Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Následky

9:00, sobota. Sedím spolu s Rachel, mojí mamkou, Jamesem a Rose v kanceláři ředitele Blackhellu. Samozřejmě, že zde nechybí ani, Eliotík. Stále na něm byla znát podrážděnost a vztek. Za to mi dvě jsme se tvářily velice spokojeně. S úsměvy na tvářích jsme ho musely vážně provokovat. Ke všemu se svým obvazem na nose byl k popukání. No, alespoň něco pozitivního. Není nic lepšího než trávit Sobotní ráno ve škole. „Pane, Hampdene, mohl byste nám prosím vysvětlit, co se včera stalo?" Pronesl s vážným hlasem ředitel. „Rachel, mě uhodila do tváře a zlomila mi můj nos." – „Ano to vidím. Myslel jsem, zda mi vysvětlíte, proč to udělala." – „Nemám ponětí. Jenom jsem se bavil tadyhle s Chloe. Pak se z ničeho nic objevila za mnou a než jsem se stihl otočit, tak jsem schytal její ránu." James, se chytil za hlavu. „Rachel mohla bys ses prosím občas ovládat?" – „Tati, to jsou všechno lži. Teda jo, zlomila jsem mu nos, ale příběh, který se k tomu váže je naprosto odlišný. Určitě bych někomu nevrazila jenom tak bezdůvodně." Wells, si odkašlal. „Slečno Amberová, mohla byste nám tedy prosím sdělit vaší verzi?" – „Ano. Začalo to, když jsme dostaly varování od Stephanie Gingrinchové, která nás varovalo, abychom se držely dál od, Eliota. Klidně se jí zeptejte. Když si nás Eliot, všimnul, zrovna jsme stály u skříněk. Namířil si to rovnou k nám. Chtěl si s námi mluvit, celá škola nás od toho okamžiku nepřetržitě sledovala. Následně mě několikrát urazil a obvinil mě, že vztah, který je mezi mnou a Chloe je falešný, což mě samozřejmě naštvalo. Začal se přibližovat ke Chloe a tak jsem se mu postavila do cesty, on mě odstrčil pryč. A věřte, že já se sebou nenechám zacházet jako s kusem hadru. Musela jsem nějak bránit sebe a svoji dívku. No a tak jsem mu jí prostě vrazila."

„TO NENÍ PRAVDA! NEODSTRČIL JSEM TĚ A UŽ VŮBEC JSEM NAŘÍKAL NIC O VAŠEM VZTAHU! TY JSI MĚ BEZDŮVODNĚ UHODILA!" zahlásal, Eliot se zvýšeným hlasem. Bylo jasné, že mu nikdo v místnosti nevěří. Dokonce ani Wells nevypadal, že by mu uvěřil. „Eliote, to jsou kecy. Moc dobře to víš. Má na mě tak tři roky zálusk, takže když teď mám Rachel, tak akorát žárlí." Protočila jsem očima. Eliot, se nafoukaně podíval stranou. „Z jakého důvodu jste si nás sem vůbec pozval? Jak vidím, tohle by se určitě vyřešilo i bez přítomnosti rodičů." Řekla, máma. A měla pravdu. Wells, se k nim doposud neobrátil. Celý rozhovor probíhal mezi mnou, Rachel a Eliotem. Oh, a ředitelem samozřejmě. „Paní Pricová pozval jsem si vás, abyste mi tuto situaci pomohly vyřešit a uzavřít. Ale k tomu jsme se zatím ani nepřiblížily." Jeho slova mě zaujala. „Něco bych měla. Prostě řekněte Eliotovi, ať se od nás drží dál a hotovo. Můžeme jít." - „Slečno Pricová je vám jasné že chovaní vaše, stejně tak jako tady Slečny Amberové, bude také mít svoje následky." Rachel, na mě zmateně pohlédla. „Počkat, co? Chloe neudělala vůbec nic špatného. Jenom tam stála. Dokonce se snažila, mě držet zpátky. Takže by to měla schytat jenom proto, že jsem to byla já, kdo se nás zastal. – „Takhle to vidíte vy. Já zatím stále čekám na jednu osobu, které by nám snad už mohla pomoci tento spor uzavřít." Co? Kdo? Nepozval si Logana, že ne? Toho blbečka, který by podpořil Eliota, tu rozhodně nepotřebujeme.

My o vlku a vlk za dveřmi. Ozvalo se zaklepání. „Promiňte, zaspala jsem. Snažila jsem se dorazit, co nejrychleji to šlo." – „V pořádku. Posaďte se. Rachel i já jsme zpozorněly, když jsme uviděly nám dobře známou bílou bennie čapku oddechly jsme si. Byla, to Steph. Mladík vedle nás si rukou podepřel tvář, věděl, že tohle pro něj není vůbec dobré. „Slečno Gingrinchová, mohla byste nám prosím situaci trochu osvětlit. Už vím, že jste varovala tady Slečnu Pricovou a Amberovou. Mohla byste, nám tedy prosí sdělit, proč jste to udělala a co se dělo později na chodbě?"

