Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Raz. Dva. Tři.

Doufala jsem, že Eliot mou lest zbaští. Dnes odejde domů v mnohem horším stavu než se zlomeným nosem. Nebo ještě lépe, odplazí se. Můj plán je vypadat, co nejvíc ublíženě, abych si u něj následně vylila srdíčko. No a pak jen vezmu baseballovou pálku, se kterou ho fláknu kamkoli budu moct. Zní to brutálně, ale zaslouží si to. Momentálně sedím na palubě starého vraku. Z ničeho nic mi zavibruje telefon. „Budu tam za deset minut." Jsou jeho úmysly zvrácené, jak předpokládám nebo mi chce doopravdy pomoc? Těžko říct. Tak jako tak, už je to jedno. Dnes u mě skončil.

O 10 minut později... Sleduji, jak se jeho auto blíží po prašné cestě k bráně skládky. Zastavuje, otevírá dveře a vystupuje s na prašný povrch. Na tváři má poněkud posmutnělý výraz. Že by kvůli mně? Nasadila jsem falešný smutek a mířila k němu. Hádám, že mi to zatím baští, když mě přivítal vřelým objetím. Ew. Pravděpodobně neví nic o mém rozhovoru se Steph a Rachel. Což je dobré. Pro mě. Pro něj moc ne.

„Pojďme si někam sednout." Přesunula jsme se k trávou zarostlému plácku vedle chatrče. Kde se také povalovala pálka, kterou jsem se chystala brzy použít. „Jasně." Zamířil za mnou. Seděly jsme v mírumilovném tichu, dokud jsem nepromluvila. „Myslíš, že to, Rachel udělala záměrně?" – „Asi jo. Proč by to jinak měla dělat." – „Pravda. Ale co jsem udělala špatně?" Málem mi ujelo něco ve smyslu „co když je tu jiný důvod" ale to by mohlo být podezřelé. Na okamžik se zamyslel. „Možná, že jsi pro ni nebyla dost dobrá. Taková ona je. Nic pro ni není dostatečně dobré. Chce neustále víc a víc." Kousla jsem se do rtu, abych zamaskovala pocity, které se uvnitř mě začaly pomalu, ale jistě hromadit. Tenhle malej sráč. „Měla jsem tě poslechnout. Ne jenom tebe. Všichni mi to říkaly, ale já je neposlouchala. Jenom mě využívala a já si toho nevšimla. Můžu si za to sama." Eliot, mě ze strany obejmul. „Alespoň, že teď už máš ve své mysli jasno." Věnovala jsem mu falešný úsměv. Tak a je to tu. „Ale víš co je nejhorší?" – „Hm?" – „Vědět, že tu jsou lidi, kteří ti stále lžou." –„Zapomeň na Rachel. Nestojí za to." Zvedla jsem se ze země a pohlédla jsem směrem k lesu.

Sebrala jsem ze země pálku a začala do země kreslit obrázek. „Nemluvím o ní." – „Jde o tvého nevlastního otce?" Otázal se zmateně. „Oh, věř mi. Je mnohem poctivější než mnoho JINÝCH lidí, co znám." – „Tak o kom teda mluvíš?" Můj stisk zesílil. „O tobě." – „Po-počkat co tím myslíš?" – „Moc dobře víš co tím myslím." – „Jo, no už je docela pozdě tak bych asi mě- kurva!" Zrovna když už se měl k odchodu, napřáhla jsem se a zasáhla ho. On se skácel k zemi. „Řekni mi. Co sis myslel, že tím získáš co?" Zakřičela jsem na mladíka válejícím se v prachu. „Nemám tušení, o čem to mluvíš." Bránil se.

Jedna. Nohou jsem ho kopla přímo do obličeje. Přesněji do jeho stále zlomeného nosu. Vykřikl bolestí. Jeho nos začal krvácet, ne že by mě to nějak zastavilo. „Řekni mi proč, Chloe? Vím, že jsi smutná z toho jak tě Rachel zradila, ale co s tím mám co dočinění já?"

Dva. Tentokrát jsem ránu směrovala do jeho ramene, aby zůstal pěkně na zemi. „Chloe, STŮJ!" – „Já ti pouze způsobuju bolest, kterou jsi způsobil ty mě." Zakřičela jsem. „JÁ, ALE KURVA NETUŠÍM, O ČEM TO MLUVÍŠ!"

Tři. Zvuk, jenž se ozval, když pálka narazila do jeho zad, byl k nezaplacení. „MLUVÍM O TVÉ DOHODĚ, KTEROU SI UZAVŘEL S RACHEL A STEPH TY KRETÉNE!" – „Co, ty o tom víš?"

Čtyři. Úderem do jeho kolene jsem mu určitě znepříjemnila zpáteční cestu. Zcela jsem ignorovala jeho křik, a sténání, které z něj vycházelo. „Ano, Rachel už mi nemohla dál lhát. Protože" Udeřila jsem ho do obličeje. Teda nejspíš. „Mě" Opětovně do obličeje. „Kurva" Znovu. „Miluje!" A naposledy.

Vůbec netuším, jak jsem se do takového výbuchu vzteku dostala. Dokonce jsem si ani nepovšimla, když, Eliot utichl. Mé údery nepřestaly ani na okamžik. Afekt agrese mě zcela pohltil. Ignorovala jsem okolí a soustředila se pouze na jeho ležící tělo. Začal vykašlávat krev. To mě však nezajímalo. Musím... Někdo mě chytil za boky a odtáhnul mě od bezvládného těla pryč. „Shh, shh, shh, shh, Chloe, uklidni se. Vždyť ho zabiješ. Shh." Jakmile jsem uslyšela hlas svého anděla, okamžitě jsem se vytrhla z transu. Mé kopance už nenacházely cíl, jak se mě Rachel pokoušela odtáhnout pryč. A pak jsem se z ničeho nic sesypala k zemi. Pomalu jsem si začala vstřebávat, co se právě stalo. Byla to Rachel, kdo mě zastavil. Ucítila jsem její horký dech na svém krku, jak mě objímala.

Jediné na co jsem se zmohla, bylo v šoku a v tichosti sedět a sledovat Eliota ležícího kousek opodál. Krev. Všude. Moje tělo se začalo třást. Trauma. Byla to Rachel, co zavolala sanitku a odvezla mě domů. Byla to ona, co se pokusila přenést mě na jiné myšlenky. A byla to ona, co selhala. Co jsem to jenom udělala?

KOREKCE PROVEDENA 11.12 2020