Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Sbohem

Pohled Chloe

Probudila jsem se. Bez nočních mur během noci, bez odstrkávání, ke mně se tulící Rachel, bez bordelu v hlavě. Rozhodla jsem, že následující den již půjdu do školy. Rachel na mě beztak bude mít očko a tak by to mělo být v pohodě. Dokonce i máma se opětovně usmívá. Zvláštní, dřív jsem si myslela, že jsem každému ukradená a teď se přesvědčuji o pravém opaku. Zvláštní, ale milé.

Spolu s Rachel jsme měly dobrých 20 minut k dobru a tak jsme zůstaly v posteli o trochu déle. Já si krátila chvíli tím, že jsem jí rukou projížděla vlasy a sledovala, jak se usmívá. Hádám, že tohle jsem taky řádnou dobu nedělala. „Brý ráno, krásko." Hlesla jsem, bez toho aniž by má ruka opustila její vlasy. Ona se protáhla a přitulila se ke mně. „Dobrý ráno i tobě. Ani nevíš, jak mi tohle ranní mazlení scházelo." Usmála jsem se a políbila jí na čelo. Vskutku příjemné ráno, po tak dlouhé době.

Skvělý začátek dne, nám přerušil fakt, že už zbývalo pouhých 10 minut času. Společně jsme se zvedly z postele, já se šla dolů nasnídat a ona zůstala, aby se připravila.

Během toho co jsem snídala, si ke mně přisedla mamka. „Jsem ráda, že si se vrátila, Chloe. Myslím, že i Rachel je za to nesmírně vděčná. Její obličej opětovně chytá barvu, která jí chyběla." – „Jo, taky si myslím. Podívej, moc mě mrzí, co všechno jsem vám způsobila, čím vším jste si musely projít." – „To je v pořádku, zlato. Nemohla jsi za to." S tím odešla do práce.

Zaslechla jsem scházející, Rachel po schodech, jak se mi směje. Proč? Protože jsem slintala. Doslova. Vím, že moje holka je zatracená kočka, ale sakra. Nikdy jsem jí takhle neviděla. Její kouřové líčení, linky a to oblečení, co na sobě měla. Nádhera. Černé tílko, které zvýrazňovalo její prsa, kombinované s krátkou, bílou, koženou bundou. Upnuté roztrhané džíny a bílé konversky. Samo sebou nezapomněla na svůj náramek. To vše spolu s její náušnicí ve tvaru pírka. DOKONALOST SAMA. „Můžeš tu pusu zase zavřít, Pricová." Zavrtěla jsem hlavou, abych se dostala z transu. „Jsem ráda, že se ti to líbí. Koupila jsem si to několik týdnů zpátky. Snad jsem doufala, že bych tím mohla opětovně upoutat tvou pozornost, ale teď když už seš zpátky, postačí to i k tomu, abych tě mohla ve škole dráždit, myslela jsem, že dneska je dobrý den pro to trochu tě poškádlit." - „Jen počkej večer, Amberová." Zamumlala jsem. „Co, že?" – „ Nic!" Rychle jsem se zvedla, abych zakryla nervozitu.

„Vážně, sluší ti to. Moc. Jsi si jistá, že chceš jít ven s takovou nulou, jako jsem já?" - „Preferuji tebe, před kýmkoli jiným, přestože jsi nulou bývala, už jí nejsi. Jsem zkrátka sexy, no. Co naděláš." – „Takže i víc než nějaké topmodelka?" – „Asi jo?" Vyplázla jsem na ní jazyk. „Nech ten jazyk pěkně vevnitř. Můžeš ho vystrkovat později a jinam." Okamžitě jsem zrudla. K sakru, Rach! Proč mi to děláš? Přitáhla jsem si jí blíž k sobě. „Platí. To, ale neznamená, že odsud odejdu bez pořádnýho francouzáku." Mrkla jsem na ní. Nejdřív protočila oči, ale poté vyhověla mému přání. Přitiskla jsem své rty na ty její. Ona je pootevřela, abych do nich mohla vniknout jazykem. Když už mi došel dech, odtrhla jsem se od ní. Ještě předtím, než jsem odešla připravit, plácla jsem jí přes zadek. Podívala se na mě vražedným pohledem, který okamžitě přešel do smíchu. Ráda bych se zase vrátila do postele, ale už teď jsme ztratily dost času, když jsme blbnuly dole. Rychle jsem se připravila. Samozřejmě, že mi to neslušelo tak jako Rach, ale komu jo, že? Seběhla jsem dolů, popadla klíčky a už jsme byly na cestě do školy. Musím říct, že je super mít konečně auto. To když jednou rukou držím ten starý volant a druhou rukou Racheliiné stehno, je fajnový pocit. Navíc je to první krok z našeho plánu. Sehnat si bouráka.

Sotva jsem, vešly do budovy školy, byla jsem přivítána usmívající se, Steph. „Jsem ráda, že jsi zpět, Chloe." Rachel, už vše hnědovlásce řekla. Jak o mě, tak o Elliotovi. „Takže už je ti líp?" – „Yep, jsem kurva zpátky!" Steph, se zasmála. „Skvělé, že si neztratila nic ze svého dřívějšího rázu, Chloe. Nějaké novinky o Eliotovi?" Rachel odpověděla za mě. „Bohužel nic." Steph, přikývla a pak jsme se všechny rozešly na naše hodiny.

Po dvou nudných hodinách se stalo něco vskutku zajímavého. Zatímco jsem, během přestávky, spolu s Rachel chillovala venku před školou jsme uviděly chlápky, jak odnášejí nějaké krabice z kolejí pro studenty Blackhellu, do dodávky. Někdo se stěhuje? Nasadila jsem přátelský obličej a namířila si to k jednomu ze stěhováků. „Promiňte, on se někdo stěhuje?" – „Ano, Pan Hampden." Sakra. „A kam?" – „To vám nemůžu říct. Už teď jsem vám řekl víc, než jsem mohl. Navíc nejsem placen za tlachání, takže pokud dovolíte." Pitomec, ale nevadí. Steph, zrovna dorazila k nám. „Holky víte, co se děje?" – „Eliot se stěhuje, což znamená, že je živej." Vysvětlila Rachel. „Pááánniii!" Stejně jako mi byla v šoku.

Takže, konečně: Sbohem, Eliote Hampdene.

KOREKCE PROVEDENA 12.12 2020