Aby mu to nepřišlo moc divné, jeli jsme kousek autobusem. Bylo v něm jen pár lidí. Než jsme vyjeli, zavolal mi šéf, kam máme správně jet. Měl jsem pravdu. Je to stejná rodina, co jsem si myslel, že je. Zastávka, kde jsme vystoupili byla stará a zanedbaná.
Šli jsme docela dlouho. Yuki zamnou každým krokem sténal. Snažil jsem se si ho nevšímat, ale bylo to těžké. ,,Už dost! Stačí, prosím vřeští mi z toho..... AAAAA!" Už jen kvůli tomu, jak řvali všichni dohromady mi docházela trpělivost.
Zastavil jsem se, alespoň na chvilku. Už to vážně nešlo. V dohledu byla jen jedna dřevěná lavička v celkem dezolátním stavu, ale furt lepší, něž kdyby tady hučeli jeden přes druhého.
Yuki se vzdychnutím dopadl na lavičku a mnul si bolavé nohy. Vypadal vážně vyčerpaně, což je trochu divné, protože jsme ušli tak dva kilometry a ještě k tomu po rovině. Touto zastávkou jsme ztratili dost času. Moc se mi tento unavený postoj nezamlouval.
Po další půl hodině cesty do kopce a fňukání o bolavých nožičkách jsme na místě.
Velký bílý penzion na vršku s pár balkóny a okny. Někde se svítilo, ale ne v tolika oknech, což je pro mě ideální.
Na recepci jsem se podepisoval pod falešným jménem už jen kvůli utajení a Yuki ten to nechal tak jak to je.
Dostali jsme pokoj číslo 8. Místnost kde budeme spát je prostorná, až trochu moc pro dvě osoby. Vše se skládalo ze skříně, pár poliček a jedné manželské postele. Ta postel mě dost nepříjemně zarazila a Yuki taky nevypadal, že radostí proskočí stropem.
Povzdechl jsem si. Tašku sem odhodil na postel a ta se řinčením dopadla na postel. Jen se na mě tázavě podíval, ale můj klidný pohled ho asi utěšil. Posadili jsme se na postel. Tím, že už bylo docela pozdě, tak akorát na večeři, jsme sešli zpátky dolů.
Dostali jsme kuřečí prsa s bramborovou kaší. Toto jídlo bylo jídlo je jedno z posledních, které bych chtěl jíst když mě čekají jatka...
Prázdné talíře zůstaly na stole a my šli do pokoje si odpočinout. Yuki se šel umýt a já šel hned po něm. Ulehli jsme a teď už stačí jen počkat, až bude spát. Právě začíná ta pravá zábava.

ČTEŠ
Provedu
HorrorMasao slyší v hlavě dva hlasy, které ho nabádají k různým věcem. Někdy se chová jako andílek a během pár vteřin jako sériový vrah. Když přijde hodná osoba, kterou bude mít rád, bude další obětí a nebo se všechno změní. Dá se říct, že je tam trochu...