V jeskyni

169 12 7
                                    

Usnula jsme vyděšením a vyčerpáním...

Ráno jsem se vzbudila a všechno to na mě spadlo snad dvojnásobně. Jsem na nějakém ostrově, nevím kde. Lukáš se ztratil a byl nějaký jiný. Jsou tu nějací divní lidé a navíc mám na jídlo jen banány. A navíc je získat taky není zrovna snadné. A  mořská voda? Copak se to dá pít? Hnus! Nesnáším sůl.

Zbylo mi už jen jediné. Vyhlížet loď. Nebo letadlo? Obojí byla blbost, což jsem později také zjistila. Nikde letadlo, loď a ani Lukáš. 

Lukáš... Hrozně mi chyběl. Já se však bála se vydat někam jinam, než být u moře. Ano, jsem zbabělá, ale kdo by nebyl? 

Den za dnem pomalu plul a já už to nezvládala. Neměla jsem si ani s kým povídat, což bylo nejhorší. Brečela jsem, ale pak už jsem ani ty slzy pomalu neměla. Oči mě pálily. Oheň uhasl a já neměla jak udělat nový. Všude jen písek a voda... 

Přestala jsem počítat dny, když jich bylo přes dvacet. Přes dvacet dní od doby, kdy se tu ztratil můj nejlepší kamarád. ,,Chybíš mi," posílala jsem mu v duchu hlas a doufala, že ho uslyší a odpoví.

Jednou časně ráno jsem se rozhodla jít přeci jen k jeskyni. ,,Umřu tak jako tak..." říkala jsem si. Už jsem toho měla opravdu dost. 

Ruce se mi třepaly strachem. Nikoho jsem však neslyšela. Opatrně jsem vešla dovnitř. 

Po okrajích svítily svíčky. Byla tam hrozná zima. ,,Lukáši?" šeptala jsem. Měla jsem však hrozně vyschlo v krku. ,,Luku? Jsi tu?" pokusila jsem se znovu, ale moje hlasivky už ani nebyly na mluvení zvyklé. Neměla jsem si s kým povídat. 

Došla jsem na konec jeskyně. Uprostřed byl oheň. Uslyšela jsem něčí kroky a dech. ,,Haló?" nic mi však z úst nevyšlo. Nic... Jen vzduch.

Pořádně jsem si jeskyni prohlížela. Byl tam jen jediný východ. A tím jsem přišla. To znamenalo, že mě někdo sleduje. Ale kdo?

Uslyšela jsem víc kroků. Okamžitě jsem začala litovat toho, že jsem tady. Prč jsem sakra nezůstala na pláži?! 

Ve stínu jsem si všimla nějakého pohybu. Hrůzou jsem se ani nemohla pohnout. Někdo mě chytil zezadu... 

Tak tohle je konec tohoto dílu. Nebojte, brzy vydám další díl této knihy, ale bude to trošku o něčem jiném. 

Jsem moc ráda, že se vám to tak líbí! 


Smrt je blízkoKde žijí příběhy. Začni objevovat