Provedu

x17x

Když jsem přišel do kuchyně udělat mě a Yukimu snídani, čekalo mě velké překvapení. Na stole byla váza s kyticí růží, toasty a čerstvý čaj, ze kterého se ještě kouřilo. V klidu jsem posnídal křupavý toast a vypil šálek černého čaje. Cpu se velmi dobrým jídlem, když v tom vidím, že na kuchyňské lince leží papír.

Zvedl jsem se ze židle a šel se podívat. Na papíře bylo napsáno: "Dobré ráno přeji, dnes jsem vstal o dost dříve než obvykle. Připravil jsem vám, doufám, chutnou snídani. Nedělejte si starosti, že nejsem doma, jen jdu nakoupit něco do ledničky. Chtěl jsem být užitečný, když jsem Vám včera nadělal takové problémy a za to se velice omlouvám.  Během poledne bych se měl vrátit. Nashledanou váš služebník Yuki."

List jsem položil zpátky na linku a šel do obývacího pokoje, kde jsem si pustil rádio. Začal jsem přemýšlet. Myslel jsem na ty poslední dvě noci a na dnešní ráno, proč mám na stolku růže. Nebylo mi to tak jasné. Nedošel jsem na žádnou dobrou teorii, a tak jsem myšlenku rychle zahodil. Lehl jsem si na sametový gauč a poslouchal písně, které vycházely z rádia. Netrvalo dlouho a po chvilce jsem usnul.

Z mého snění mě probral Yuki. ,,Pane vstávejte, jsem zpátky." Celý rozespalý jsem se začal protahovat. Boleli mě od gauče záda a byl jsem celý polámaný. Pomalu jsem se posadil a podíval se na usměvajicíseho Yukiho s igelitovou taškou v ruce.

,,Něco jsem Vám přinesl," a ještě íc se usmál. Jak to dořekl, zašmátral v tašce a vytáhl dlouhou krabičku obvázanou stužkou. ,,Všechno nejlepší k narozeninám," vykřikl a podával mi krabičku. Chvíli jsem na něj zíral jako na nejdivnější věc na světě, ale nakonec jsem se zeptal:,, jak víš, že mám narozeniny?" Vypadal, že neví, co mi má odpovědět, ale nakonec spustil:,, moc se Vám omlouvám, ale podíval jsem se Vám na občanku. Byl jsem až moc zvědavý a už je to týden, co toto vím," začal se culit jako malé dítě, které rozbilo vázu. Upřeně jsem se na něj díval, ale nakonec jsem to nechal být.

Dárek jsem si vzal a začal rozvazovat stužku. Když jsem balíček otevřel, uviděl jsem krásný černý nůž. Vytáhl jsem ho a osahával kažkou křivku a záhyb nože, jako kdyby to byl nějaký sexy model s časopisu playboy. Yuki se na mě zaraženě díval a tím mě vytáhl z tranzu. ,,Promiň skoro bych zapomněl poděkovat. Je krásný," v tom se znovu rozzářil a odešel do kuchyně vybalovat nákup.

Nůž jsem položil na stůl a řekl jsem si, že bych si mohl výjmečně dát skleničku, když mám ty narozeniny. Došel jsem k mé tajné skříni a vytáhl flašku whisky. Vzal jsem skleničku, která byla hned u toho a trošku si nalil. Láhlev jsem vrátil na místo a šel si znovu lehnout. Vychutnával jsem si tu nasládlou chuť každým převalením v puse. Yuki asi uslyšel, že u toho trošku mručím a šel za mnou. Sedl si vedle mě a zeptal se, jestli si může ochutnat. Trošku mě to vyděsilo, protože jsem si ani nevšiml, že sedí vedle mě (měl by nosit zvoneček) a navíc, ještě včera mu bylo zle, ale skleničku mu podal. Jsem zvědavý jak to bude vypadat o silvestru, který se rychle blíží.

Naší krásnou chvílku rozbilo zvonění telefonu. ,,Kdo to může k sakru být?!"  Pomalu jsem se zvedl a došel pro telefon. ,,Rušíte příjemnou chvilku, tak doufám, že to je alespoň životně důležitý," zabručel jsem do telefonu. ,,To se moc omlouvám Masao, ale je to jen další úkol," ozval se z druhého konce zneklidněný šéf. ,,Hmmm." ,,Můžu ti udělat radost, že to je další vražda." To mi trošku zlepšilo náladu a mezitím na mě koukal vystrašený Yuki. Nevím čeho se tak bál. ,,Dneska za mnou přijdeš do kanceláře a asi s sebou vezmeš i Yukiho." ,,Okey, sbohem," vypul jsem hovor a s mobilm třísknul o zem. ,,Hnusnej, starej obejda...."