Provedu

x6x

Na dnešek jsem neměl nic v plánu, tak jsem se rozhodl trochu vyzpovídat našeho hosta a nejspíš i budoucí kuchařku. Přemýšlím i o tom, že mu dám jméno.

Je poledne, slunce už je vysoko na obloze a je po dlouhé době teplo. A přesně takhle, nemá vypadat můj den. To radši zůstanu zalezlý doma.

Dojdu za "kuchařkou", zaklepu na dveře jeho pokoje, ,,dále", ozve se z druhé strany. Otevřu dveře a vidím jak sedí na posteli s knihou v ruce.

,,Co čteš", zeptám se na začátek. ,,Noo, vlastně ani sám nevím. Je to něco jako detektivka a nějaký fantazi. Alespoň tedy ze začátku," odpoví mi. ,,Oh, jasně. Chtěl bych se tě na něco zeptat," mluvím dál. Jen kývne hlavou a naznačí, ať si sednu vedle něho. Dojdu k posteli a ptám se: ,,odkud tedy jsi."

,,Popravdě ani nevím. Moje nevlastní matka mi říkala o jedné vesničce na jihu, kde jsem se údajně narodil. Většinu svého života jsem ztrávil tím, že jsem jezdil od rodiny k rodině kde bych mohl zůstat. Asi po čtvrté rodině jsem zůstal u jedné starší paní. Byla velmi milá a ujala se mě. Takže jsme bydleli v malém útulném baráčku u lesa. Boužel před rokem zemřela a já nemohl zůstat. Nezbývalo mi nic jiného než jít tvrdě pracovat a postupem času si najít něco lepšího než plachtu pověšenou na čtyřech tyčkách," odpovídal s úsměvem.

Jenže v jeho očích se odrážel smutek. Normálně bych nad tím mávl rukou nebo pokrčil rameny, ale mě ho bylo líto. Nedával jsem to najevo a ptal se dál.

,,Máš nějaké koníčky?" ,,Ano mám, i když to bude znít asi trochu divně, ale mám hrozně rád zbraně," odpověděl a trochu se začervenal. Takže první věc co máme společnou. Začíná se mi to líbit.

,,Máš nějaké zbraně?" ,,Boužel, mám jen jeden nůž, který je skoro tupý," zase odpovídá s jemným úsměvem. ,,S tím by jsme mohli něco časem udělat. "Vážně? Neděláte si ze mě srandu, pane," chrlí na mě s úžasnem.

Mě tedy spíš zarazilo to "pane". Ne, že by se mi to nelíbilo, ale nikdo mi pane nikdy neříkal. ,,Myslím to vážně a taky by jsi měl mít nějaké jméno. Co třeba Yuki?" ,,Yuki? Líbí se mi to. Tak jo. Mockrát Vám děkuji. Napadlo mě, že bych vařil. Stejně tu nemám pořádně co dělat." Směje se jako sluníčko. Jen přikývnu a odcházím z pokoje zase k sobě.

Líbí se mi, že už nebudu muset vařit a on bude k užitku. Snad se bude hodit i na jiné věci než je vaření.