Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Moje holka!

Po jídle jsme se ještě chvilku poflakovaly po kampusu, ale následně jsme zamířily do zákulisí improvizovaného divadla před hlavní budovou školy. Jsem zvědavá, co má Rach v plánu. Naneštěstí neměla možnost mi svůj plán sdělit, protože tam už oxidovala Viktorie. Tak nějak, jsem doufala, že se budu do jejího plánu moci aktivně zapojit. „Přestože já už nejsem představení, tak Viktorie stejně nebude hrát Prospera. S tímhle mi ty můžeš pomoc." Zašeptala mi do ucha. „A kdo že je ten Prospera?" optala jsem se zpětně. „Hlavní role. Víc, teď vědět nemusíš." Kývla jsem. Naštěstí, Viktorie byla zabraná do dělání svého make-upu. Stejně to z ní tak akorát udělá mnohem větší děvku.

Rachel se k ní přichomýtla se slovy „Zlom vaz." Takhle to totiž herci říkají, protože přát někomu hodně štěstí mu prý přinese smůlu. Moc tomu sice nerozumím, ale taky nejsem žádná herečka. Vlastně tomu ani rozumět nemusím. Mezitím co se Rachel vybavovala s Viktorií, já jsem stála ve dveřích a čekala. „Obě ti přejeme, ať tam nahoře zaválíš, že ano, Chloe?" To je nejspíš moje chvíle. „Eh .. To si piš. Chci říct, že nebudeš tak dobrá jako tady Rachel v roli Prospera, to víme všichni, ale ty to nějakým způsobem zvládneš." Jelikož jsem jí ukázala svou milou stránku, Viktorie se nám následně rozkecala o jejím fotoalbu, které už několik měsíců skládá dohromady, o tom jak se dostala k divadlu a o dalších nudných věcech. Sice mě nic z toho absolutně nezajímalo, ale musím uznat, že její fotky jsou vážně ohromující. Rachel se mezitím nenápadně vypařila někam do zadní části stanu.

O několik nudných minut později se má dívka vrátila s dvěma šálky teplého čaje. Oh, Rachel nechceš mi říct, že jsi jí tam dala jed. „Tumáš, obě chceme, abys tam nahoře zazářila. Čaj je dobrý na hlasivky. Tak pij." Řekla a předala Viktorii šálek. Rach, se na mne nenápadně, otočila a zamrkala. Předpokládám, že má teorie je správná. Netušila jsem, že je Rachel něčeho takového schopná. Viktoriin osud byl zpečetěn. Poté co dopila, musela odběhnout za Panem Keatonem, který představení režíruje. Kvůli nějakým změnám ve scénáři nebo čemu.

„Díky za to, že si odlákala její pozornost, kotě." Jako odměnu jsem dostala pusu na tvář. „Kdykoli. Ale co si jí sakra do toho čaje dala?" – „Prášky na spaní. Taky si je občas vezmu, tak vím kolik, jich stačí na to, aby jí to do několika minut položilo. Neboj, žádný umírání nebude, jenom si Viktorie trochu po..." Rachel byla přerušena křikem Pana Keatona. Okamžitě jsme vyběhly ven ze stanu. Na zemi ležela chrápající Viktorie. Obě jsme se usmály nad dobře odvedenou prací. Možná, že bychom se měly cítit blbě, ale dnes ne. Viktorie si to zasloužila. „Oh, to ne. To je tragédie. Co teď budeme dělat? Hra začíná za deset minut." Opakoval Keaton. V jeho hlase byl slyšet smutek bál se, že by se hra musela zrušit. „Co pak Viktorie nemá žádnou náhradu?" Optala se Rachel. Pan Keaton přikývl. „Ano, ano má, ale naneštěstí Taylor tady není, aby ji mohla zastoupit. Řekl jsem jí, ať zůstane doma, že ji nebudeme potřebovat. Teď jí však potřebujeme." Jeho obličej posmutněl. „Taylor bydlí jenom kousek od školy, měla by stihnout sem doběhnout. Zavolám jí." Rachel vytáhla mobil a šla kousek stranou, aby se s dívkou domluvila. Taylor má být náhradou za Viktorii. Oh bože. Jedna lepší než druhá.

