Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Trauma

Pohled Rachel

Proč to jenom musela udělat? Pomsta. To by mohl být důvod, ale stálo to za to? Už uběhl měsíc, ale ona je na tom stále špatně. Žádné ze sezení, které absolvovala, jí nepomohlo. Nevíme o Eliotovi nic. Zda je vůbec na živu. Doktoři nám to odmítli říct. Lépe řečenou nám to nemůžou říct. Ani nikdo jiný ze školy neví, co se s ním stalo. Ode dne kdy jsem jí našla na skládce, se jí snažím, pomoc jak nejlépe dovedu, ale má snaha je marná. Ale ani to mě nezastaví. Nejhorší věcí je to, že obviňuju samu sebe. Kdybych tam byla o trochu dřív, leccos by bylo jinak. Ale nebyla.

Chtěla bych vidět tu šílenou krásku, do které jsem se zamilovala, ale namísto toho vidím osobu bez duše, která se každý den utápí v žalu. Už spolu nemluvíme, tak jako dřív. Vlastně ani nevím, zda spolu chodíme, ale na tom teď nezáleží.

Každou no se budí, vystrašená z těch nočních mur. Řekla jsem jí, že se mi může kdykoli svěřit a to taky dělá. Pokaždé. Právě teď je na jednom z jejích sezení. Jsem tu, abych jí vyzvedla. Je jako dítě, ale neobviňují, na rozdíl od dítěte je tichá. Občas až příliš. Řekla mi, že nemůže být ani na 5 minut sama. Vždy musí v její blízkosti být, alespoň někdo. Jinak prý dostane záchvat paniky. I přesto všechno ji miluju každým kousíčkem svého těla a duše. Dala bych jí své srdce, ale ona si ho nedokáže vzít. Zatím. Společně to dokážeme. Jiní by na mém místě už dávno utekli pryč a vykašlali se na ní, ale to už jsem jednou udělala a byla to největší chyba v mém životě. Už nikdy jí neopustím.

Zkontroluji svůj mobil. Už je čas vyzvednout jí. Zvedla jsem se z gauče, sebrala klíčky od auta, které mi táta koupil. Není to žádný závoďák, ale starý pick-up. K terapeutovi je to zhruba půl hoďky autem. A vzhledem k dnešní poněkud řídké dopravě jsem dorazila na místo s 10 minutovou rezervou. Abych zabila, zbylí čas, zastavila jsem na mostě a zakouřila si. Ano začala jsem kouřit. Kouřím, když mám chuť, ne jenom když jsem vystresovaná a potřebuji se uklidnit. Zkrátka když mám chvilku tak si zapálím.

Chvilku potom co jsem cigaretu típla, špičkou své boty, se Chloe vrátila. Z jejího výrazu byste v ten moment nevyčetli nic. V tichosti si sedla na sedadlo spolujezdce. Jako obvykle.

„Rachel?" Chloe, byla ta, jenž ticho prolomila. „Ano?" – „Něco o nového o... ty víš o kom." – „Ne. Ale táta na tom pracuje." – „Dobře. Hádám, že tím naše konverzace skončila. Ale Chloe, znovu promluvila. „A se Steph už je taky všechno v pohodě?" – „Myslíš tu záležitost s těmi penězi?" Chloe, přikývla a zahleděla ven z okénka. „No můj táta za ní ty peníze zaplatí, ale-" Chtěla jsem jí říct, že musíme počkat, dokud nebudeme vědět něco víc o Eliotovi, ale nemohla jsem. „- ale ještě jsem jí to neřekla." Chloe, opětovně přikývla. Nejdelší konverzace za poslední měsíc. Super. Aspoň k něčemu ty sezení jsou.

„Chloe?" Odtrhla se od krajiny venku a pohlédla na mě. Na tuhle otázku už se jí chci zeptat celkem dlouho. A přestože asi není nejvhodnější situace, chci, aby věděla, že tu pro ni jsem a vždy budu. „Chodíme spolu?" – „Já... Nevím, Rachel. Chodíme?" Chlad, který sálal z jejího hlasu, se mi zarýval do srdce jako rampouch. Přestože vím, že stále není ve své kůži. Její slova bolela. „Doufám, že ano. Víš, že tu pro tebe jsem a budu nehledě na cokoliv, že ano? Chci tě mít u sebe, dokud naposledy nevydechnu." – „Mhm." Auu.

Doufám, že se co nejdříve dozvíme nějaké novinky týkající se Eliota. Pomalu z toho začínám šílet. Už vážně netuším, co mám dělat. Od Chloe se mi nedostává žádných projevů citů, lásky nebo emocí. I přesto, že jsem jí vzala na to nejúžasnější místo co znám, jí to nezajímalo. Já jenom chci, aby se mi vrátila ta dívka, do, které jsem se bezhlavě zamilovala. Ta dívka, která mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři, pokaždé když jsem na ní pohlédla. Chci, ne potřebuju, jí zpátky. A i když se mi nechce věřit tomu, že to říkám, ale doufám, že je ten hajzl Eliot v pořádku. Né kvůli němu, ale kvůli Chloe.

KOREKCE PROVEDENA 11.12 2020