Provedu

x16x

*Běžím městem a vyhýbám se překážkám. Už ho skoro mám. Dýchám mu na záda. Natahuji ruku, cítíl límec jeho košile. (zvuky dávení) Zastavím se. Odkud to proboha jde? Rozhlížím se na všechny strany, ale nikde nikdo není. Ten, jehož jsem ještě před pár vteřinamy měl skoro v rukách, tak právě teď se z něho stává tečka, co mizí v dáli. (zvuky dávení, které se stávají hlasitější) Podemnou se začíná vytvářet díra, která se postupně zvětšuje. Padám do nicoty....*

Celý spocený jsem vystřelil z postele. Už vím odkud jsou ty zvuky, jdou z koupelny. Vstanu z postele a jdu se tam podívat. U záchodové mísy sedí Yuki, celý zkroucený a vypadá to jako kdyby se měl vyzvracet z podoby. ,,Tvoje první kocovina?" zeptal jsem se. On jen pomalu přikývnul na souhlas.

Povzdechl jsem si a šel do kumbálu pro kbelík. Ten jsem položil před koupelnu a pomalu Yukiho zvednul na nohy. Kbelík jsem mu dal do ruky a dovedl ho do jeho pokoje, kde jsem mu pomohl si lehnout. ,,Promiňte mi to, ale nic si nepamatuju," zatvářil se smutně. Já mlčel a radši dočel Yukimu pro vodu. Když jsem se vrátil, tak už měl hlavu v kýblu. Povzdechl jsem si a sedl si k němu.

Hladil jsem mu záda a snažil se usmívat, ale pochybuji, že mi to šlo nebo že to bylo dost přesvědčivé. Podíval se na mě se slzami v očích a zeptal se: ,,nemohl by jste mi říct, co se včera stalo? Poslední, co si pamatuji je, jak jsem si objednal pití." ,,Nooo.... hodně si se opil. Bavil ses nejspíš se šéfem a nakonec jsi na mě spadl. Vzal jsem tě na záda a šli domů. Cestou jsme se zastavili na lavičče, kde jsi poprvé zvracel a nakonec jsi na mě usl." říkal jsem s úsměvem na tváři. O tom že mě objímal a říkal, jak mě má rád jsem radši vynechal, nemuselo by to sekat dobrotu, tedy alespoň prozatím ne.

,,V klidu si odpočiň a já ti na ten lačný žaludek donesu rohlík, ať alespoň něco do sebe dostaneš." Vrátil jsem se se čtyřma rohlíkama a položil je na stolek vedle postele. ,,Hlavně to nehltej, jinak ti bude ještě víc špatně a pořádně pij vodu. Chvíli tě tu nechám půjdu se projít." s tím jsem se sebral a odešel z jeho pokoje.

Když jsem se oblékl, šel jsem do nedalekého parku. Sedl si na lavičku a přemýšlel co mi Yuki říkal. Myslel to vážně? Je nějaká možnost, že mě má vážně rád? Vrtalo mi to hlavou hodiny, ani jsem neměl pojem o čase. Začalo se stmívat, než jsem si toho všiml byla už tma. Koukám na hodinky a na nich je půl desáté. Jak jsem mohl vydržet venku 6 hodin? Pospíchal jsem za Yukim jestli je v pořádku.

Vyběhl jsem schody do patra a otevřel dveře. Spal. Vedle postele se válel kbelík, který byl umytý. Šikovný chlapec. Vodu vypil a po rohlíkách zbyly už jen drobky. Zítra by mu mělo být už o dost lépe.