Provedu

x13x

Po několika měsících uzdravování a nudy, jsem konečně mohl vstát a normálně chodit. Yuki byl starostlivý a trávily jsme spolu každý den. Staral se o mě a ulehčoval mi práci, až to začalo být lehce otravné.

,,Yuki?" zaklepal jsem na dveře. ,,Ano pane," během chvilky na mě koukala blonďatá hlava se širokým úsměvem. ,,Jen jsem ti chtěl říct, že během následujícího týdne začneme trénovat." Yuki se zarazil a začal si dělat starosti. ,,Pane, ale není ještě brzy? Vážně se na to cítíte?" ,,Kdybych se na to necítil, tak ti to ani neříkám." s tímto jsem odešel do své pracovny. Yuki stál pořád ve dveřích a vypadal jako by nevěřil vlastním uším.

Další den ráno jsem měl na stole už připravenou snídani. Borůvkový koláč se šlehačkou a hrnek s mátovým čajem. Na tenhle servis by si vážně dokázal zvyknout každý. Jak jsem dosnídal, šel jsem do obýváku a zapnul televizi, něž se objeví Yuki.

Než skončil díl seriálu, Yuki se ke mně přidal se svým kouskem koláče a popřál mi dobré ráno. ,,Doufám, že do hodiny se stihneš připravit na trénink," oznámil jsem mu, ale on se jen díval na mojí dlouhou jizvu na stehnu, která nám oboum připomínala pád. Po chvilce řekl: ,,Pane, během 30min jsem připravený," a odešel z obýváku, nejspíš k sobě. Věřím, že mu to půjde. Nevypadá jako někdo, kdo křičí za každou třísku v prstu.

Přesně za 30min stál Yuki s nejistým výrazem u vchodových dveří. Když jsem přišel, otevřel dveře a my jimi prošli na cestu před domem. Museli jsme obejít celý dům, aby jsme se dostali na zahradu. ,,HEJ Masao! Nenapadlo tě, třeba, že by jsi v blízké době nechal udělat zadní dveře na zahradu? Ať to pořád neobcházíme jako úplní pitomci?" jen sem hluboce vydechl a zbytek dál nevnímal, ale nápad to špatný nebyl.

,,Tak začneme s jednoduchými bojovýmy postoji. Jemně rozkroč. Nohy trošku dál a lehce se pokrč v kolenou. Ano takhle," korydoval jsem jeho pohyby a pokračoval, ,, tak a teď dej ruce tak, aby sis chránil kus břicha a hlavu."