Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Ty a já? Ven?

Ze spánku mě probrala máma, která vlítla do pokoje a odtáhla žaluzie, takže mi sluneční svit sežehnul obličej. „Auuu!! Světlo!!" zakřičela jsem na mámu. K tomu všemu to ze mě táhlo jak kdybych strávila noc, ve feťáckým doupěti. Což je v podstatě pravda. „Udělala jsem ti snídani, tak si prosím pospěš." Jenom jsem zakývala hlavou, zase zavřela oči a snažila se probrat. Do hajzlu potřebuju si dát cigáro, aby se oživila. Sáhla jsem pod postel, kde jsem měla schovaný popelník. Jedna cigareta byla z půlky nedokouřená. Tak jsem jí vzala a zapálila ji. Tak trochu nemám na výběr, poslední cígo jsem vykouřila včera večer. Jak se mi nikotin dostával do plic, mé tělo se nabylo energií a já byla schopná vylézt z postele. Převlíkla jsem se, do něčeho čistýho. Volba padla na tílko s ilumináty, černé kožené kalhoty a bílé conversky. Pak vyrazil z pokoje na tu slíbenou snídani.

Kupodivu jsem vše, co bylo na talíře, zdlábla a ještě měla místo na dezert. Na ten bohužel nebyl čas. Sakra, to jsem měla skutečně takovej hlad? Během jezení jsem taky zkontrolovala svůj mobil. Vyskočilo na mě snad 200 oznámení. No do prdele, nemám čas to všechno procházet. Uložila jsem mobil zpátky do kapsy s tím, že si vše přečtu ve škole. Pak se přiřítila máma. „Vzhledem k tomu, že už je 7:20 a autobus ti ujel, tak tě dnes do školy poveze David." Dobrá práce mami. Taky způsob jak mi zničit ráno. Zasténala jsem: „Jen pokud mi nebude dávat další lekce o tom jak se mám chovat a nechá mě spát." Máma jen protočila oči a nechala mě odejít.

„Hej... Ani se nepokoušej na mě mluvit. Prostě mě nech spát." Kupodivu mě David poslechl a po zbytek cesty neřekl ani slovo. Super, alespoň něco pozitivního, do tohohle pitomího rána. Nevím, z jakého důvodu jsem to udělala, ale když jsem vystoupila z auta, poděkovala jsem mu. On jen přikývl a odjel pryč. Naše slušnačka, Chloe. Nad tou myšlenkou jsem se zašklebila a vyšla schody, co my stály v cestě.

Po pár krocích jsem si přála být na druhém konci světa. „Hej Chloe. Jaká byla včerejší noc s Rachel?" Houkla na mě Steph a už si to s ostatníma mířila ke mně. „Jenom jsme byli na stejném koncertě, toť vše." Příval otázek však nepřestal. „Ew Chloe, asi vím, o co tu jde. Nejspíš si se snažila to na ní zkusit." Zaznělo od Viktorie se znechuceným výrazem ve tváři. „Kdyby to byla pravda. Tak by ses o tom ty určitě nedozvěděla." Doufala jsem, že už bude zticha. Skutečně byla a tak jsem jen zavrtěla hlavou, otočila se a šla do třídy.

„Dobrý vědět, možná příště si na to dám bacha!" leknutím jsem nadskočila. „Do prdele, Amberová tohle už mi znova nedělej. Málem jsem se posrala strachy." Ona se jen začala se smát. „Dobrá, dobrá to nebyl můj záměr, promiň." Okamžitě jsem zrudla jak rajče. Proč se sakra červenám před Rachel Amberovou. „Ja-jasný, v pohodě, asi?" Do prdele nejdřív se červenám a pak koktám, jak tříletý dítě. Jako bych se už neztrapnila dost. Výborně Pricová. „Jsi tak roztomilá bez svýho drsňáckýho přístupu." Usmála se na mě zase tím svým úsměvem. Kurva, co se to sakra teď stalo, Rachel? Radši jsem zůstala zticha, abych zase nebyla za blbku. „Každopádně, byla bych moc ráda, kdyby se ke mně po škole připojila. Mohly bychom spolu jít ven nebo tak nějak? Asi neznáš nějakou zašívárnu, kde bychom si mohly dát jointa nebo, ztřískat se do němoty nebo rovnou zakopat mrtvolu ředitele Wellse." Několikrát jsem zamrkala a pak si jí s hrůzostrašným pohledem přeměřila. Ona ještě chvilku dělala vážnou, ale nakonec vyprskla smíchy. „Fajn. Žádný, drogy, chlast možná a mrtvola bohužel ne." Když vše vysvětlila, já se zamyslela. „Možná to není úplně nejlepší místo kde si dát spicha, ale severně od města je skládka. Na nějakej chill by to mohlo bejt ideální, teda pokud to na tebe není..." Odmlčela jsem se. „Není to na mě co?" obořila se na mě sarkasticky. „No... Tak já si vždycky představovala, že holka jako ty chodí odpoledne do čajovny nebo nějakýho nóbl studentskýho klubu." – „Kdo říká, že nechodím. Ale pokud to tam znáš, jakože ty asi určitě znáš, a máš to tam ráda, tak se zvládnu přizpůsobit." Věnovala mi vřelý úsměv a následně dodala: „Tak po sraz na místě?" Přikývla jsem. Dívka následně odešla do třídy.

Co se to kurva děje?! Zdá se mi to nebo je to skutečnost. Doopravdy půjdu ven s nejpopulárnější holkou na Blackwellu? Není to, že bych se jí ptala. Ona se zeptala mě. Mě! Chloe Price, obyčejné osamělé punkerky. Sakra.

Chvíli po tom co Rachel odešla, ke mně přisral Eliot. Vůbec jsem si ho nevšimla. Byla jsem stále v transu z toho, co se před chvíli stalo. „Čau, Chloe." Proč tenhle kluk nedokáže pochopit, že o něj nestojím. Je fajn, ale... Ugh. „Co je Eliote?" Zamrkal, jako obvykle když má nějakej hella úžasnej nápad. „ Já, no chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys ses ke mně nechtěla zítra připojit. Chtěl jsem jít do kina." Bože. Já se ho snad nikdy nezbavím. Někomu by se asi líbilo bejt chtěná, ale mě fakt ne. „Nope. Díky za nabídku, ale já skutečně nejsem filmovej fanda. Za celej svůj život jsem viděla, tak čtyři filmy." Jeho tvář zesmutněla. „Oh, jasně. Co takhle jenom jít ven nebo něco?" Do háje to mi nemůžeš dát pokoj. „Bohužel mám teď na plánu jiný věci. Až budu mít chvilku tak ti dám určitě vědět." Pronesla jsem a zabouchla skříňku, ze které jsem si předtím vyndala nějaké sešity a učebnice na dnešní vyučování. „Dobře tak se uvidíme později." Jen jsem mu mávla rukou a vydala se do třídy. Sakra, už se nemůžu dočkat konce školy.

KOREKCE PROVEDENA 12.11 2020