Provedu

x28x

Ostrá rána mi projela hlavou jako blesk. Vše se mi mlžilo. Pořád jsem nabíral a zase ztrácel vědomí. Všude bylo ticho, až na pravidelně odkapávající vodu. Kap. Kap. Kap. Poslouchal jsem, jestli neuslyším něco víc, ale marně. Ugh. Nad hlavou mi jen lehce svítila žárovka.
Do nosu mě praštil odporný smrad hniloby. Otáčel jsem kolem hlavou, ale moje smysly byly pořád dost omámené na to, aby poznali odkud to je a vzadu jsem viděl jen něco, co připomínalo zničenou židli. Takže to musí být za mnou. Smrad je to teda odporný. Zvedl se mi z toho žaludek.
Nevím kolik mohlo uběhnout hodin. Možná to mohlo být i několik dní. Díky potemnělé atmosféře a už lepším zraku jsem neviděl nic, kromě oprýskaných kusů zničených prken dřeva, které měli fungovat nejspíš jako stěna. Všude byla špína a po zemi lezla všemožná havěť. Všude se válel všemožný odpad a vrstvy prachu byly vidět už z dálky.
Lekl jsem se, protože se z ničeho nic ozvala příšerná rána a vypadli dveře. Mezi futry stál vysoký urostlý muž v saku džínové barvy. Upravené vlasy se nepohnuly ani o centimetr a byl proste dokonalý svým způsobem. Když tedy opomeneme, co to je za kokota a jeho jméno se mi hnusí, takže mu dáme firemní název pan dokonalý.
,,Rád tě zase vidím, můj milovaný příteli," řekl se sarkastickým nadšením. ,,Hmmm. Sám král osobně. Poklonil bych se ti, ale moje situace to neumožňuje," řekl jsem se stejným tónem a sarkasmem jako on. ,,Koukám, že tvůj humor ti zůstal a přitom máme něco, co víme, že moc chceš. A stejně se chováš jako malej," ten kulišácký podtón nesnáším. ,,Jo, za to ty jsi byl vždycky velkej, a připomeň mi, co máš tak úžasnýho, že bych to chtěl mít." Pan dokonalý luskl prsty a dvě gorily se otočily a šly někam pryč za roh. ,,Takže řekni mi, kde je to, co moc chci." ,,Nevím, co chceš. Nebo možná vím. Není to ten krásný a zářivý bílý diamant?" Kravaťák jen protočil oči a čekal na odpověď. Chvíli jsem s odpovědí počkal a nakonec žetovně řekl: ,,zapomněl jsem kde je," a zasmál se.
Pan dokonalý rudnul vzteky, ale když uslyšel skřípání zasmál se, jen tak pro sebe. Dvě gorily se vynořili zpoza rohu a táhli před sebou invalidní vozík. Bylo šero a nedokázal jsem rozpoznat kdo nebo co je na něm. Už byly u dveří a já zbělel.
Na vozíku seděl celý zničený, poškrábaný, zmláceným Yuki, který byl dokonce v komatu, a proto ho nemuseli ani přivazovat. Po rukách a nohách měl ošklivé modřiny, které hrály všema barvama. Přes sebe měl jen nemocničního anděla, který byl děsně špinavý a potrhaný. Když jsem se podíval ke kotníkům zbělel jsem ještě víc. Měl úplně černé prsty a vsadím se, že to nebyla jen špína, ale i modříny.
Výraz, kterým po mě pan dokonalý jezdil se mu nesmírně zamlouval a užíval si ho. ,,Takže, jak to bude," prohlásil. Narovinu. Bylo mi celkem jedno, kdyby jsem řekl, kde ten diamant je spíš se mi nelíbí představa, že to je diamant za několik miliard a z tohohle milionářskýho magora by se stal ne miliardářský magor a celá tahle mafie by se stala jednou z těch nejbohatších. Osud města by proste nebyl tak, pohodářský jako do dnes.
,,Tak co, bude to?" ,,M-mm-masao?" ozval se křehký zlomený hlas. Vytřeštil jsem oči. Vypadal jako mrtvý, ale nebyl. ,,P-p-prosím z-zachraň mě" ,,Už mě otravuje. Uspěte ho," řekl znuděným hlasem. A v tom se jedna z goril rozpřáhla a dala Yukimu pěstí. ,,Ty kreréne jeden idiotský! Děláš si prdel? To, že vypadá jako by jste ho hodili do drtičky a znovu ho vytáhli o tom nemluvím, ale proč mu musíte dávat ještě pěstí? Stejně by nejspíš ani nevstal!" rozkřikl jsem se po nich. ,,Hou hou hou. Ty si jako myslíš, že mi na něm záleží? Jediný jeho účel je, že z tebe vytáhnu, kde je ten pokládek. Tak si nemysli, že s nim budu zacházet jak v bavlnce," rozesmál se. ,,Pusťte mě, vraťte mi Yukiho a dejte čas." ,,A jako proč si myslíš, že ti budu věřit?" ,,Tak ty máš něco mého a já mám něco, co chceš." ,, Nechám ti ho tu a mě nech si to promyslet. A odkliďte tu hnijící sračku, děsně to smrdí" S tím už nepadlo jediné slovo otočil se a odešel, jen už nemohl zavřít.