Už je to několik dní, ne-li týdnů co mi šéf nezavolal. Nechápu co se děje, možná nějakej průser. Odhodím telefon z ruky a ten dopadne na pohovku.
Yuki byl buď zalezlý u sebe v pokoji a četl si s nebo byl zalezlý v kuchyni a dělal nám jídlo. Je to velice hodný kluk, ale pořád o něm nic moc nevím. Už jsem měl několikrát v plánu zeptat se ho na minulost, ale vždy se mi to vykouřilo z hlavy. Zvykám si na to, že už nežiju sám, jak to vždycky tak bývalo.
Protřizoval jsem si myšlenky, když v tom zazvonil telefon. Kouknu na display a vidím jméno "šéfík". ,,Že jsi na to myslel. Mohli jsme mít od něho pokoj." Přejíždím prstem po diplayi a zvednu hovor. Už otvírám pusu, ale hlas mě zarazil.
,,Vím, že jsem se už dlouho neozval, protože.... no.... ehm.... měli jsme poblémy z papírováním. Tak mě teď poslouchej, je to důležitý úkol. Budeš muset provést masovou vraždu jedné rodiny, která nám tu tropí problémy už léta. Nikdy jsem ti o ní moc neříkal, protože jsem si nebyl jist, jestli ti jde věřit, ale teď stejně nemám na výběr. Ta rodina bydlí nedaleko města, ve kterém žiješ. Zabij je tak, aby o tom vědělo co možná nejméně lidí. A než na to zapomenu jmenujou se Fujiwara. Sbohem."
I po ukončení hovoru jsem seděl na pohovce a poslouchal pípání telefonu, přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem nad tím, kde ta rodina pořádně bydlí, jak dlouho to bude trvat a hlavně co řeknu Yukimu. I když vlastně jednu takovou rodinu znám. Je dost možný, že to budou oni, banda podivínů. I když, asi bych měl mlčet když se podívám na sebe. Budu pryč několik dní, nemůžu ho tu nechat samotnýho, ale nemůžu ho vzít ani s sebou nebo teoreticky můžu, ale nesměl by to vidět. Povzdechnu si. Přemýšlím v celku dlouho, nakonec se rozhodnu pro možnost B.
Vyběhnu po schodech nahoru do zbrojovny, kde si připravím potřebné zbraně. Pár nožů si dám za opasek a pár střelných zbraní. Všechny je zakryju pod bundu. Jak to všechno dodělám, jdu za Yukim do pokoje.
Otevřu dveře a on se schovává za dveřmi skříně, kde se nejspíš převlíká. Vykoukne ma mě, ,,copak potřebujete, pane," zeptá se. ,,Pojedeme na výlet."
ČTEŠ
Provedu
HorrorMasao slyší v hlavě dva hlasy, které ho nabádají k různým věcem. Někdy se chová jako andílek a během pár vteřin jako sériový vrah. Když přijde hodná osoba, kterou bude mít rád, bude další obětí a nebo se všechno změní. Dá se říct, že je tam trochu...
