Provedu

x14x

Začali jsme plnit jednoduché úkoly od mého šéfa. Když jsem mu řekl, že se Yuki stává novým členem té naší rádoby mafie, byl naštvaný že jsem to Yukimu řekl. Ale teď už se nedalo nic dělat. Většinou dané úkoly souvisely s hlídáním někoho nebo něčeho a získávání informací. Všechno mu šlo velice dobře, jako by to už někdy dělal.

Večer, už po práci nás šéf pozval do nějakého baru. Měli jsme tam být až někdy v osm, takže fůra času.

Nikdy jsem na takové akce nechodil. Není mi to příjemné, ale po tom, co mě Yuki tak neodbytně přemlouval, tak jsem nakonec souhlasil. I když hlasy říkaly pravý opak. Můj trest od nich byla neuvěřitelná bolest hlavy a zvracení.

Vždy když jsem běžel k záchodu, snažil jsem se být co nejtižší, aby zamnou nepřišel Yuki. Ale bylo to hrozně těžké, protože jsem měl vždy pocit, jakoby jsem měl vyvrátit celé trávicí ústrojí.

Na sebe jsem si neoblékl nic nóbl. Vzal jsem si prosté tmavé džíny s tričkem a přes to sako. Yuki vypadal stejně, až na to sako, které neměl.

Hodiny ukazovaly půl osmé, což znamenalo nejvyšší čas jít. Když jsme se blížili k baru, už z dálky se ozývala hudba. Na to, že bylo teprve osm, tak město celkem žilo. Jak to asi bude vypadat třeba v 11?

Šéf na nás čekal u hlavního vchodu. Vypadá, že má velice dobrou náladu, když se bavil s nějakým mužem s tmavými vlasy a snědou pletí. Když nás zahlédl, pokynul muži ať odejde. Ten, to bez dalších keců udělal a on nám šel naproti. ,,Hoši moji!" zařval radostí a oba nás obejmul. My se na sebe jen nechápavě podívali, ale nic jsme neříkali, protože jsme mu nechtěli kazit radost, kterou podporoval alkohol. Když nás pustil, nervózně jsme se na něho usmáli a on nás pozval dál do baru.