Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Neděle

Neděle. James, už odjel na svou obchodní cestu a Rose šla za, kupodivu, mojí mámou. Po jejich krátkém pokecu po škole se asi rozhodly, setkat se za trochu normálnější okolností. Nemůžu se dočkat, až uslyším verzi každé z nich, jak jejich setkání probíhalo. Vsadím se, že moje mamka bude říkat něco ve smyslu: „Agh, ona je tak laskavá a milá" zatímco Rose řekne: „Tvoje mamka je trošku temperamentní."

Vlastně je to vtipný. Zatímco já jsem líná a poměrně klidná, moje máma ví, že se musí často ovládat, aby neztratila nervy. A zatímco Rachel se zase dokáže do rage modu přepnout hodně rychle, Rose je zase ta klidná. Divný.

Jsou tři odpoledne a my stále nevylezly z postele. Nejen, že ani jedna z nás nebyla v náladě zvedat se z našeho vyhřátého místečka a i kdyby, tak stejně nemáme nic v plánu. Tak jsme se prostě válely v posteli, mazlily se a odpočívaly. Obě jsme byly vzhůru, ale ani jedna z nás se neměla k tomu něco říkat. Byl to jakýsi příjemný typ ticha, prostě jsme si užívaly vzájemné přítomnosti. Miluju její vůni. Vždy je cítit po vanilce a ještě něčem, zatímco ze mě táhnou maximálně cigára a tráva. Měla bych se asi taky něčím vonět.

Načapala jsem samu sebe, jak jí obdivuji. Dá se říct, že zírat na ní se stalo součástí mé ranní rutiny, ale já si prostě nemůžu pomoc. Když si všimla, jak jí nepřetržitě sleduju, na tváři se jí objevil vřelý úsměv. Zpočátku se k tomu vždy nějak vyjádřila, ale poté co si na to zvykla, se už jenom usměje pokaždé, když si mě všimne.

„Ok, i přesto jak moc se mi líbí, když tě můžu pozorovat a ležet tu s tebou, myslím, že bychom měly jít něco dělat." – „Co přesně máš na mysli, Pricová?" Otázala se se zájmem. „Nadále ležet v posteli a večer jít do kina. Vím, že zítra mám školu, na rozdíl od tebe, ale nevadí mi, když se dostanu domů trochu později." – „Tvůj plán se mi zamlouvá." Usmála jsem se. „Tentokrát, ale jde vše na můj účet." – „Od kdy ty máš nějaký peníze?" Podívala se na mě s údivem ve tváři. „Co pak ten údiv, Amberová? Moje mamka mi dala něco málo peněz na tenhle týden." Přesto, že tohle určitě nestačí na splacení svého dluhu, který u ní mám tak to chci zaplatit. Bylo pro mě už tak dost ponižující, když mi zaplatila za celé tetování. Jasně, že jsem ráda, že ho mám, ale i tak." Dívka pokrčila rameny, ale dodala: „V tom případě přijímám tvé pozvání." – „Stejně bys neměla na vybranou." Mrkla jsem na ní. Vzhledem k tomu, že nemáme sebemenší představu, na jaký film půjdeme tak se rozhodneme až na místě.

A jak se řeklo tak se také stalo. Zůstaly jsme v posteli do doby, než se bolest v našich zádech nedala snést. Proč to kurva tak moc bolí? Vždyť válení se v posteli je normálně žůžový. Po několika minutách plných bolesti jsme se konečně připravily. Bylo 18:30, což je docela slušný náskok. Z domu bychom měly odejít tak kolem sedmé. Obě jsme se rozhodly pro naše oblíbené flanelky. Nechápu, jak je někteří lidé mohou odsuzovat. Vždyť jsou zatraceně pohodlné. Když jsme se vyfintily, vyrazily jsme z domu. Do kina je to asi 15 minut, takže není kam spěchat.

„Zastavíme se cestou v obchodu, abychom si koupily sušenky, bombóny a něco k pití nebo to stačí až v kině?" zeptala se mě, Rachel. „Eh, nope. Chci, ne potřebuju, abych měla láhev, která bude přesně pasovat do držáku u sedadel. No a nechci riskovat, že vezmeme špatnou velikost, tudíž si vše koupíme až na místě." – „Uhm, dobře." Asi jsem jí svou odpovědí trochu zaskočila, ale nesuďte mě. Občas jsem strašná perfekcionistka.

Jakmile jsme dorazily, seskočily jsme z našich omlácených skatů a zamířily k pokladně pro lístky. Ještě, že, Rachel není na nějaký, okoukaný slaďáky. Ale Padesát odstínu šedi nebyl zase tak špatnej film. Ne, dělám si srandu.

„Koupíme si velký kýbl s popkornem, stejně se o něj podělíme." Řekla jsem, Rachel. „Víš, kam nás dělení o popkorn dostalo naposledy, že jo?" zamrkala na mě. Přísahám, že bych jí za tohle nejradši přišpendlila na zeď, ale bohužel to teď nejde. „Zdravím, co pro vás mohu udělat?" zaznělo od prodavače. Jakmile jsem spatřila směr jeho pohledu, na tváři se mi objevil vražedný pohled. Vážně se jí právě kouknul na prsa? Neuvěřitelný. Oči nahoru kluku. Převzaly jsme si naši objednávku, velký kýbl s popkornem a dvě velké koly. Zaplatily jsme mu a odešly směrem k sálu. „Civěl ti na prsa." – „To ty děláš taky." – „Jo, ale já to mám povolený." Usmála se na mě.

Konečně jsme si sedly na naše místa. Byla jsem vážně vděčná, když jsem mohla položit náš obří kýbl s popkornem. Bylo vážně namáhavý táhnout tu věc až do, desátý řady.

Jak jsem očekávala, film byl totální trapárna. Polovina kyblíku byla na podlaze. Důvodem byly naše občasné souboje s jídlem. Ostatní v sále nás sice neustále okřikovaly, abychom byly zticha, ale nám to bylo, všichni víme kde. Taky obě koly, zely prázdnotou. Cestou zpátky jsme se obě téměř nepřetržitě smály našim vtipům, které jsme si navzájem říkaly. Rose, stále ještě nedorazila. Zajímavé. Neřekla bych, že s mou mamkou dokáže být taková zábava. Moc času s ní netrávím, takže sedí, že to nevím. Ale je dobře, že si s, Rose rozumí. Kvůli její práci v restauraci, díky které nemá moc volného času, nemá moc přátel. Nemůžu uvěřit tomu, že mám zítra zase školu, zatímco Rachel, se bude flákat doma. A kvůli mé mámě tu ani nemůžu zůstat spolu se svou dívkou. Znám mámu až moc dobře než abych to mohla riskovat a zítra do rachoty nejít. Když mi kdysi řekla, že zavolá do školy každý den, jen aby se ujistila, že tam se tak to vážně udělala. Ale myslím, že tenhle jeden týden zvládnu.

Zatraceně jsem se pletla.

KOREKCE PROVEDENA 7.12 2020