„Samozřejmě. Varovala jsem je, jelikož jsem zaslechla rozhovor Eliota s Loganem, který nezněl moc hezky. Eliot, opakovaně říkal, že už musí zastavit, Rachel v tom, jak s Chloe manipuluje a jak jí lže. Takže si s ní chce promluvit. Chtěla jsem zastavit hádce a tak jsem je varovala. Bohužel si nevšimly, když Eliot přišel ke skříňkám. Poté se přihnal až k nim a začala jejich diskuze. Eliot, nechtěl uvěřit ničemu, co mu Rachel a Chloe říkaly. Myslím, že už vám bylo řečeno a o co přesně se jednalo. Poté jsem viděla, jak Eliot odstrčil Rachel stranou a chtěl Chloe odtáhnout pryč." Dívka se na okamžik odmlčela. „Hádám, že si chtěl promluvit s Chloe sám, bez Rachel. Jeho plán však zmařila, Rachel, když mu vrazila ránu do obličeje. No a to je tak nějak vše." Díky, Steph. „Byla do celé té situace nějak zapojena i Slečna Pricová, myslím fyzicky?" Zeptal se jí Wells. „Ne, Chloe tam celou dobu pouze stála. Dokonce se snažila odejít dřív než by se semlelo něco horšího než urážky." S úlevou jsem si oddychla. Znovu velké díky, Steph.

„Nuže dobrá. Děkuji vám, Slečno Gingrinchová. Eliote, chcete k tomu něco dodat?" – „Stejnak to nemá cenu, takže ne." Dobře děláš, chlapče. „Dobrá tedy. Chloe, vy jste tedy kompletně mimo celý případ. Takže pro vás žádné následky nejsou. Co se týče vás, Eliote pokud se k nim ještě někdy znovu přiblížíte, bez jejich svolení, dostanete se do vážných problémů. Od teď si vás Skip bude hlídat. Rachel máte štěstí, že vás Eliot nijak neobvinil. Ale i tak se obávám, že byste měla po dobu jednoho týdne zůstat doma." Rachel vypadala vážně... vděčně? „Wow, to je vše?" Wells, přikývnul.

„Můžete nám už konečně vysvětlit, proč jste si nás sem vůbec zval?" Tentokrát to byla Rose, kdo promluvil. „Ano to by mě taky zajímalo." Podpořila jí moje mamka. Wells, se zasmál. „Nechtěl jsem vás tím nějak obtěžovat. Už se to nestane, slibuji." - „Jo správně, jelikož se tu už příště rozhodně neukážeme." Páni, Rose teda jede. Netušila jsem, že se dokáže takhle naštvat. Po tom jsme konečně mohli opustit místnost. James, během celého řízení nepronesl ani slovo. Hádám, že je rád za to jak vše skončilo a to mu stačí. Mezitím si Rose šla promluvit s mojí mamkou. James, se k ní ihned připojil. Tak takhle si dospělí dělají přátelé, zajímavé. Eliot, si to okamžitě zamířil ke dveřím školy. Hádám, že mu z nás bylo zle, stejně jako nám z něj.

„Díky, že si nám tam kryla záda, Steph" – „Nah, vážně v pohodě. Jenom jsem mu řekla pravdu. Nic velkého. Ale budu už muset jít. Čeká na mě, Mikey. Ještě jsme nedovršily naší kampaň. Což je i důvodem proč jsem přišla pozdě." Samozřejmě. Dračí doupě, co jinýho by tahle nerdka měla o sobotní ráno na práci. I tak jí dlužíme.

Rachel, mě chytila za ramena. „Tak. Otázka zní. Chceš, abych se na tebe přisála na celý víkend já? Nebo se ty přisaješ na mě?" V jejím hlase byla slyšet notná dávka pobavení. „Myslím, že u tebe by to mohlo být fajn. Nejdřív si však musím zajít pro nějaký oblečení, Sejdeme se za pár hodin, OK?" Kývla a dala mi polibek na rozloučenou. Když jsem já se svojí mámou, a Rachel s Rose a Jamesem vycházely z budovy, ona..... prostě musela být Rachel. „Klidně můžeš přijít i bez oblečení, vážně!" Začervenala jsem se, a jakožto odpověď jsem jí ukázala prostředníček. Nevím, jestli mě viděla, jelikož jsem se už dál neohlížela. Slyšela jsem jak se moje mamka, nad její poznámkou, zachichotala.

Díky, Rach.

KOREKCE PROVEDENA 6.12 2020