Provedu

x30x

  Seděla mi na klíně a dívala se na mě. Usmívala se. Nebylo poznat, co má v plánu. Naklonila se mi ke krku a olízla mi lalůček. Zatřásl jsem se. ,,Jestli nebudeš mluvit, budu pokračovat," zašeptala mi do ucha. Nic jsem ji neřekl a čekal, co bude dělat dál. Musím to vydržet. Ohlédl jsem se na Yukiho a v jeho očích byla bolest. Větší bolest, než dělali všechny šrámy, modřiny, ..., co měl na sobě.
  Z mého přemýšlení mě vytrhla rána bičem u mého rozkroku. Strašně to bolelo, ale nedal jsem na sobě nic znát. ,,Tady jsem!" Otočil jsem se na ni. ,,Nevim, o co se snažíte, ale já vám nic neřeknu. Ten diamant je schovaný. Jen ti řeknu nápovědu, ale se svým mozečkem ji stejně nerozluštíš," vysmál jsem se mu. ,,Místo, kam se chodíš nejčastěji a stejně ho nevidíš, protože pod svícnem je největší tma."           Nikdy to neuhádne, znám ho. Slečna stála kousek ode mě a dívala se na něj, jak přemýšlí.                         Jen luskl prsty, žena odešla a náš odtáhli zase zpátky.
  Sedl jsem si vedle Yukiho a držel ho za ruku. Pomalu se sesunul vedle mě na sem a díval se na krvácející šrám na mém stehnu. Nic neřekl, jen si opřel hlavu o mé rameno a pomalu oddychoval. Nemohl jsem ho tu nechat. Musím vymyslet plán jak odsud.
  Stoupl jsem si a začal zkoumat kamennou zeď. Projížděl jsem po ní rukama, klepal až jsem uslyšel dutější zvuk. ,,Co hledáš?" zeptal se Yuki. Smál jsem se na něj a řekl: ,,Cestu ven." Vší silou jsem se opřel do kamene, ale nepovolil. Zkusil jsem i kopat a nic.
  Až po dlouhém snažení kámen povolil. Vytáhl jsem ho a dírou se podíval, kam cesta vede. Vypadá to na prádelnu. Dál jsem rozebíral zeď. Když už byl průchod dost velký, vzal jsem Yukiho do náruče a odnesl ho do prádelny.
  Páchlo to tam starou krví a zatuchlinou. Hledal jsem další cestu. Byly tam dveře. Zatáhl jsem za kliku a byli odemčené. Sláva. Šli jsme potichu dál. Byla by to hračka mít tu svoje vybavení jenže mi vše sebrali.
  Zatím nikde žádné zvuky. Cesta byla dlouhá a ani jsem pořádně nevěděl kam jdeme.
  V tichosti jsme se dostali až do nějaké upravené chodby. Voněla novotou. Vše bylo sladěné do zlaté a zelené barvy. Museli jsme být opatrní. Určitě tu už budou hlídat ty jeho gorily. Dal jsem ucho na jedny ze dveří a z nich se neozývali žádné zvuky. Pomalu jsem je otevřel a nakoukl dovnitř. Nikde nikdo. Vešel jsem s Yukim dovnitř a položil ho na sametovou pohovku.
  ,,Jsi v pořádku?" ,,Budu v pořádku." Nemohl jsem odolat jeho sladkým rtům. Políbil jsem ho. Byl to jemný a vášnivý polibek. Objal mě a rukama mi začal škrábat po zádech. Věděl jsem, že není moc času a ani vhodné místo, ale nedalo se mu odolat. Penis mi začal tvrdnout. Nebylo divu po tom jak vzdychal. Jako by to vycítil a sáhl mi na zbytky kalhot. ,,Můžu pane?" zeptal se. Jen jsem kývl a vzal si ho do pusy. Bylo to úžasné. Jazykem mi kroužil po špičce a druhou rukou si hrál s koulemi. Pulzoval mi, musel to cítit. Vzal si do pusy už celou jeho délku a sál. Jemně jsem ho hladil po vlasech až na záda, aby jsem mu neublížil. Byla to slast. Nikdy jsem nic lepšího nezažil. Už aby jsme byli doma a užívali si to naplno. Cítil jsem, že už budu. Začal šátek rychleji až do mého vyvrcholení. Kapka mu stékala koutkem dolu. Setřel jsem si a prst mu trčil do pusy, aby mi ho olízl.
  ,,Pane, nesmíme meškat. Nesmí nás najít. Půjdeme domu." Souhlasil jsem. To teď bylo nejdůležitější. Jen mi přijde divné, že jsme nikoho nepotkali.
  Zvedl jsem ho a otevřel dveře do chodby. Stále nikde ani noha. Asi máme štěstí. Stále jsem nemohl, ale zapomenout na Yukiho výkon a moje nohy nebyli úplně ve své kůži. Šli jsme doleva a potichu jsem našlapoval po chodbě.
Hlavní síň a nikde nikdo? Nejspíš mají poradu ohledně diamantu. Nebo jsem v to alespoň věřil.            Teď už jsem doběhl k hlavním dveřím. Byly těžké, ale povedlo se mi je otevřít.
Černá auta byla zaparkovaná podél příjezdové cesty. Kamery byly zapnuté, ale než si všimnou, že jsme na útěku, budeme už pryč. Co nejrychleji jsem běžel.
  Až najednou jsem ucítil ostrou bolest v zádech. Upadl jsem na zem a Yukiho upustil. Obraz se mi mlžil. Slyšel jsem ho brečet, řvát mé jméno. Ze všech sil se mi podařilo otočit za sebe. Stál tam s pistolí v ruce namířenou na mě. Věděl jsem, že tohle je konečná. Podíval jsem se na Yukiho a se slzami v očích jsem mu řekl: ,,Miluji tě Yuki. Strašně moc. Omlouvám se, že jsem to nezvládl." Poslední, co jsem viděl byl Yuki. Natáhl jsem k němu ruku a chytil ho za jeho. Usmál jsem se, protože jsem umíral vedle jediného člověka, kterého jsem miloval.