Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Rozhovor

Probudil mne rachot budíku, který jsem zase okamžitě vypla. Zadívala jsem se na strop a přemýšlela. Je mi zle z toho, jak se sem v noci, David přiřítil. Rach, vypadala unaveně. Naštěstí ji budík neprobudil a tak ještě spala. Už jsem se chystala zase zavřít oči, ale v tom se ozvalo zaklepání na dveře. Nope, to není David. Ujišťovala jsem se a radši ani nechtěla znát odpověď. Už jenom kvůli té krásce, co tu leží vedle mě. Naštěstí to byla jenom mamka. Jakmile uviděla, že mí dívka ještě spí, začala mluvit velmi potichu, na rozdíl od Seržanta Knírače. „Omlouvám se za Davida. Nechám vás spát, už jsem zavolala do školy, tak jen aby, jste to věděly. Stále si s tebou chce promluvit, ale teď ještě spěte." Přikývla jsem a máma odešla z místnosti. Byla jsem vděčná, že nás omluvila a, že se ještě můžeme chvilku prospat. Ještě než sem usnula, přitulila jsem se ke své krásné dívce.

Vzbudil mě jakýsi hluk. Byla to Rachel. Chodila nebo spíš běhala po pokoji, hledajíc něco. „Kotě, děje se něco?" zeptala jsem se stále ještě zcela neprobuzená. „MY JSME TAK NEHORÁZNĚ V PRDELI, PŘIJDEME POZDĚ DO ŠKOLY A JÁ NEMŮŽU NAJÍT SVŮJ ZKURVENEJ BATOH!" křičela a neustále beznadějně pobíhala po pokoji. Snažila jsem se zadržet smích, jelikož jsem věděla něco, co ona ne. „Chloe, to není vtipný." – „Relax, moje máma už dávno volala do školy, takže jsme se oficiálně ulily." Přihnala se k posteli a dala mi pořádnou ránu do ramene. „Auuuč!" –„Zasloužila sis to. Měla si mě vzbudit a říct mi to. Aspoň jsem tu nemusela teď, tak vyšilovat." – „Ale ty jsi byla tak roztomilá jak jsi tu chrápala a slintala zároveň. Nemohla jsem. A teď pojď zase ke mně." – „Ty máš takový štěstí, že tě tak miluju, jinak bys to schytala mnohem víc." Odvětila s podrážděným, ale zároveň šťastným pohledem. „Já vím." Uculila jsem. „Ale do postele se už nevrátím. Mám děsnej hlad. Sice tě šíleně moc miluju, ale jídlo bude stále mou největší láskou." Položila jsem si ruku na srdce a dramaticky jsem dělala jako, že příšerně ranila mé city. „Dělám si srandu. Tak honem, pojďme sehnat něco k snědku." Vyskočila jsem z postele. Byla jsem, tak plná energie, že bych snad dokázala rozplit kmen stromu. No dobře možná jen větev. Dokonce i Rachel byla překvapená mým přebytkem energie.

Cestou dolů po schodech jsme ucítily smaženou slaninu. Byl to David, který seděl u stolu, četl si noviny, popíjel kafe a před sebou měl talíř se slaninou a topinkami. „Neměl by si být náhodou v práci?" – „Neměly byste vy dvě být náhodou ve škole? Dneska mám volno, ale vy dvě ho nemáte, pokud si dobře pamatuju." – „Jo, máma nás omluvila, jelikož si nás včera v noci vzbudil. Jinak bychom totiž vypadaly jak dva zombíci z The Walking Dead." Odvětila jsem otráveně a vydala se s, Rach k lince nandat si snídani. „Děláš z toho až zbytečnou vědu Chloe." Místo odpovědi jsme si s Rachel nandaly na talíře vajíčka a slaninu. Šouply jsme naší baštu do mikrovlnné trouby a nechaly ji ohřát. Máma už bohužel odešla do práce.

Rozhodly jsme se přisednout si k Davidovi s tím, že nás nechá v tichosti se najíst. Samozřejmě, že nás nenechal. „Chloe, stále si s tebou musím promluvit o té trávě, co jsem našel v tvé kapse." Řekl. „Ano je to tráva. A byla v mojí, kapse kam ty vůbec nemáš lízt. Spokojen?" Rozhodně jsem se s ním o tom nehodlala dál vybavovat. „To není vše. Nechci ve svém domě žádnou trávu." – „Není to tvůj dům. Jenom tady bydlíš. Až máma nebude mít práci a nebude moct platit poplatky, tak pak můžeš říkat, že to je tvůj dům." Vyštěkla jsem na něj a dál se věnovala jídlu. „Já, ale Joyce pomáhám, na rozdíl od tebe, když si kupuješ trávu za její peníze." – „Ty o tom nic nevíš. Ráda bych měla nějaký vlastní peníze, ale je těžký si sehnat práci když jsem ještě pořád ve škole. Jediný co můžu udělat je ukrást je a doufat, že to ostatní pochopí a budou na mě milí. Když máš peníze, tak je chceš utratit za něco, co ti udělá radost. No a v mém případě je to tráva. Zhulit se a vypadnout tak z reálnýho světa je pro mě jediný únik." Pronesla jsem a napila se džusu. „Stále je to, protizákonné. Z dobrého důvodu." – „Jo jasný, chápu. Od teď si budu svoji trávu hulit někde jinde. Pojď, kotě. Vypadneme odsud." Rachel, přikývla. Na další řeči už naštěstí nedošlo. Nejspíš pochopil, že my je jeho názor úplně u prdele. Tak ještě, aby to tak zůstalo.

KOREKCE PROVEDENA 22.11 2020