Asi po pěti minutách byla, Rachel zpět. „Dorazí, co nejrychleji bude moci." Panu Keatonovi se očividně ulevilo. „Oh, díky bohu. A díky tobě Rachel. Pokud mám být upřímný, radši bych měl v roli Prospera tebe než tyhle dvě, ale bohužel to není možné. Tak příště. Asi byste teď měly jít na svá místa. Představení za chvilku začne tak doufám, že si ho užijete." Obě jsme přikývly a vydaly k našim místům. Byli hned v první řadě, takže budeme mít skvělý výhled na podium. Rozhlédla jsem se po zaplněném jevišti. Oh bože, do prdele... uviděla jsem Eliota. Samozřejmě, že mě dřív na Bouři pozval. Já ho pochopitelně odbila slovy, že nemám čas nebo, že na takovou blbost bych nikdy v životě nešla. Teď tu však jsem.

„Rach? Ať se v příštích několika minutách odehraje cokoliv, pamatuj, že tu jsem s tebou. Vidíš toho týpka, co sedí několik míst od nás." Šeptla jsem směrem ke své dívce. Ona se podívala napravo od nás a mírně přikývla. „Jmenuje se Eliot a už asi půl roku po mě jede. Pokaždý se mu snažím nějak něžně vysvětlit, že o něj nemám zájem, jenomže on to nedokáže pochopit. Taky si jsem celkem jistá, že neví o ničem, co je mezi námi." Rachel, se snažila zadržovat smích. Usmála se na mě, vypadala jako, že má něco za lubem. Potom Eliot přestal čumět do mobilu a samozřejmě si mě všimnul. Kurva! Zvedl se ze svého místa a vyrazil s tím svým připitomělým úsměvem ke mně.

„Oh, ahoj Chloe. Myslel jsem, že jsi sem jít nechtěla? Takže, co tady vlastně děláš?" optal se dotíravě a posadil se na volnou židli vedle mě. Rachel mě chytila za ruku, aby mě udržela v klidu. On si toho nevšimnul. Rachel už věděla, že je pro mě skutečnou osinou v zadku. Bylo pro mě vážně těžké zůstat v klidu. „Jsem tu, abych podpořila Danu. Její rodiče nemohly přijít, tak jsem tu místo nich." Popravdě jsem s Danou mluvila naposledy tak před pěti lety, co už. „Uhm, to je od tebe hezké. Hele představení má začít až za deset minut, nechceš přinést něco k pití." Rachel odpověděla za mě. „Nemáme žízeň." – „No a co třeba se jít ještě někam projít?" Zcela ignoroval dívku vedle mě a položil si ruku s přátelským výrazem na mé rameno. Rachel si toho všimla a okamžitě na něj vystartovala. „Okamžitě si dej odjezd kámo! Drž od ní ruce dál. Každému na tvém místě by už dávno došlo, že o tebe nemá zájem. Navíc je tady se mnou. Takže máš dvě možnosti. První - budeš se od ní držet dál nebo druhá – domů se vrátíš s monoklem na tváři. Rozumíš tomu, tohle je moje holka!" Dav lidí se na nás vyděšeně zadíval. „Co čumíte!" okřikla, je, Rachel. Dav se zadíval okamžitě jiným směrem a už si nás dál nevšímal. Mladík opatrně přikývl. Raději se rychle zvedl a vrátil se na své místo. Dobrá práce, Rach.

Představení po chvilce začalo. Opřela jsem se o Rachel a ona kolem mě obmotala ruku. Dneska jsem tu já ta, co se chce mazlit. Nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Ba naopak. Hra byla skvělá a velmi emotivní. Dokonce mě donutila se nad ní na chvilku zamyslet. Což jak jistě všichni víme, není má silná stránka. Všechno bylo perfektní, dokonce i Taylor dost zaválela. Samozřejmě, že bych tam radši viděla moji holku, ale co už. A Eliot se mnou už při troše štěstí nikdy nepromluví. Tak mám alespoň o jeden problém méně.

KOREKCE PROVEDENA 16.11 2020