Smrt je blízko

Probuzení

Druhá část

Vzbudilo mě hlasité bubnování. Otevřela jsem oči, ale nic jsem neviděl. ,,Proboha! Já nevidím!" zpanikařila jsem. Pak mi došlo, že mám přes oči nějaký šátek. Ruce jsem měla svázaná u nějaké tyčky. Seděla jsem na zemi opřená o stěnu. Byla mi zima.

A to ticho... To ticho mě úplně deprimovalo? Bála jsme se vyslovit jakékoliv slovo. Co když mě někdo neslyšně pozoruje? Možná se na mě dívá několik lidí... Co mám dělat? Chci znovu vidět tento nádherný svět. 

Vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá chodila na procházky do lesa. Milovala jsem přírodu, ale jak čas plynul, tak jsem byla spíš na nějaké zajímavější koníčky. Milovala jsem tanec  a hudbu... Proto jsem chodila každý víkend na nějaké zábavy. Ovšem, nikdy to neskončilo tak, jako nyní. 

Nakonec jsem se přeci jen odhodlala k tomu, abych něco řekla. Co když je tu Lukáš? Určitě by mě pomohl. Ach, kde jen je jeho konec? 

,,Haló?" začala jsem. ,,Je tu někdo? Pomoc!" za chvíli jsme uslyšela něčí hlasité kroky. Kroky...spíš bych tomu řekla dupání. Někdo ke mně ,,došel". ,,Lukáši?" furt jsme doufala. 

Někdo mi oddělal z očí šátek. Bohužel jsem se nedozvěděla kdo to je... Byl celý zahalený do nějaké černé látky. Byli mu vidět je oči. Krásně pomněnkové oči. Otočil se ke mně zády o někam do tmy něco zakřičel. Proč? Když tam nikdo nebyl?! 

Podívala jsem se okolo sebe. Furt ta samá jeskyně a to stejné místo. Ale co se stalo pak? Jak dlouho jsem byla mimo? Co se to sakra děje? Měla jsem být na lodi a užívat si zábavy. Ne se ocitnout na nějakém ostrově a aby toho nebylo málo, tak úplně sama. 

Muž mě rozvázal provazy na rukou a někam mě vedl. Ze tmy se vynořilo pár dalších lidí, kteří byli také zahaleni do takové látky. Nějaká sekta?

Vyvedl mě z jeskyně ven a všichni ostatní šli za námi. Snažila jsem se vymyslet náhradní plán. Jak se odsud dostat? Snažila jsem se zakopnout, ale on mě držel tak, abych nepadala. Myslím, že kdybych spadla, tak by mě vláčel po zemi. Bylo by mu to jistě úplně jedno.

Furt si mezi sebou něco povídali, ale já nerozuměla ani slovo. To, o čem mluví mi tedy prozatím zůstalo záhadou...

Tak tohle je taková další část této knihy. Nakonec jsem se přeci jen rozhodla pokračovat v této knize a nepsat přímo další díl. 

Jsem moc ráda, že se vám to líbí. Udělalo by mi radost, kdyby jste psali nějaké komentáře. Třeba jak si myslíte, že to bude pokračovat a tak... 

Jinak píši vám novinky o této knize, například kdy bude nová kapitola, do té ,,konverzace" na mém profilu (nevím, jak se tomu říká). Kdyby jste mi tam někdo odepsal, tak bych tam psala i třeba něco, co je k této knize blíž (to ovšem není nutností).

Děkuji.