Provedu

x22x

Jeho krev byla sladká a krásně teplá. Nejraději by jsem mu rozdrásal celý hrudník a jen pil jeho úžasnou krev. I když ji nebylo moc, malé pramínky mi stékaly po bradě a zasychaly na Yukiho prsou. Dlouho vypadal, že mu to je velice nepříjemné a měl zvrásnělý obličej bolestí, ale najednou dal ruce na ty mé. Svou tvář povolil a začal pomalu dýchat.

Posunul jsem se o kousek níž, když krev přestala téct a znovu hryzl. Zase sykl, ale tentokrát si to už moc líbit nenechal. Snažil se odemě odtáhnout, ale nešlo to. Byl jsem k němu přicucnutý jako pijavice. Vzdal to. Uvolnil se.

Odtáhl jsem se až když proudy krve ustaly a propletl své prsty s těmi jeho. Díval jsem se mu do očí, za to on se koukal na mou pusu od krve. Přitáhl jsem se k němu a řekl: ,,očisti mě od krve," a usmál jsem se. Hned pochopil, co tím myslím. Snažil se dostat k mé puse a já mu to umožnil tím, že jsem se k němu nahnul blíž.

Začal mi líbat koutky úst a jazykem čistil šipinavá místečka krve. Užíval jsem si každou vteřinu. Jeho teplý dech se rozpínal po mé kůži, která se pod jeho doteky příjemně chvěla. Stále ho držíc, přimáčknutého k jemné látce a on mě líbajíc v jemných dotecích.

Když už se odtáhl s tím, že je hotový políbil jsem ho na čelo a slezl z něho. ,,Ještě tu lež," přikázal jsem mu. Odešel jsem do kuchyně pro látkový polštářek a náplast.

Pobídl jsem ho, aby se posadil. Opatrně jsem mu přilepil polštářky na krk a klíční kost. On jen poslušně seděl, hlavu sklopenou. Stál jsem nad ním a jen se na něj díval.

Vzal jsem ho do náruče a šel s ním a tentokrát už do jeho pokoje. ,,Chceš, aby jsem tu zůstal s tebou?" zeptal jsem se. On se jen na mě podíval a přikývl, že by chtěl. Přišoupl jsem si židli k jeho posteli a on si mezitím lehl a přikryl se.

Najednou odkryl část peřiny. ,,Mohl by jste si ke mně lehnout prosím Vás?" jen sem se vyděšeně podíval, ale nakonec jsem se uklidnil, se sedl si ze židle a lehl si vedle něho. On nás přikryl a přitulil se ke mně. Cítil jsem jeho teplý, klidný dech na mých zádech. Otočil jsem se k němu a on se přitiskl ještě víc a nakonec spokojeně usnul. Díval jsem se na jeho spokojenou tvář. V tom se ozvaly hlasy: ,,A teď dělej! Zabij ho!"