Smrt je blízko

Znovu sama

V noci jsem se probudila. Zdálo se mi, že mě tu někdo sleduje. Podívala jsem se kolem sebe. Kousek ode mne byl rozdělaný oheň. Že by Lukáš? 

,,Lukáši?!" volala jsem na něj. Nikde nebyl. Neozýval se. Kde sakra jen může být? Vstala jsem. V písku jsem uviděla jeho stopy, které jsem následovala. Všude okolo byly palmy a spousta křoví. Na zeměpis jsem nikdy dobrá nebyla, takže jsem opravdu nevěděla kde jsem a jestli je tohle vůbec možné. 

Neviděla jsem prakticky nic, takže jsem každou chvíli o něco zakopla a spadla na zem. Doufala jsem, že tu opravdu žádný medvěd není. Nerada bych hladová utíkala. A ještě k tomu v takové tmě. 

Na stopy jsem také neviděla. Uslyšela jsem však bubny. Indiáni? Jako vážně? Šla jsem obzvlášť potichu a pomalu. Bubny mě dovedli do jakési jeskyně. 

Čím dál víc jsem pochybovala o tom, že tohle je realita. Třeba jsem se bouchla o nějakou kládu v moři do hlavy a teď jsem v nemocnici. No, blbost. Takové štěstí bych neměla. Místo toho tady chodím po nějakým ostrově. Neupravená a nenamalovaná. Hrůza!

Došla jsem před vchod do jeskyně. Ohlížela jsem se furt kolem sebe, jestli mě někdo nesleduje stejně tak, jako v tom snu. Nikde nikdo. Tedy až na tu jeskyni. Uvnitř byla tma, ale v dálce jsem uviděla oheň. Bála jsem se. Bubny přestali tlouct. 

Muselo tam být opravdu dost lidí. Mluvili nějakým jazykem, který jsem nikdy neslyšela a už ani nikdy slyšet nechci. Při každém jejich slovu jsem měla husí kůži. Bylo to něco nepředstavitelného. Něco magického... Že by černá magie? Ale kde je Lukáš?

Snad to všechno nebyl jenom hloupý sen. On tu přeci někde být musí. Nejsem znovu sama. To by byla moc velká smůla. A já smůlu nesnáším. 

Pár metrů ode mě jsem uslyšela něčí kroky. Vylekala jsem se a ohromnou rychlostí jsem utíkala zpět na pláž. Bylo mi fuk, jestli mě někdo slyšel. Bylo mi jedno, že nevidím na cestu a taky, že každou chvíli mohu spadnout a pořádně si rozmlátit obličej o kameny. Hlavní bylo, že jsem doběhla zpět na pláž. A zase jsem se ocitla úplně sama. Tedy až na ty zvláštní ,,lidi". Co jen bude dál?!