Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Vysvětlení

Podívala jsem se na Rachel s údivem, ale i vážností ve tváři. O co tu teda kráčí? „Dobrá, buď se můžeme mluvit, nebo být celý den zticha." Promluvila jsem, abych upoutala jejich pozornost. „Steph chceš začít?" otázala se jí, Rachel. Ještě chvilku přemýšlela a poté konečně začala. „Dobře, tak za prvé ti chci říct, že v tom všem nehrají žádnou roli city, jasný?" – „Jo, to už si říkala." – „Ano, vím. Tak... řeknu to na rovinu. Dlužím Eliotovi. A zasraně hodně. 5 táců, abych byla přesná. Víš, jak lidem vypaluju ty CDčka? Tak mě prý obviní, pokud mu do tří týdnů nezaplatím. No a momentálně mi zbývá týden."

„Počkat, proč mu vlastně dlužíš tak moc?" – „Dřív jsem si od něj půjčovala nějaké peníze na drogy. Chtěla jsem s nimi začít podnikat, ale namísto toho jsem selhala. Většina mých zákazníků, které jsem mohla mít, mě nebrala vážně a tak si radši zašla za někým jiným a spolehlivějším. Neodsuzuješ mě, že jo? To Drew mě do tohohle zatáhl." – „No do prdele, co to kurva?! Dobrá, pokračuj. Neodsuzuju, tě neboj." – „No a vzhledem k tomu, že jsem věděla, že mu nedokážu zaplatit tak... Rachel mohla bys prosím pokračovat. Nedokážu se Chloe dívat do očí, když jí to říkám." Řekla, Steph k blondýnce napravo od sebe. Ta si povzdychla. „Myslíš, že můžu? Máš štěstí, že tuhle holku miluju." Mírně jsem se začervenala. Rachel, je tak šarmantní, ale to ona je vždycky.

Rachel, se zahleděla přímo do mých očí. Přinutila se udělat to. „Steph se Eliota, zeptala, jestli mu nemůže dluh splatit nějakým jiným způsobem. A on odpověděl, že ano. Steph to samozřejmě chtěla vědět a on jí řekl. Pokud-" Uhla pohledem. Možná, abych nemusela vidět, jak moc jí ta slova bolí. „Rachel prostě mi to řekni." Požádala jsem jí.

„PokudStephnajdezpůsobjaknášvztahzničittakspolubudouvpohodě" –„ Uh, nerozuměla jsem ti ani slovo. Zopakuj to." - „Pokud Steph najde způsob jak náš vztah zničit, tak spolu budou v pohodě." – „Nechcete mi doufám říct, že jste tohle měli doopravdy v plánu, aby se Steph nedostala do problémů." – „Bohužel tak tomu je." – „TO JSTE VÁŽNĚ TAK BLBÝ?! PROČ JSTE MI TO PROSTĚ KURVA NEŘEKLY, A JÁ BYCH ZAHRÁLA ODKOPNUTOU!" Musela jsem křičet. Byla jsem na obě tak naštvaná. „Protože bychom si beztak stále psaly a trávily spolu čas. To je druhá věc. Eliot mě celý týden pronásledoval, aby věděl, kde jsem, co dělám. Pokud by nás načapal, Steph by neměla jinou možnost než mu zaplatit. Tenhle kluk se jen, toho jen tak nenechá. Když jsem mu zlomila nos, myslela jsem, že už se z našich životů navždy vytratí, ale on se tě jen tak nevzdá." – „Chce mě. To máš pravdu. Je jako malé dítě v obchodě. Dítě co bude brečet, dokud nedostane, co chce. V podstatě psychopat." Vysvětlila jsem jim.

„Chloe, věř mi, že vidět tu bolest, kterou jsem ti způsobila. Byla ta nejhorší věc, co jsem kdy viděla. Chtěla jsem přijít na něco lepšího, ale čas hrál proti nám. Ze všeho toho smutku a vzteku jsem si rozmlátila televizi a udělala si ve zdi obří díru. Kurva, vždyť já tě miluju, Chloe. To přece víš?" – „Já... nevím, co na to říct. Tohle všechno je dost na hovno." Odmlčela jsem se „Ale v jakém, že nebezpečí to vlastně jsme?" – „Oh, jenom jsem chtěla, aby to znělo hella záhadně. Jediný kdo je v průseru je Steph." Cvrnkla jsem Rachel do čela. „Auu." – „Zasloužila sis to. Poděkuj své hlouposti." – „Jo asi máš pravdu. Takže už si mi odpustila, že ano?" – „Ne tak rychle. Musíš si mou důvěru nejdříve získat." Steph, zavrčela. „Dobrááá, ale mohly byste mi teď pomoct dostat se z mé prekérní situace?" – „Rach, nemůžeš se zeptat svého táty?" napadlo mě. James, má peníze. „Nope. To je bohužel nemožný. Nejen, že nemám přístup k jeho sejfu, ale taky je ještě stále na obchodní cestě. Vrací se až za týden a to už by stejnak bylo pozdě." – „Ugh, no dobrá musíme vymyslet něco jiného. Neboj Steph nenecháme tě v tom. Mimochodem neviděly jste, Eliota?" – „Chloe, ne. Nedělej hlouposti." – „Udělám, ale až po škole. Ví o tom, že jste mi to řekly?" Obě pokrčily rameny. „Tak budu muset zkusit štěstí. Uvidíme se později." Řekla jsem, když jsem odcházela.

Ale Rachel mě najednou chytila za rukáv. „Mohla... mohla bys sis sundat tu třetí nábojnici? Vždyť jsi mě neztratila." Usmála jsem se na ní, nechajíc se ovládnout svými city k ní jsem řekla. „Uvidím." Bez dalších slov jsem odešla.

Zvláštní pocit odcházet od Rachel bez polibku na rozloučenou, ale zatím ještě nemám ve všem jasno. Přesto, jak moc jí chci opětovně věřit, něco uvnitř mě mi v tom stále brání. Pak jsem odešla ze školy. Na zbývající hodiny jsem kašlala. Můj cíl byla skládka. Předtím než jsem tam zamířila, napsala jsem Eliotovi. „Můžeme si promluvit? Potřebuju někoho. Přijď na skládku, pokud víš kde to je." Ani nevíte, jak moc mu chci nakopat tu jeho kostnatou prdel, doufám, že už naposled.

KOREKCE PROVEDENA 11.12 2020