Provedu

x4x

Ráno vypadalo jako každé jiné- nudně. Slunce ještě trochu pospávalo. Byl jsem rád, že jsem se po dlouhé době konečně vyspal. Protřel jsem si oči a když se mi pořádně zaostřil zrak, na mém křesle u okna někdo seděl.

Vstávám jsem pomalu a ještě k tomu, aby to bylo co nejméně slyšet. Mohlo být něco kolem 7:00. Podle postavy to je nejspíše muž. Nevšiml jsi mě, což je dobře.

,,Co to je za individuum? Co tu ksakru děla?!" ,,Každý se bojí kolikrát jen do okna podívat a on si sem nakráčí, jako by se nechumelilo," stěžovaly si hlasy. Na tuto otázku jsem neznal sám odpověď, ale hodlal jsem to za každou cenu zjistit.

Potichu jsem se přikradl ze zádu a sledoval ho. V puse měl šátek a celé tělo bylo obvázané provazem. Hrudník se mu poklidně zvedal a tiše oddechoval.

Jakmile jsem mu dal ruku na rameno, muž se s vyděšením probudil a začal trojčit. Vyšlo z něho jen nesrozumitelné huhlání a celý se kroutil div s křeslem nespadl. Opatrně jsem mu vytáhl z pusy roubík a hned se na mě okřikl: ,,kde to jsem? Co tu dělám? A proč jsem kurva svázaný?!" Jen jsem povzdechl a chvíli ho nechal ať se uklidní. Když vypadal už OK rozhodl jsem se ho pustit. Vypadal trochu dezorientovaně a ani se mu nedivím.

Jak jsem ho pustil svezl, jsem se zpátky na postel. Nevím co s ním. Neznám ho a nevím co tu může dělat, a ani kdo ho přivedl. Zvláštní, že jsem si ničeho nevšiml, musel jsem spát vážně tvrdě.

Mohlo mu být něco kolem 20-25 let. Je ještě pomalu ve stejném věku jako jsem já, kaštanové vlasy, které jsou aktuálně rozcuchané, snědou pleť a tmavé oči. Je hezký, ale pořád nevím co tu dělá.

,,Kdo jsi?" zeptal jsem se. ,, Nemám jméno," odpověděl smutně. ,,Co tu vůbec děláš? Kdo tě přivedl?" ,,Nevím pane. Netuším kde to jsem, a ani jestli ještě vůbec ve městě kde bydlím." ,,No tak jestli to byli mafiáni, což je nejvíce pravděpodobný, tak jsi úplně někde jinde," prohodil jsem bez zájmu, ,,víš mám s nima takovou malou šarvátku tak možná proto jsi u mě doma." Zklesle se díval z okna na zelené stromy a oblohu. Ah a co sním mám asi teď dělat? ,,Nech ho tu. Určitě bude užitečný." ozval se sladce hlas. Nic moc mi také nezbývalo a venku na ulici jsem ho nechat nemohl. Jsem hajzl, ale tak špatně na tom nejsem.

,,Zůstaneš prozatím tady semnou, jasné? Žádný voloviny, jinak tě zabiju na místě. Nikdo a nic mi tady nezabrání," odvětil jsem. On jenom ztěžka polknul a pokýval hlavou na souhlas. Vážně doufám, že nezdrhne, byla by to jenom práce navíc.

Dál seděl na křesle, jako kdyby byl pořád připoutaný. ,,Dělej si tu co chces. Můžeš si chodit kde chces až na jedno místo, které je na konci této chodby," na konci této chodby mám totiž takovou malou zbrojírnu, vážně bych nerad kdyby ji viděl i třeba jen koutkem oka, ,,jinak si vážně dělej cokoli. Pokud jde o mojí práci, někdy tam jsem několik dní a někdy vůbec, takže se neboj. Ještě ti obstarám pokoj," oznámil jsem mu.

Jen na mě nevěřícně čuměl a já se šel převléci. ,,Výborně Masao, tak je hodný náš chlapeček." posměšně mě chlácholily hlasy.