Smrt je blízko

Kdo to byl?

Celou noc jsem nemohla spát. Ležela jsem a dívala se na hvězdy. Jen kolem prošla pár lidí z kmene, kteří hlídali. Bylo ticho. Na chvíli jsem zavřela oči. Ucítila jsem, jak si někdo lehl vedle mě. Myslela jsem si, že mě našel Lukáš. Že se vrátil... 

Podívala jsem se vedle sebe. Byl to Julius. ,,Nemůžeš spát?" řekl potichu. ,,Ano," odpověděla jsem. Dál jsem sledovala hvězdy. On také. ,,Na co myslíš?" zajímal se. ,,Na to, co bude dál. Já tu přeci nemohu být věčně Juliusi. Chtěla bych zpět domů. Chybí mi přátelé a rodina. I když jsem byla vždy ráda, že vypadnu z domu, tak je mám stejně ráda. Víš?!" svěřila jsem se mu. ,,To chápu," chvíli bylo ticho.

Posunul se ke mně blíž. Chytl mě za ruku. Dělala jsem jako by nic. ,,A taky ti chybí Lukáš, že?" začal. Další vzpomínky na Luka. Kde jen může být? Chtělo se mi brečet. Julius stiskl moji ruku víc. ,,Ano," řekla jsme téměř neslyšně. ,,Miluješ ho?" Tato otázka mě zarazila. ,,Ne." V hloubi duše jsem však byla na pochybách. Miluji ho? Nebo ho mám opravdu jen hodně ráda. Já vlastně ani nevím...

Podívala jsme se na něj. ,,A co ty? Miluješ někoho?" zajímalo mě. ,,Ano," odpověděl mi ihned. Dívali jsme se jeden druhému do očí. ,,Ale ona mě ne..." řekl smutně. Sedl si a pustil mě. Zajímalo mě o koho se jedná, ale nechtěla jsem nějak moc vyzvídat. 

Sedla jsem si vedle něho. On vstal a začal se procházet. Pozorovala jsem ho. Z ničeho nic se rozsvítilo spousta svíček, kterých jsem si nevšimla. Ocitli jsme se sami. Široko daleko najednou nikdo nebyl. Je to vůbec možné? 

,,Kde to jsme?" šla jsem za Juliusem. ,,Trochu hloupá otázka, nemyslíš?" ,,Hloupá otázka? No promiň, ale před chvíli okolo spalo celkem dost lidí a byly tam asi tři svíčky. Ne stovky! Co se děje? Jak jsme se sem dostala?" Neodpověděl. 

Byl sice nádherný, ale něco mi na něm nesedělo. Neměla bych se na něj tolik soustředit. Znám ho přeci jen chvíli. Měla bych myslet na Luka. Chudák...

Julius zmizel. Rozeběhla jsem se. Nechtěla jsem se tady ztratit ani já. ,,Juliusi?!" volala jsem. Nikde nebyl. Jak dlouho jsem byla mimo? 

Zastavila jsem se u nějakého stromu. Pořád bylo okolo hodně svíček, ale už méně. V dáli jsme někoho uviděla. ,,Kdo je to?" Že by si ze mě někdo dělal srandu? Snad jsem nového přítele moc nenaštvala. 

Nemohla jsem se ani pohnout. Najednou kolem mě proletěl nůž, který se zapíchl do stromu, který byl kousek za mnou. Sakra!