Mé vlčí já (Dokončeno)

Návrat rodičů

Stála tam a dívala se na mě já sama jsem tomu moc nevěřila. Něco ve mě mi říkalo ať jdu za ní, ale zase špatné svědomí tam také bylo. Matka přišla ke mě a podívala se na mě vlčíma očima a byly modré a já jsem koukala jak puk. ,,To jak jsi udělala?" řekla jsem. ,,Já jsem divoký bojovník časem to budeš mít také, ale musíš udělat pár věcí a jedna z nich je aby si šla se mnou" řekla.  Podívala jsem se na vůdce a pak na Tea a oba přikývly. Měla jsem opravdu velké pochyby. Odešla jsem do svého stanu a usnula jsem.

Brzy ráno jsem vstala, abych se mohla podívat na východ slunce, protože to miluji. Jakmile začalo vycházet slunce pocítila jsem jak mi každičký paprsek světla se dotýká mě. ,,Moc ti to sluší" ozvalo se za mnou. Stál tam Teo a culil se od ucha k uchu. ,,Děkuji " odpověděla jsem. Jak tak jsem tam seděla na velké skále a vzhlížela jsem do údolí. Vedle mě si sedl Teo a objal mě. ,,to zvládneš si silná já to vím" řekl a usmál se. To mi dodalo trochu sebevědomí. Nějakou dobu jsme tam seděly a pak jsem uslyšela křik Nicka a ihned jsem vystartovala jako blesk, až málem Teo spadl dolů. Nick se svíral bolestí a vypadal, že i snad má horečku. ,,Co se mu děje sakra?" zakřičela jsem nahlas. ,,Bohužel je nemocný nemůžeme mu už pomoct je nám to líto" řekl alfa. Objala jsem Nicka a ten jen zavrčel a já jsem ucukla nebyla jsem na jeho chování zvyklá. Poté ho odvedly do lesa a pak mu pomohly. Jen pak jsem slyšela kňučení a pak ticho. Byl mrtev....

Po tomhle jsem byla na vše sama opravdu jsem nevěděla co mám dělat. Matka přistoupila ke mě blíže a objala mě. Rozhodla jsem se, že půjdu s ní možná mi to pomůže stejně potřebuji co nejdál od lovců. Rozloučila jsem se a vydaly jsme se na cestu. ,,Proměn se !" řekla. Tak jsem to udělala a ona byla stejně velká jako já měla jsem radost, že nejsem jediná tak velká ona byla bílá vlčice a moc krásná. Běžely jsme bok po boku celou cestu. Běžely jsme přes les, vodu i hory až konečně se zastavila. Zavětřila a proměnila se na zpět a já udělala to samé.Vítej doma zlatíčko" řekla a ukázala do dálky. Přišly jsme do velkého lesa, ale problém byl, že jsem nic jiného neviděla. ,,Cože tu má být?" řekla jsem. ,,Zavři oči a nadechni se zhluboka  a pak otevři oči" řekla.  Udělala jsem to a pak najednou jsem to viděla.  Plno vlků bylo schované za stromami a pomalu se odhalovaly. Přišly blíže a pozorovaly mě. ,, Dovedla jsem jí k nám to je má ztracená dcera je jednou z nás" řekla. Poté se všichni proměnily na lidi a začaly mě objímat.

Celé odpoledne jsem musela čekat a nic moc nedělat a tak to bylo dosti nudné. Byla to dost početná smečka a za tu chvíli co jsem tam musela čekat všimla jsem si, že někteří mají pruh na ramenech a pírka kolem krku a ostatní měly jiné barvy nebo měly něco jiného. Konečně dorazil i můj otec. Byl vysoký a dost svalnatý mě hodně pírek kolem pasu a měl spoustu pruhů a čar na sobě. ,,Ahoj Nikol" řekl a objal mě. Nechtěně tou radostí se mi rozzářily oči do červená a oba se zasmály. ,,Brzy budeš mít je modré ty naše alfo" řekla mamka.  Moc jsem je nechápala nic moc na sobě neměly jen pár hader a byly celí pomalovaní jak indiáni. Večer se rozdělal oheň a všichni si sedly k němu i já. Přišel alfa oni mu říkají velký vlk a přišel ke mě. ,, Vítej vlčice slyšel jsem, že i ty si vyvolená a tak zítra začneš s tréningem cítím z tebe moc velkou sílu a odhodlanost a to je dobře" řekl a přisedl si také k ohni.