Probudila jsem se do nového dne. Dívka ležící v mém objetí už mě chvilku pozorovala svýma krásnýma oříškovýma očima. „Dobré ráno, krásko." Hlesla jsem. „ Proč přeješ dobré ráno sama sobě?" – „Ty seš, ale moula. No tak vstávej. Nesmí nám ujet autobus. Jinak nás můj blbčín bude muset odvézt." Odvětila jsem a vyprostila se z jejího sevření. Ona zabořila hlavu do polštáře a povzdechla si. „Ew." Nedivím se jí. Dalších pět dní v pakárně není moc dobrá vyhlídka.
Jenom jsme si rychle vyčistily zuby, oblíkly se a byly připravené vyrazit na autobus. Tentokrát si Rachel vzala vlastní oblečení, takže si nemusela půjčovat moje. Ne že by mi to vadilo. V mých věcech jí to vážně sekne. „Holka, proč si bereš ty upnutý džíny? Jak mám teď asi držet své ruce dál od tebe?" řekla jsem a pak ji políbila na tvář. „No budeš muset." Falešně jsem se začala tvářit smutně. „Nevím, jestli tohle zvládnu." – „Ale jo." Musela jsem se zasmát. Ta holka si nějak moc věří. „Trpělivost přináší růže." Dodala a laškovně na mne zamrkala a pak utekla na chodbu. „Sakra."
Během snídaně jsme diskutovaly o dnešní strategii. Rachel mi okamžitě sdělila, že se za nás nestydí a že je v takových věcech zcela otevřená. Čehož jsem si už ostatně všimla. Ostatně ani já nemám v plánu se před někým předtvařovat. Doopravdy se mi líbila skutečnost, že Rachel, nejpopulárnější holka na Blackwellu, chodí s takovou nulou, jako jsem já. „Rozhodně hodlám každého, kdo bude proti nám něco mít, poslat do prdele." Pronesla jsem rázně a zakousla se do rohlíku. „Je mi jasné, že kdyby to bylo nutné tak to uděláš, ale snaž se být v klidu, Chloe. Ať nemáš zbytečně problémy." Přikývla jsem. „No je nejvyšší čas vyrazit." Dodala po chvilce.
Na autobusovou zastávku jsme šly ruku v ruce. Stále jsem trochu vyvedená z míry. To, že je tu se mnou Rachel je pro mě novinka a nezvyk, ale zároveň je to naprosto úžasné a jsem moc ráda, že ji mám blízko u sebe. Na autobusovou zastávku jsme došly jen tak tak. Pravděpodobně, protože jsme se cestou dost loudaly.
„Není dnes večer to představení?" zeptala jsem se a sedla si na sedačku úplně na konci autobusu. „No jo vlastně. Chtěla jsem ti to říct už dřív. Proč se ptáš?" Optala se se zájmem. „Jsem jenom zvědavá. Hele vážně tě vyhodily jen kvůli nějakýmu blbýmu podvádění při testu. To já dělám v jednom kuse a nikdy se nestalo nic horšího než, že bych z toho testu dostala kuli." Dívka se na mne omluvně podívala a pronesla: „Ve skutečnosti mě vyhodily mě, protože jsem pomohla Viktorii s jejím domácím úkolem. Říkala mi, jak nic nestíhá a takový podobný řeči. No tak jsem jí chtěla pomoct. Bohužel jsem byla pitomá husa a naletěla jí. Nakecala učitelce, že jsem se jí pokoušela zmanipulovat nebo co. Tak mě poslala k Wellsovi. No a ten mě za trest vyhodil z Bouře." – „To je hrozný." Dívka si promnula krk a pokračovala: „Jo to je. Má pomsta však bude sladká. Neboj se. Na vlastní oči se o tom dnes večer přesvědčíš." – „Ráda budu tvůj zločinecký komplic." Obě jsme se zasmály.
