Provedu

x15x

V baru to vypadalo jako diskotéka z 80. let. Všude svítila různobarevná světla a nábytek vypadal stejně ujetě. Celá místnost smrděla alkoholem a cigaretovým a doutníkový kouřem. Proboha, kam jsem se to dostal... Yuki  taky nevypadal nijak nadšeně, za to šéf se usmíval, jako měsíček na hnoji.

Zavedl nás k velkému barovému pultu a nemotorně si sedl na stoličku. ,,Hej  vrchní, další whisky prosím," obejdnával si šéf, ,,a co by jste si dali vy?" Chvíli jsem přemýšlel jestli si vůbec mám objednat. Yuki moc dlouho nepřemýšlel a zavolal: ,,rum s kolou prosím," usmál se a poděkoval. Já ukázal, že nic  nechci a radši si šel sednout. Kdo by ho asi vodil domů, když se zleje jako doga.

No, pochybuju, že jsem si došel pro práci. Úplně nesnáším tyhle putiky. Moc lidí a smradu.

Z mých myšlenek mě vytrhla ruka na rameni. Byl to číšník se skleničkou nějakého alkoholu. ,,Tohle posílá tamta paní," a ukázal na mladou brunetku v červených mini šatech, která se na mě usmála a laškovně zamávala. Jen jsem protočil oči a znovu se otočil ke stolu. Číšníkovi jsem poděkoval a on odešel. Chvíli jsem koukal na skleniku s modrou tekutinou a brčkem. Nakonec jsem skleničku odstrčil a dál civěl do blba.

Když jsem se zase dostal do myšlenkového zvracení, tak na mě někdo spadnul. To už jsem se vážně našval. Stoupl jsem si a tím pádem on/ ona spadnul na zem. Už jsem chtěl začít řvát, ale když jsem se otočilapodíval dolů na zemi se válel Yuki. Sebral jsem ho ze země a posadil. To se vážně stačí jen chvilku nekoukat a on se tak opije.

Přehodil jsem si ho na záda, rozlouči jsem se se šéfem a odešel. ,,Masaoo, je mi špatně," huhlal Yuki. Posadil jsem ho na nejbližší lavičku a zeptal se: ,,nebudeš zvracet, že..." Nestihl jsem ani dokončit větu a moje boty to schytali. Dýchej, hezky z hluboka, nic se neděje. Když jsem se uklidnil, chytil jsem Yukiho za ramena a nechal ho se pořádně vyzvracet.

Když to skončilo, vytáhl jsem z kapsy kapesník a začal mu otírat pusu. Pustil jsem mu ramena a on se mi svezl na hrudník. ,,Víš Masao, já tě mám tak hrozně moc rád. Chci s tebou zůstat do konce života," s tím mě začal objímal.

Byl jsem víc, než překvapený. Chvíli jsem seděl a bez mrknutí zíral před sebe. Proč mě? Jsem.... zrůda. Zabíjím lidi, tak jak mě může mít rád?

Probral jsem se a slyšel jak Yuki pomalu a jemně dýchá. Usnul. No nedá se nic dělat, musíme nějak dojít domů. Vzal jsem ho do náruče a odnesl domů. Spal opravdu tvrdě. Položil jsem ho na postel a žačal ho pomalu svlékat. Potupně od bot až po tričko.

Když na něm zůstali jen boxerky, chvíli jsem se na něj díval. Byl tak hezký, až na jednu věc. Přes břicho a hrudník se mu táhla dlouhá jizva. Dotkl jsem se jí. Yuki se pod mým dotikem zatřásl a přetočil se na bok. Nakonec jsem ho jen přikryl peřinou a nechal ho spát. ,,Dobrou noc Yuki."