Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Konfrontace

Pátek, můj nejoblíbenější den v týdnu. Konečně víkend a svoboda. Zítra si můžu spát, jak dlouho se mi jen bude chtít. Fuck Yeah!! Rachel, strávila noc u sebe doma, ale samozřejmě, že ne bez svého lidského polštáře neboli mě. Probudila jsem se první a ani nevíte, jak miluju pohled na tu spící krásku ležící u mě. Pak si však uvědomíte, že přijdete pozdě. Škola nám začínala v 9:00. K našemu štěstí, nebo spíše smůle, bylo 8:40. No do prdele. „Brý ráno moje spící krásko, promiň, že tě budím, ale musíme jít nebo přijdeme pozdě. Už je 8:40." Řekla jsem jí a čekala na její reakci. Znáte ty chvíle, kdy jste úplně v pohodě, relaxujete a z ničeho nic šíleně běháte po místnosti jako blázni. Tak taková byla její reakce. Vyskočila z postele a bez jediného slova vylítla z pokoje směrem do koupelny. Zasmála jsem se a ihned si to namířila za ní, vyčistit si zuby a připravit se do posledního dne ve škole.

Naskočily jsme do auta, co nám půjčil James Amber, bylo už 8:50. „Bože, bude to jen tak tak." Vydechla Rachel. „Uh, já mám hlad. Štve mě, když se nemůžu ani v klidu nasnídat." – „Oh, ty chudinko. Neboj, během pauzy na oběd se vyplížíme ven a seženeme ti něco k snědku. To snad vydržíš ne?" Rachel se mi začala smát. „Nebo taky můžu sníst tebe!" – „Co?" – „Co?" Jakmile jsme zastavily u školy, vyskočily jsme z auta, sebraly jsme svoje batohy a rychle se vydaly k hlavní budově. Cestou jsme se zastavily u skříněk, abychom si vzaly vše potřebné na první hodinu. Než se naše cesty rozdělily, daly jsme si rychlý polibek. Jediná hodina, kterou spolu máme, je angličtina a to jenom ve Čtvrtek.

Momentálně máme děják. Nejnudnější předmět ze všech. Ucítila jsem, jak mi v kapse zavibroval telefon. Steph, píše:

Steph: Radši se dneska drž dál od, Eliota.

Chloe: Proč?

Steph: Bude nejlepší, když se to nebudeš pokoušet zjišťovat. Jenom by to způsobilo scénu.

Snažím se mu vyhýbat, co nejvíc můžu, ale proč by mi o něm kurva Steph zrovna teď psala? A jakou scénu myslí. Ale dám na ní a radši to nebudu zjišťovat. Má muka skončila, jakmile zazvonilo na konec hodiny. Sešla jsem se s Rachel u skříněk. „Dostala si to varování od Steph?" zeptala jsem se jí. „Ty myslíš to ohledně, Eliota? Ano, dostala. Ale i tak je mi to jedno. Po tom co jsem mu vysvětlila, jak se věci mají, už snad chápe. Navíc jsem ho asi pořádně vystrašila." Zasmála jsem se nad její poznámkou. Hlavou mi projely vzpomínky. Určitě si musel tenkrát cvrnkout do kalhot. Rachel, nahnala husí kůži i mě a to jsme byly stejný straně. Zahlédla jsem, Steph jak jde směrem k nám. Prošla kolem nás se slovy. „Má dneska špatnou náladu a nikdo neví proč." Bez zastavení odkráčela pryč. Obě jsme povytáhly obočí z údivu. Dobrá tak teď už je jenom otázka, o co mu jde. Nikdo kromě nás nejspíš nedostal varování, tudíž hádám, že se jedná mě a Rach.

Jenom jsme pokrčily rameny. Začaly jsme klábosit. Co taky jiného se dá o přestávku dělat. „Upss." Řekla jsem, když jsem si všimla několika cucfleků, které jsem jí zanechala na krku. „Co je?" – „Tvůj krk. Pěkně jsem si ho označkovala." Zasmála jsem se. „Ty jedna přísavko!" – „To jako myslíš vážně?" obě jsme se začaly smát. Ach, dneska mám nějakou flirtovnou. „Vsadím se, že ten jejich vztah je akorát tak vymyšlený. Jenom chtějí pozornost, to je vše." Uslyšely jsme chlapecký hlas na konci chodby. Ohlídly jsme se a spatřily mladíka v modré košili. Eliot. Obě jsme jenom pokrčily rameny. Jestli má něco proti nám, tak ať jde a řekne nám to do očí. Koukám, že už se to o nás rozhlásilo po celé škole neboť, na nás zírala doslova celá chodba. „Oh, tak tady jsou naše dvě hrdličky. Tak co bavíte se dobře, s tím svým, takzvaným vztahem?" řekl Eliot a dodal ke svým slovům uvozovky. „Co tím jako myslíš?" opověděla jsem. „To co říkám. Váš vztah je akorát lež a přetvářka. Vím, že Rachel to dělá jen proto, aby si navýšila svojí popularitu." – „Co máš, kurva za problém?" vyjela na něj má dívka. Napětí se stupňovalo. „Ty. Ty jenom využíváš, Chloe, měla by si jí nechat na pokoji. Už měla v minulosti problémů dost. Najdi si někoho kdo je na, stejný úrovni. Nevím, Viktorii nebo někoho kdo budě vědět jak moc falešná jsi."

