Mé vlčí já (Dokončeno)

Bílá vlčice

V dálce slyším vytí možná jednoho možná více vlků. Blesku rychle se probouzím a ihned větřím kde se daný vlk nachází. Je daleko a to je moc dobře nepotřebuji se z nikým dávat do sporu. Vychází pomalu slunce a tak vyrážím na lov. Pořád jsem ve vlčí podobě. Cítím se dneska jinak tak jako bych byla jen vlk a nikdo se za tím neskrýval žádná Nikol jen samotný silný vlk. Po lovu jsem si šla obejít území zda se tu nikdo nenachází a tak i bylo.  Začíná se nějak zatahovat mraky asi bude pršet a tak si do jeskyně dotáhnu pár jehličí ať mi není zima. Napadlo mě, že bych se proměnila ať mohu rozdělat oheň, ale něco není v pořádku já nemohu. Zkouším to po několikáté a pořád to nejde ty slova byly pravdivé a já navždy budu vlkem. Zavyla jsem z hluboka a najednou se ozvala odpověď. To mi ještě scházelo další příživník to nemám za potřebí.

Začalo dost silně pršet a tak jsem se šla schovat. Opravdu nevím zda moje rozhodnutí bylo správné. Cítit jak jste zranitelní, protože samotný vlk nemá velké šance k přežití. Z hluboka oddychuji a jsem napnutá a čekám co se bude dít.  Nemohu si ani na chvíli odpočinout, protože kdykoliv může někdo zaútočit. Mé oči se pomalu zavírají, ale já je nenechávám je to těžké. Začínám mít zase hlad a tak jsem se rozhodla něco menšího ulovit. Běžím lesem a ucítím kousek od sebe prase divoké. Není to moc těžké ulovit a tak se chystám k lovu. Čekám a čekám a z ničeho nic po mě někdo skočí. Jsem na zádech a snažím se pochopit kdo to byl a co to sakra mělo znamenat. Zvednu se na nohy a přede mnou stojí hnědý vlk a je dost naštvaný. Naštvala jsem se a zaútočila jsem na něj. Nejprve jsem ho kousla do krku a pak jsem mu šla po nohách. Byl slabší, ale stihl mě kousnout do nohy a pak se stáhl k vůli větším zraněním. Má svačina utekla a já navíc jsem zraněná.

Dokulhala jsem do jeskyně a snažila jsem si umýt nohu. Nebyla moc zraněná, ale bolela. V dáli bylo slyšet bolestné vytí a pak nastalo ticho. Kapky dopadaly jedna po druhé na zem a zvuk se odrážel do jeskyně. Já byla celá promočená a celá jsem se zimou třásla. Schoulila jsem se do klubíčka a snažila jsem se usnout. Začala jsem se cítit jako zvíře a už mé lidské emoce se pomalu ztrácely a jen jsem myslela jako vlk. Divoký a samotný vlk, který nemá ponětí jak žít sám a přežít. Jednou jsem se rozhodla a tak se snadno nevzdám. Zavrčela jsem silně a ani nevím kde se to vzalo ve mě. Je to tak už ve mě nezbylo nic lidského. Zůstala jsem jen já bílá vlčice.