Provedu

x20x

Nebylo času moc času. Nevěděl jsem, co všechno se může stát. Ptal jsem se všech, co jsem znal. Nikdo mi, ale nedokázal odpovědět. Po neúnavném listování různých kronik mě to přestalo bavit. Všechny knihy, které se válely na mém stole jsem smetl na zem, a ty se rozházely všude kolem. Pěstmi jsem bouchnul do stolu a zařval.

Viděl jsem rudě, zrychloval se mi tep a v hlavě mi myšlenky řádily jako pominuté. Pocit, že mi bouchne hlava se zvětšoval. Řev, spousta řevu. Chytil jsem se za hlavu a dál řval bolestí.

Přestával jsem cítit emoce a hlasy se ztlumily. Můj úsměv se táhl od ucha k uchu a zpod rtů se mi leskli bílé, špičaté zuby. Moje oči neměli žádný výraz, který by cokoli prozradil, co se mi honí hlavou. Jediné, na co jsem měl pomyšlení byla krev. Potoky teplé krve táhnoucí se až k mým rtům.

Otevřel jsem dveře pokoje a cestou do Yukiho pokoje jsem sebral svůj nejoblíbenější nůž. Tichýmy kroky jsem se blížil ke svému cíli. Neslyšně otočil klikou a na posteli viděl Yukiho, jak spokojeně oddychuje.

Už jsem byl nad ním. Z kapsy vytáhl nůž a dal mu ho ke krku. Musel cítit jak je studený, protože se jen jemně otřásl. Otevřel oči a zakřičel. ,,Neboj se, nic se ti nestane," usmál jsem se a pomalu se k němu přiblížil.

Otřel jsem se o jeho rty těmi svými a kousnul. On, pořád vyděšený potichu sykl a měl křečovitě zavřené oči. Odtrl jsem se od jeho rtů a uviděl, jak mu z malé ranky na rtu vytéká pramínek krve. Yuki otevřel jedno oko a podíval se na mě. Já jen pozoroval jak mu kapka krve stéká k bradě a znovu jsem se přiblížil, ať ji můžu olíznout. Jak se mi krev dostala na jazyk a po něm se roztékala železitá pachuť, která byla zároveň nasládlá.

Yuki se začal klepat strachy. Dal jsem mu pokyn, aby se posunul dál a já si mohl sednout. Poslechl. Sedl jsem si k němu a rukama jsem se opřel těsně na jeho rameny, aby jsem mu mohl zatarasit jakoukoli únikovou cestu. Už jemnějším úsměvem se na něj podíval. Sklonil se k jeho uchu a pošeptal: ,,sbal si věci jdeme na výlet." Odtáhl jsem se a zvedl se z postele. To on udělal taky a začal se oblékat. ,,Budu čekat před dveřmi. Ven si vše, aby ses cítil v bezpečí."

 Já mezi tím sešel schody a došel ke dveřím kde jsem se opřel o futra. Během deseti minut už byl dole a s plnou výstrojí. Otevřel jsem mu dveře a vyrazili.

Celo dobu, co jsme šli jsme nikoho nepotkali. Všude bylo mrtvo. Yuki za celou dobu neřekl ani hlásnu a já si pohrával s představou, jak mu znovu lížu krev z holé kůže a cítím jeho dech nasycený strachem.

Netrvalo dlouho a dorazili jsme na místo určení. Bar. Přesněji ten bar, kam nás zval šéf. Jako minule byl v plném proudu. Prošli jsme dveřmi dovnitř a všechny pohledy se zaměřili na mě a na mého kolegu. Usmál jsem se a zamával jim. Utichla hudba a nikdo nevěděl co dál. Místnost se plnila napětím.

Z jednoho rohu se ozval ženský hlas: ,,ahojky Masao dloho jsme se neviděli viď. A koukám, že máš nového mazlíčka. Tak tam tak nestuj a pojď si sednout." Nabídku jsem prijal. Popadl Yukiho a šli si sednut.