Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Plán

Ze spánku jsem se probrala jako první. Mé ruce byly stále obmotané kolem ní. Lépe řečeno já jsem kolem ní byla obmotaná. Nejspíš jsem se musela během noci přetočit. Jakmile jsem si to uvědomila, co nejrychleji jsem se vrátila na svou půlku postele. Bohužel jsem byla moc rychlá, takže se začala probírat. Dobrá práce, Pricová.

„Brý ráno" prohodila, zatímco se se protahovala. „Uh, dobrý" zachraptila jsem. „Nemusíš se bát, že by se mi spalo špatně. Jsi vážně moc pohodlná přikrývka." Ale kurva. „Takže ty sis všimla, že jsem na tobě ležela prakticky celou noc?" - „Jop a navíc jsem to byla já, kdo nás do téhle pozice dostal. „ Sotva to dořekla, začala jsem se šíleně červenat. Sakra, Amberová. „Moc hezká barva obličeje mimochodem." Na to jsem zrudla ještě víc. „Přestaň, Amberová. Nevím, proč se tak červenám, když jsi...." Radši budu zticha, než se mi zase podaří říct nějakou blbost. „Když tu jsem s tebou. To by mě taky zajímalo." Dořekla za mě. Proč jsem sakra z každýho jejího slova úplně vedle.

„Doufám, že už nemáš v rukávě další skvělý poznámky." Prohodila jsem podrážděně. Začala se smát a pak se na mě podívala s vážným výrazem. „To vskutku nemám. Každopádně máš dneska něco na plánu?" Jakmile mi došlo, že ostatně jako každý jiný den nemám, co na práci odvětila jsem: „Vlastně ani ne." Ona zívla a poškrábala se na zádech. „Super tak pojďme na skládku!" Přikývla jsem na souhlas. „Nejdřív mi, ale dej chvíli, musím si zapálit. Je to takovej můj ranní rituál." Protočila očima a potom odešla do koupelny. Okamžitě však vlítla zpátky do pokoje. „Eh, nemáš něco, co si můžu obléct?" - „Jo jasně. Ale nic co by ti slušelo." Zamumlala jsem si pro sebe. „Cože?" Odkašlala jsem si. „Ne nic. Vezmi si cokoli, co se ti bude líbit. Bundy jsou ve skříni, trička a kalhoty zase v šuplíku." Rychle se prohrábla v mých věcech a za okamžik měla vybráno. Její velikost bych měla mít, ale snad najde něco, co se jí bude aspoň trochu líbit.

Po chvilce jsem byla připravená taky. Vybrala jsem si šedé roztrhané džíny, černé Firewalk tričko, které jsem si koupila na koncertě, a mého oblíbeného křiváka.

„Moc pěkný výhled." Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, že mě Rachel pozoruje, jak se oblíkám. Nikdy jsem si tričko neoblíkla tak rychle jako teď. „Co to kurva? Jak dlouho už tam takhle stojíš a čučíš na mě?" Spolu s těmi slovy můj obličej opětovně zrudnul. „Dost dlouho, abych tě viděla v celé své kráse. Ale nestěžuju si. Výhled je to zatraceně k sežrání. A navíc i roztomilej." Ta holka s tím musí okamžitě přestat. „Rachel, je na heterosexuální holku dost ujetý!" okřikla jsem jí. „To by platilo, jen kdybych nebyla BI." – „Vážně?" – „Jop. Ale holky mám o něco radši." Pronesla upřímně. Nechápu, jak může o takovejhle věcech mluvit tak otevřeně. Vždyť se spolu bavíme sotva den. Jako budeme-li upřímní, tak Rachel je kus holky, to se musí uznat. Sakra co to plácám. Přinutila jsem svůj mozek, aby přestal tyhle věci řešit a pronesla: „Tak ukaž, co sis vybrala." Přejela jsem jí pohledem. „Moje flanelka ti sekne." Přikývla na souhlas. „Tak můžeme jít?" – „Jop. Jestli máš hlad, tak si něco splaš dole v kuchyni" – „Zatím v pohodě. Ale díky." Odpověděla a pak jsme společně vyrazily, směr skládka

