Smrt je blízko

Julius

Nevím jak, ale najednou všichni stáli v kolečku kolem mě. Do kruhu ke mně přišel nějaký kluk. Mohlo mu být asi tak osmnáct. Byl vysoké hubené postavy. Vlasy měl černé jako uhel a měl nádherné zelené oči. Vypadal úžasně. Na sobě měl jen nějaké kraťasy. Jako první mě u něho zaujaly jeho břišáky. Páni!

Přistoupil ke mně. Podal mi ruku. Vstala jsem. ,,Ahoj, jmenuji se Julius. Vítám tě na našem ostrově. Jak se jmenuješ ty?" Měl nádherný hlas. Jen jméno celkem neobvyklé. Julius?! Proč jsem si vzpomněla na jméno Julius Ceasar?

,,Ahoj, já se jmenuji Tereza. Jak je možné, že mluvíš česky?" zajímalo mě. Usmál se na mě. Ostatní nás zvědavě pozorovali. ,,Naučila mně to teta," odpověděl. ,,Teta?" divila jsme se. ,,Ano, přesně tak. Ona to vlastně není moje pravá teta... Když mi bylo asi tak osm, tak tady ztroskotala nějaká žena. Jmenovala se Marika. Byla moc milá. Nebála se nás. Myslím, že byla učitelkou. Věděla toho o nás a tady tom ostrově spoustu. Něco málo uměla i naší řečí. To nás velice překvapilo. Zbudovala tu pro nás školu. Já byl její nejlepší žák. Stihla mě naučit snad vše. Většina z nás, ale česky neumí. Zato toho umíme spoustu ze zdravotnictví..." tomu teda huba jela. Pomalu se i zapomněl nadechnout. Byla jsem ním přímo ohromená. ¨

,,A kde je teď?" zajímalo mě. ,,Umřela..." řekl smutně. ,,Aha...to je mi..." ,,Líto," skočil do řeči. ,,Jo, prý se to u vás tak říká. To u nás ani náhodou," zasmál se. Chytl mě za ruku. ,,Pojď..." vyzval mě. 

Zajímalo mě, kam mě to vede, ale neřekl ani slova,prý je to překvapení. Chvíli šli všichni za námi, ale z ničeho nic se ztratili. Moc mě nezajímalo, kde jsou. Jen jsem doufala, že Julius je opravdu tak skvělý, jak se zdá. Snad mě nechce zabít. Alespoň jsme v to doufala... 

Přišlo mi, jako kdyby jsme se cestou vždy ocitaly někde úplně jinde. Střídaly se tam palmy, jehličnaté a listnaté stromy, keře a někdy dokonce i poušť. Co to sakra má být? To snad není možné. Kde to jen jsem?

,,Kam to jdeme?" zeptal jsem se ho. Měl nádherně hebké ruce. ,,Uvidíš Terezo," odpověděl. ,,Říkej mi Terko," opravila jsme ho. ,,Aha...Dobře," podíval se mi do očí. ,,Co?!" řekla jsem usměvavě. ,,Máš krásné oči."