x2x

313 25 0
                                    

Celou noc jsem nespal. Ne, že bych trpěl nespavostí, to ne, prostě se mi nechtělo. Neměl jsem co dělat.

Celou noc a polovinu rána mi zabralo čumění z okna na noční oblohu a silnici. Teprve odpoledne mě napadlo už slézt.

Na nočním stolku mi zazvonil telefon. ,,No?" ozval jsem se. ,,Ahoj Masao, mám pro tebe práci," řekl šéf. ,, Co chcete?" odseknul jsem. ,,Dneska zabíjení nebude. Budeš hlídat ženu. Dostav se v 18:00 do hotelu." Hovor jsem vypnul dřív, než mě stihl zavalit dalšíma kravinama, které jsou k ničemu. V tomhle člověka vážně minulost poučí.

Vážně mám hlídat nějakou kurvu?? To si dělá snad prdel?! Jsem tu od toho, abych zabíjel.. Ne hlídal! Soptil jsem. Vážně mě to sralo.

Blížila se šestá hodina a já jsem se po několika hodinovém přemlouvání, uráčil vytáhnout paty z baráku. Pomalu jsem si to kráčel ke starému hotelu,kde se už z dálky se ve tmě rýsovala známá zavalitá postava s lysinou na hlavě a hned vedle stála ženská postava, hubená s dlouhými vlasy a nad jejich hlavami se ve větru pohupovalo jediné slabé světlo.

Když jsem přišel blíž, viděl jsem už i obličeje. Jedna tvář s buclatými tvářemi a druhá, zmalovaná jako štěrka. No, možná jsem s těmi nadávkami nebyl daleko od pravdy.

,,Zdar," pozravil jsem. ,,Ahoj," oplatil mi šéf s kapkami potu na čele. Žena ani nepípla a dál koukala kam si do tmy. ,,Teť to je na tobě. Zítra ráno si jí vyzvednu," prohlásil a odešel.

Až do rána rly?!

Když se žena konečně uráčila na mě podívat, skrz řasy namočené v řasence, udělala ke mně krok.

Stůj!! Řekl hlas. Zakřikl jsem to. Poslechl jsem. Natáhla ruku a položila mi ji na rameno.

Jestli to chceš udělat, udělej to. Chtěl jsem. Dal jsem ruku za záda a strhl sekeru. Napřáhl se a tu ruku, kterou měla na mim rameně usekl.

Zaječela a skácela se na zem. ,,Teď už na mě nesáhneš jen tak, tedy pokud nechceš přijít i o tu druhou," prohodil jsem ležérním tónem, ,,seď na prdeli a zůstaň tak!" zařval jsem a flusnul na ni. Poslechla mě.

Dobře si udělal. Velmi dobře. Pochvaloval si hlas. Brečela. Seděla na spadlé o mítce a furt bulela jak mimino....

Už aby bylo ráno, jsem s ní tu teprve chvíli a už mi leze na nervy. Sekeru jsem zabodl do dřevěné stěny a zády se opřel o stěnu. Tohle bude ještě hodně dlouhá noc.

ProveduKde žijí příběhy. Začni objevovat