V Rachel už to začalo opětovně běsnit. Chytila jsem jí za ruku, jako znamení, aby neudělala nějakou hloupost. „Tak za prvé. O jejích problémech vím mnohem víc než ty. Sama mi o nich dobrovolně řekla. Za druhé, je to vážně tak? Není to jenom proto, že žárlíš? Každý ví, že po ní už dlouho pokukuješ. Musí tě štvát, když ji vidíš se mnou, jak její polibky patří mě a ne tobě? A musí tě to štvát ještě víc, když si uvědomíš, jak dlouho už se ti stejně snaží vyhýbat." Vychrlila na něj podrážděná blondýnka. „To není ten problém. Problém je, že nemůžu jen tak koukat a čekat až ji zlomíš srdce. A to jen kvůli tomu, že si sobecká a ty to víš." Teď je čas, abych se Rachel zastala já. „Rachel není sobecká. Stará se o mě, Eliote. Dostávám od ní to, co mi ty nikdy nedáš." Řekla jsem mu, popravdě. Možná, že to nebylo milý, ale bylo zatraceně dobrý to ze sebe dostat. Eliot, se snažil být mojí útěchou po tom, co můj táta zemřel, a Max odešla. Ale on mi prostě nerozuměl. „Stará se o tebe? A jak prosím tě? Vsadím se, že tě nechala zaplatit za to její stupidní tetování i když ví, že nemáš peníze." Na to se Rachel zasmála. „Já zaplatila, za nás obě ty kreténe. Vím, že nemá moc peněz. Proto jsem taky byla tak zkurveně vděčná za den, který mi včera dala, ale to není tvoje starost." Eliot, pokrčil nosem. Ne, ze znechucení jak jsem čekala, ale ze vzteku. Začal se ke mně přibližovat, Rachel mu okamžitě zablokovala cestu. „Jdi mi z cesty, děvko! Chci, aby Chloe konečně dostala zdravý rozum." Rachel se ani nepohnula. „Říkám jdi mi z cesty!"

Eliot, odstrčil Rachel stranou. Dívka zavrávorala do prostředka chodby. Největší chyba, kterou mohl udělat. Rachel, není holka, která by jen tak postávala stranou a sledovala, jak se situace vyvrbí. Je holka, která se dokáže bránit, když je to potřeba. „Podívej, Chloe. Prostě se s ní rozluč teď a tady. Možná, že spolu nebudeme chodit, ale to je jedno. Nechci vidět, jak budeš zníčená, až ji omrzíš." Řekl mi striktně. Teď už stál nebezpečně blízko mě. Uviděla jsem Rachel za jeho ramenem. Můj obličej se naplnil bolestí. Ne, protože by praštila mě, ale proto co se v několika příštích vteřinách stane. Eliotem na mě zmateně pohlédl, otočil se. Dívka za ním, se rozmáchla, až jí to rozcuchalo vlasy. Eliotova tvář se okamžitě setkala s její zaťatou pěstí. Z bolesti, kterou mu způsobila, zakřičel. „Kurva!" mezitím si chytil svůj pravděpodobně zlomený nos. Logan, který postával opodál, se s údivem v očích díval na Rachel. „Tohle už znovu nezkoušej. Byla jsem pro, si s tebou promluvit. I když jsem věděla, že to bude ztráta času. Ale jestli se Chloe nebo mě znovu dotkneš nebo se jen přiblížíš, jsem si zatraceně jistá, že skončíš mnohem hůř než se zlomeným nosem. Se mnou nebudeš vyjebávat, Hampdene!" Rachel, mě chytila za ruku a společně jsme odkráčely pryč. „Potřebuju trochu vzduchu a možná, že i cigaretu.

„Sakra, to bylo zatraceně drsný Rachel." Řekla jsem, když se jí podávala jednu z mých cigaret a zapalovač. „Možná, že jsem do něj tak vrazila trochu rozumu." Všimla jsem si, jak Rachel natáhla a následně vydechla kouř. „Nemyslela jsem si, že mu vážně vrazíš, holka. On nemá ani ždibec rozumu, věř mi. Vážně jsi mu neměla zlomit jeho nos, Rach. On to jenom tak nenechá." – „Podle všeho, měla." Odvětila obratem. „Vím, že dokážeš jít do.... extrému, ale tohle..." Pronesla jsem opatrně. „Oh, no tak. Líbilo se ti to, přiznej to." Zamrkala na mě. „No, jo. Možná trochu. Líbí se mi, když se za mě moje drsná holka postaví, jo. Je to zatraceně sexy."

Ačkoli se to dalo čekat, tak stejně nechápu, proč ten debil musel jít práskat k řediteli. Může si za to sám. Kvůli němu teď musíme v Sobotu do školy na nějakou pitomou schůzku. Skvělá příležitost k tomu, aby moje mamka poznala Racheliiný rodiče. Doufám, že už nám, Eliot dá navždy pokoj.

KOREKCE PROVEDENA 6.12 2020