Byla sem jenom zvědavá, ale myslím, že by mě možná chtěla na tu hru pozvat. Ujistila jsem jí, že bych určitě přišla. Ona vděčně přikývla, ale v podstatě se nevyjádřila. Následně si opřela hlavu o mé rameno a já jí objala kolem krku. Sjela jsem k oknu a použila ho jako polštář. Takhle jsme zůstaly, dokud autobus nezastavil před školou. Chytila jsem jí za ruku a vyrazila směrem k blízké lavičce, na kterou jsem si společně sedly. Hodina měla začít až za 20 minut, takže jsme měly ještě pár chvilek pro sebe. Dívka si mi sedla na klín a jednu ruku obmotala kolem mých ramen. Sedla si mi na klín a ruce dala kolem mých ramen. Já ji chytila za boky a přitáhla si jí k sobě. Rozhlédla jsem se po poloprázdném kampusu a spatřila Steph, sedící na lavičce několik desítek metrů od nás. Obě si nás podezíravě přeměřovala pohledem. „Steph nás sleduje." Zašeptala jsem Rachel do ucha. „Jen jí nech, ať si kouká. Určitě je na nás moc pěkný pohled." – „Pravda." Pokrčila jsem rameny. Po chvilce se dívka zvedla a zamířila k nám.
„Dobrý ráno Chloe, Dobré ráno Rachel." A je to tady. „Tobě taky, Steph." Rachel, na ní kývla. „Ehm, nic mi do toho není, ale vy dvě jste teď spolu? Prošvihla jsem tenhle víkend něco?" Rachel se na mě podívala a samolibě se zašklebila. Pak se obrátila ke Steph. „Vlastně jo. A není toho málo." – „Podrobnosti si můžete nechat pro sebe." Zasupěla oddupala pryč. Rachel i já jsme se zasmály a pak si věnovaly letmý polibek. Začalo zvonit, na posledních pět minut přestávky. Bohužel nemáme žádné společné hodiny, takže se uvidíme až po škole. Její obor se zaměřuje hlavně na dramaturgii, zatímco ten můj... Vlastně nemám šajna. Co už. Tak jako tak to nic nemění na faktu, že na to budu vždy z vysoka srát.
Po celou dobu vyučování jsem se usmívala jak naprostý idiot. Hádejte proč asi. Protože jsem neustále musela myslet na, Rachel. Pak konečně nastal čas oběda a my se sešly v jídelně. Dostala jsem od ní hluboký polibek na přivítanou. „Sakra, asi jsem ti hodně chyběla co?" – „Nope. Jenom jsem potřebovala mít svůj lidský polštář zpátky." – „Auč. To mě vskutku ranilo." Pronesla jsem sarkasticky. Obě jsme se zasmály a pak se pustily do jídla. Po chvilce k našemu stolu přifařila Viktorie. Nádhera. „Už jsem zaslechla nějaké zvěsti o tom, že vy dvě jste spolu. Doufám, že to není pravda? Není to dobré pro tvoji pověst Rachel a vím, že ta je pro tebe důležitá." – „Sleduj mě." Pronesla Rachel odhodlaně. Následně mě chytila za lem trička a přitáhla si mě do vášnivého polibku. Několik vteřin mě dravě líbala a dokonce mi i rukou zajela po tričko a pohladila mě po bocích. Následně se s vítězným a lítostivým pohledem podívala na supící Viktorii. „Bylo to pro tebe dostatečně přesvědčivé?" – „Počkej, to byla otázka na ní nebo na mě?" zašeptala jsem jí do ucha se smíchem. Tím jsem si od ní vysloužila ránu do ramena. Obě jsme se zasmály. „Uhm..." Zdá se, že Viktorii došly slova. Rachel na Viktorii namířila ruku a pomalu zvedla prostředníčkem. Dívka se prudce otočila se a se znechuceným výrazem šla pryč. „Ještě uvidíme, kdo to zahraje líp, děvko!" Zakřičela na ní Rachel.
Vážně jsem zvědavá, co dneska večer Rachel plánuje.
KOREKCE PROVEDENA 14.11 2020
ČTEŠ
Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]
FanficOtec jí zemřel při autonehodě, její nejlepší kamarádka se odstěhovala stovky kilometrů daleko. Ztratila vše, a to jí změnilo. Nezbyl nikdo kdo by o ní jevil zájem. Až na jednu dívku. Rachel Amber. Díky Rachel se do míst kde už roky je jen temnota a...