Cestou jsme si povídaly hlavně o ní. Jak už jste si všimly, tak se dokáže dost rychle otevřít. Podle všeho se narodila v Californii, ale když jí byl jeden rok, tak se rodiče přestěhovali sem do Arcadia Bay. Hlavně kvůli práci, jejího táty, který pracuje jako právník. Pochopitelně, že ani jedna z nás nechtěla řešit naše rodiče, tak jsme si radši zahrály, dvě pravdy, jedna lež. Rach v tom, jako ve všem, byla dost dobrá.

„Honem do našeho úkrytu!!" zakřičela Rachel, když jsme došly na okraj skládky." Uh, dobře. „Já vím, že skládka je fak úžasný místo, ale nemusíš z toho hned šílet." Obě jsme se začaly smát a pokračovaly k chatrči. „ Měly bychom si to tady trochu vyzdobit a vylepšit. Když už to je náš úkryt. Mohly bychom sem dát matraci., nějaký světla, deky a tak ne?" Prohodila. „Doma mám spoustu přebytečnýho harampádí, tak snad něco splaším. Odvětila jsem. Rachel se mezitím snažila něco přichytit na zeď naší nové skrýše. Sice zatím nevím co, ale vypadá to celkem dobře. „Tak, tohle to tu udělá trochu barevnější. Sice nemám ráda slony, ale co." Byla to žlutá deka s indickým vzorem a slonem uprostřed. Jenom jsem kývla na souhlas a pokračovala ve zvelebování naší pevnosti.

Práce nás obě zmohla a tak jsme se rozhodly, že dnešní noc přečkáme zde. Byl tu ten starý, roztrhaný gauč, ale měl by pro dnešek postačit. „Chloe, můžu se na něco zeptat?" V její tváři byla vidět až jakási naděje. Přikývla jsem. „Já nechci strávit celý život v Arkádii. Chci vidět svět a užít si. Ale na to potřebuju parťáka. Nebo parťačku, která se nebojí riskovat a má na svět obdobný pohled?" S těmi slovy na mne pohlédla. Usmála jsem se na ní. „Znáš moji „nic moc„ minulost. Rozhodně bych uvítala s týhle zpropadený díry vypadnout a s tebou po svém boku, obzvlášť. Skočila mi ke krku a objala mě.

„Nevím proč, ale když jsem s tebou tak se cítím úžasně. Můžu být tím, kdo skutečně jsem. Můžu říkat, co chci, dělat co chci. Moc si vážím toho, že tu jsi se mnou, Chloe Price." Pronesla upířmně. „Díky. Moc mě těší tě takhle vidět. Jsi úplně jiná osoba než ve škole. Jsem ráda, že jsem se s tebou začala bavit." Zatímco já seděla opřená o zeď, Rachel složila hlavu do mého klínu. Díky bohu nekoukala na mě, jinak by si všimla mého přiblblého úsměvu. Nemám tušení, proč jsem to udělal, ale začala jsem si hrát s jejími vlasy. Po chvilce, co jsem jí lískala vlasy, hlesla: „To je příjemný. Pokračuj." Poslechla jsem jí.

„Ale jak můžu vědět, že tohle všechno není jen dočasný? Jak můžu vědět, že mě neopustíš tak jako všichni ostatní?" Vypadlo ze mě z ničeho nic. Zvedla hlavu z mého klínu a posadila se. „Řekni mi, co mám udělat, abych tě přesvědčila?" Její vážný výraz mě neustále pozoroval. Začala jsem přemýšlet. „To ještě nevím. Řeknu ti hned, jakmile na něco přijdu." Přikývla a vrátila se do své předchozí pozice s hlavou v mém klíně. „Řekni, až tě něco napadne. Udělám všechno pro to, abych ti ukázala, co pro mě doopravdy znamenáš." Po chvilce jsme obě usnuly. Ještě, že je zítra neděle.

KOREKCE PROVEDENA 12.11 2020