Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Trápí tě něco?

Ještě než si Slunce zalezlo za obzor, vyrazily jsme na procházku k majáku. Do tmy zbývaly zhruba dvě hodiny a tak jsme to vzaly oklikou přes Blackhell. Hlavním tématem během naší cesty byla rezavá kraksna, co už pár let postává na skládce. Říkala jsem Rachel, že s trochou péče by ještě mohla jezdit. Jako únikové vozidlo z týhle díry, by přišla vhod. Na nebi se vznášelo jen pár ojedinělých mráčků. Teplota byla příjemná, tak akorát na tričko. Vítr si tiše pohrával s listy stromů. Rachel a já jsme kráčely, ruku v ruce, po štěrkové cestě k majáku na samém konci Arcadia Bay. Napadlo mě, že by bylo vtipné nést jí zbytek cesty. Bylo mi jasné, že bude vyšilovat, ale nemohla jsem si to odpustit. Podebrala jsem jí pod nohama a položila si jí tak do náruče. „CHLOE PRICE, OKAMŽITĚ MĚ POLOŽ!" Jenom jsem se zachichotala. Nehodlala jsem jí jen tak položit. „PŘÍSAHÁM, ŽE AŽ TAM BUDEME TAK TĚ VÁŽNĚ ZABIJU!" Usmála jsem se na ní. „Přijímám následky, ale buď ráda, aspoň nemusíš šlapat ten kopec, co nás teď čeká." Zvedla ruce. Nejdřív jako, že se vzdává a potom si je obmotala kolem mých ramen.

Jakmile jsme byly u konce naší cesty, položila jsem jí zase na zem. Vypadal víc než vděčně, že má zase pevnou půdu pod nohama. Sedla jsem si na lavičku a poplácala rukou na místo vedle mě. Ona si namísto na lavičku sedla na můj klín. „Ne, že bych si chtěla stěžovat, ale celá lavička je prázdná." – „Ale rozhodně není, tak pohodlná jako tvůj klín." To zní rozumně. Políbila jsem jí na čelo, sledujíc, jak se její obličej rozzářil. To na ní miluju. Stačí udělat úplnou drobnost a jí to přesto vykouzlí úsměv na tváři. Položila jsem si hlavu k jejímu krku a společně jsme sledovaly nádherný západ slunce. Obloha hrála všemi barvami. Žlutá, červená, růžová, fialová, oranžová, zkrátka jakákoli barva by se dala na obloze najít. Rachel si po chvilce povzdychla. „Co pak? Trápí tě něco?" podívala jsem se na ní. „Arcadia Bay. Chci odtud, tak moc odejít. Tohle město je moc malé na to, aby mě udělalo šťastnou. Díky tobě je to sice mnohem snesitelnější, ale stále chci odtud, co nejdřív utéct. S tebou samozřejmě." Podívala jsem se jí do obličeje. „Já vím a jak říkám, můžeš se mnou kdykoli počítat. Jediné co potřebujeme je dostatek peněz, nějakej lepší plán a káru." Ona jenom přikývla. Vypadalo, že se jí nálada trochu zlepšila. Ruce jsem jí dala na boky a přitáhla jsem si jí co nejblíž k sobě. Ucítila jsem vůni vanilky. Ach, jak já miluju její parfém.

Dnešní noc bude bohužel zase jedna z těch bezesných. Rachel, dnes spí doma. Její rodiče se už vrátili z obchodní cesty a tak by rádi viděli svou dceru. Radost jsem z toho neměla, ale chápu to. Hold to dnes musím vydržet sama.

KOREKCE PROVEDENA 24.11 2020