Provedu

x5x

Netušil jsem co s ním hlasy chtějí dělat. Byly zticha. Většinou to znamená, že buď někoho budu muset zabít nebo mučit a nebo mají jen dobrou náladu a mlčí. Ten kluk je sice hezký, ale k čemu mi sakra bude...brblám si pro sebe.

Pomalu jdu do kuchyně a připravuji snídani. Nejspíš to budou míchaná vajíčka se slaninou. Na pánvi převaluju vajíčka z jedné strany na druhou a přemýšlím nad tím klukem.

Ani jsem si nevšiml, že jsem zastavil míchání vajíček a přemítám dál. Moje únava a nesoustředěnost zaviní černá kouřící se vajíčka a ty mě vytrhnou z rozjímání. Běžím k velkému oknu a otvírám ho.

Do kuchyně začne proudit čerstvý vzduch, který se mísí s kouřem od nepovedené snídaně. Kouř se musel dostat i dál do bytu, protože přiběhl ten kluk, muž, hezoun, bezejmenný,... nevím jak ho nazvat.

,,Co se to děje?! Hoří?!" jančí mi přes celou kuchyni a mě to začíná mírně vytáčet. Všude máchá rukama jako zběsilý. Trvalo mu asi 5 minut než se uklidnil, nejspíš mu došlo, že se na něj koukám, a tak šel k pánvi a začal seškrabávat zuhelnatěná vajíčka do koše.

Opírám se o stůl a koukám na něj. Když doškrábe zbytek, otočí se na mě a zasměje se. ,,Asi se chopím vaření já," řekne s úsměvem. Souhlasím a půjdu připravit stůl.

Celá místnost se zaplní vůní míchaných vajíček a anglické slaniny. Zbýhají se mi sliny. Začínám mít hlad. Konečně je hotovo a přináší jídlo na stůl. Zasedneme a pustíme se do jídla. Je to vynikající ten kluk asi vážně k něčemu bude.