za mnou se smály a za břicho se popadaly. Běžely jsme docela dlouho a mě už to vážně štvalo, protože jsem měla obitou hlavu a měla jsem všude větvičky a listy. Až nakonec jsme zastavily konečně a krčil se v trávě a čekaly na ty vlkodlaky.